Reportáž z ME žen 2006

Konalo se ve dnech 20.8. – 22.8. na Isle of Man v rámci Isle of Man Go Kongress (akce pořádaná 1x za 2 roky). Pro mě vše začalo velmi nenápadně a narychlo. Dva dny před odjezdem na kongres do Říma jsem se dozvěděla, že se koná ME žen a musím se během chvilky rozhodnout, zda chci jet či ne. Díky pomoci mé maminky bylo možné vše zorganizovat a já jsem se mohla těšit na cestu na vzdálený a mě v podstatě neznámý Isle of Man. Jak se blížil odjezd, byla jsem nervóznější a nervóznější, byla to totiž moje první cesta do dalekých krajů, kterou jsem měla absolvovat sama. Mé obavy byly opodstatněné, hned cestou tam jsem měla problémy s letovým plánem, ale nakonec se vše zdárně vyřešilo (díky mé mamince) a já jsem dorazila na místo (18.8.). Čekalo mě milé přijetí od organizátorů, kteří se mnou strávili i celou sobotu výletem po jejich nádherném ostrově. V neděli měla celá ta sláva vypuknout… U registrace jsem se však dozvěděla, že budou jen tři kola (účastnilo se pouze 8 hráček). Nejprve mě to rozladilo, ale nakonec bylo moc prima mít volné dopoledne, které se dalo využít k procházkám místní krajinou, snídaněmi u moře apod.

Nyní k samotnému turnaji. Oproti loňsku byla účast o moc slabší. Přijeli pouze 3 zahraniční hráčky, já, Ingrid de Doncker (Belgie, 3k) a Pita Udo (Nizozemí, 20k). Zbytek startovacího pole doplnily hráčky z Británie. Papírově nejsilnější z nich byla Alison Bexfield, 2d, dále Natasha Regan, 1k, Sue Paterson, 3k, Edwina Lee, 4k a místní Celia Marshall, 11k. Mou největší soupeřkou měla tedy být A. Bexfield, prohrála však hned v prvním kole s reprezentantkou Belgie. Já jsem v prvním kole porazila S. Paterson. Do dalšího kola mi přálo štěstí a hrála jsem s C. Marshall (měla výhru nad P. Udo), a tak těžká partie mě čekala až poslední den. Začala jsem cítit velkou šanci celý turnaj vyhrát, ale také velkou zodpovědnost a nervozitu. Den jsem strávila relaxací u moře a četbou. Pak přišla finálová partie, která byla určitě plná chyb z obou stran. Nakonec však přálo štěstí mě a já si mohla oddychnout. Měla jsem to za sebou a ještě úspěšně. V ten moment jsem se začala těšit domů, na soustředění, na kamarády a na oslavu… Slavilo se samozřejmě již tam, organizátoři připravili sqělý bufet, který se stal příjemným rozloučením s ostatními hráči a hráčkami. Dál následovala pouze cesta domů, která už proběhla víceméně bez komplikací.

Napsala a fotila: Kláža