Apetlon (9.-10. 9. 2006) Franz Josef Cup

Ten turnaj se tak původně nejmenoval – proč jsme si ho tak pojmenovali, se dočtete na konci 😉

Když jsem na konci prázdnin řešil, co s Lukášem od Nymburka „hladovějícím“ po jakémkoli turnaji, nalezl jsem tento na webu sousedského svazu go (www.goverband.at). V tomto termínu a v dostupném okolí se konal jako jediný a pěkně zapadl mezi Toyotu a Mikulov. Nalákalo mne také prostředí – k Neziderskému jezeru se chystám už dlouho (a ještě chystat asi budu – jeho hladinu jsem nakonec během této akce ani nezahlédl…). Turnaj současně uvozoval rakouský go-kemp, jehož senseiem byl Ondra Šilt. Když mi ještě Ondra na našem kempu v Bystrém popsal Apetlon jako „rakouský Mikulov“, bylo ozhodnuto.

V rámci vytížení vozidla jsme k naší trojici (tedy Anička, Lukáš a já) přibrali v Praze Martina Chrze a Jindru Svobodu. Drobné okolnosti (pozdní příjezd Martina, několik zácp na dálnici) způsobily, že v Brně, kde přistoupil poslední cestující Ondra Jurásek, jsme měli už 2 hoďky sekyru, ze které jsem v následujících 2 hodinách už nestáhl ani minutu. Do místa registrace – restaurace Schieda – jsme dorazili až po desáté večer a hlavní pořadatel, u nás dobře známý Kurt Paar, už si dělal starosti. Hned večer jsme se také stihli pozdravit i s Hricovými, které jsem k účasti ukecal před týdnem na Toyotě.

Prvním překvapením hned večer bylo ubytování. Pravda, měli jsme mailem přislíbené ubytování v bungalovu pro pět lidí, a to gratis, nicméně jeho rozměry byly takové, že by si o nich obyvatelé římského kongresového bytu mohli jen nechat zdát. Druhé překvapení přišlo ráno – druhý východ vedl na travnatou plochu sousedící s malebným jezírkem. A překvapení do třetice udělal jeden z místních, který nám přinesl snídani zahrnutou v „ceně“ bungalovu.

Hrálo se na ozeleněném dvoře již zmíněné restaurace, bylo tam opravdu příjemně, ani teplo, ani zima, jen to sluníčko bych snad kolem poledne přitlumil. Po prvním dnu vedl turnaj Ondra Šilt, když si poradil s Tiborem a Ritou Pocsaiovými (6D, 4D) a místním Martinem Muellerem (5D). Byl jediný z české skupinky s plným počtem. Ostatní jsme se potloukali mezi 1–2 body, nebo i s nulou (Jano Hric, Martin, Jindra a Anička).

O pauze jsme vyrazili do městečka. Ondra trochu přeháněl s tím rakouským Mikulovem, spíše nějaké Rakvice a tak. Útulná, upravená rakouská zemědělsko-vinařská vesnička, šmrncnutá už docela Maďarskem, k němuž to je asi 10 km. Na každém rohu hospůdka-csárda, na meníčkách halušky a guláše. Vesnici křížem krážem brázdily davy cyklistů, vinaři nabízeli burčák (Storm), prostě poprázdninová idyla. Jedna šipka ukazovala na kraj vesnice, že prý je tam barokní zámek. Jindra s Ondrou J. se tam vypravili a vrátili se otrávení, že nic nenašli. Později jsme zjistili, že ten ukazatel je pouze směrník, že vtipní Rakušané na něj nedali položku „20 km“…

Večer byla zajištěná vinárna v sousední vesnici. No vinárna… – spíše bývalá stodola, nyní plná dlouhých stolů, klasů kukuřice a kmitajících číšníků. O kvalitě večera nemohu podat zprávu, po rychlé večeři jsme s Aničkou prchli starat se o Lukáše, který si vybral jednu ze svých slabších chvilek. Aspoň jsme byli ráno vyspalí a mohli podávat výkony.

Poté, co Ondra porazil ve 4. kole Pála Balogha (6D), už nikdo o jeho vítězství nepochyboval. Zřejmě o něm nepochyboval ani losovací počítač, a tak mu do posledního kola přidělil Gabriela Kronbergera (2D)… 3 body uhrála Jana, Lukáš a já, 2 body získal po nedělním výkonu Jano a také Ondra Jurásek a bez bodu zůstali Martin (ten znechucen nedostatečnou časovou dotací – 1 hod + 30/10 min. – vypauzíroval celkem 3 kola a věnoval se focení turnaje i pěkného okolí), Jindra (i on vypustil poslední kolo) a Anička. Nedá mi to, u ní se musím pozastavit.

Již před odjezdem jsme věděli, že Anička v Apetlonu nebude mít soupeře…, nejbližší totiž bylo 18k – Slovenka Katka Šmídová a pak už jen několik 15k. Sice se hrál redukovaný handicap (rozdíl macmahonů –2), ale přece jen moc šancí nebylo. S výše zmíněnou soupeřkou prohrála jen o 4½ bodu a ani dalším patnáctkám nedala nic zadarmo. Ve 4. kole ve 4handicapu dost suverénně tlačila svého soupeře a pak udělala fatální 40bodovou samosmrtící hrubku v koncovce. Na Ondru Juráska v posledním kole však nestačila ani v pětišutru. Potěšující ale bylo, že bojovnost a odhodlání jí nechybělo v žádné partii. Jo a ještě bonznu jednu věc: Anička si zapisuje partie, to samozřejmě není nic zvláštního. Jenže ona si je zapisuje ÚPLNĚ CELÉ, až do posledního tahu koncovky…

Byl to utěšený turnaj. Bydlení a prostředí pěkné a svým způsobem levné, organizace klapala, počasí přálo, vínečko chutné… Co víc si přát? Ach ano, přece jenom pár vítězných bodů navíc. Díky, Kurte, za skvělý turnaj!

Pro eGoban napsal Miloš Podpěra

P.S. Aha, ještě bych měl vysvětlit, proč Franz Josef Cup, že? Turnaje se zúčastnilo celkem 47 hráčů, z toho 9 Čechů, 4 Slováci, 5 Maďarů, zbytek domácí. Zúčastnily se tedy všechny významné národnosti bývalého Rakouska-Uherska, nějak nám to tedy jako název připadalo velmi vhodné. Třeba se Kurt příště nechá inspirovat…

Výsledky z Apetlonu