Mikulov (16.-19. 9. 2006) GPČR

Tento rok česká nejužší špička nenavštěvuje domácí turnaje tak často, jak jsme bývali zvyklí, a tak se stále více prosazují mladí nadějní hráči. Nejinak tomu bylo i na letošním Mikulovském turnaji. Po prvním dni se do čela turnaje dostal brněnský tandem Vít Brunner – Ondřej Fidrmuc, následován čtveřicí dvoubodových hráčů. Do té se kromě dvou ostřílených matadorů Zbyňka Dacha a Petra Cipry vměstnali ještě domácí naděje Martin Jurek a Klára Žaloudková, která o sobě poslední dobou také dává čím dál více vědět.

V prvním nedělním „mikulovském kole pravdy“ (není snad třeba dodávat, proč tento název) osvědčil v souboji dosud neporažených hráčů více vůle Fido a udělal tak hlavní krok k definitivnímu vítězství v turnaji. Vítek tento rok již poněkolikáté ukázal, že mu nesvědčí pozice papírového favorita a i v druhé nedělní partii prohrál, tentokrát s Petrem Ciprou, který si tak zajistil třetí místo. Sám Vítek skončil po dobrém startu do turnaje až na posledním oceňovaném čtvrtém místě. Naopak Martin Jurek v neděli využil domácího prostředí a dvěma výhrami se prosmýkl na druhou pozici. Všichni hráči na prvních třech místech vyhráli obě nedělní partie, což ukazuje, jak důležité je umět se vypořádat se sobotní návštěvou sklípku. Za zmínku rovněž stojí, že tři ze čtyř odměněných borců byli z Jihomoravského kraje. Nabízí se otázka, zda je to výhodou domácího prostředí nebo tím, že tamní lid přeci jen umí lépe pít víno.

Výbornou formu, kterou předvedl již na ME studentů, potvrdil Pavel Gric (z Jihomoravského kraje ), který získal pět bodů. Čtyřbodových bylo sice celkem hodně, ale přesto si myslím, že si zaslouží, aby byli vyjmenováni: Zdeněk Dvořák, Petr Kopecký, Jan Smutný, Jana Lukavská, Patrik Švestka, Radek Sucháč, Jan Šíp, Jana Trávníčková a Marie Šimková (čtyři z nich z Jihomoravského kraje).

Náš Plzeňský klub opět propadl (tedy kromě již zmíněné Jany Trávníčkové) a nic na tom nezmění ani fakt, že známý veterán Jan Měchura, který před časem opustil amatérský sport, směle nakročil k uhrání si nové třídy.

Další významnou akcí (pro některé dokonce významnější než samotný turnaj) je každoroční návštěva vinného sklípku. Odehrávala se na stejném místě jako minulý rok a i tentokráte se velice vydařila. Nálada byla bujará, burčák a víno skvělé, a tak nic nemohlo bránit všeobecnému veselí, které vyvrcholilo tradičním, zprvu však odvolaným, koncertem za dlouhé roky působnosti již etablovaného a hojně vyhledávaného hudebního tělesa Krejzy Bojz. Jeho konec se po návštěvě policejní hlídky a jejím slušném napomenutí účastníků sice musel odehrávat unplugged , ale to náladu nepokazilo. Po uzavření sklípku se ještě kapela přesunula se svými nejvěrnějšími fanoušky do místního non – stopu (mimochodem jednoho z nejlepších, jaké znám), kde po bouřlivé diskusi všichni usnuli (zvláště jeden žurnalista na odpočinku v kouzelné pozici).

Mikulovský turnaj patří k těm, u kterých nikdy nevím, co bych jim vytknul. Z hlediska organizace bylo vše skvělé. Rád bych organizátorům poděkoval a ujistil je, že příští rok zase rádi přijedeme v hojném počtu.

P. S.: Vy, kteří jste se hojně zásobili, nenechte si doma vybuchnout burčák

Napsal: Jakub Mírka