Recenze na první číslo časopisu Igo

Byl jsem osloven, jestli bych nenapsal recenzi na první číslo časopisu Igo z dílny nového šéfredaktora B. Snídala. To je těžší úkol, než se může zdát. Myslím si totiž, že mnohem důležitější než pranýřování tvůrců za nevyhnutelné nedostatky prvního čísla bude, jestli jim vydrží vydavatelský entuziasmus a budou nás zahlcovat i čísly dalšími. Nechť proto tato recenze není brána jako kritika, ale spíše jako určitý soupis námětů vysloužilého šéfredaktora.

Přestože asi většina lidí má zafixováno, že recenze = kritika, musím začít hned velkou chválou. A to na obálku. Ta přímo vybízí k přečtení celého časopisu. Sice panenky na fotografii mohly hrát go, aby bylo na první pohled jasné, že se jedná o goistický časopis, ale i tak jde o graficky nejlépe zpracovanou obálku, kterou kdy Igo mělo.

Zatímco vnějšek je dokonalý, ve vnitřku se budou muset tvůrci ještě chvilku hledat, ať už jde o obsah, nebo o grafiku. Ale to je zcela přirozená věc. Mohu všechny ujistit, že moje první číslo časopisu Igo určitě nebylo v tomto ohledu lepší.

První věc, která mě zamrzela při čtení nového Iga, byla, že redaktoři do velké míry rezignovali na českou scénu go. Omlouvají to především tím, že zpravodajství z turnajů přináší internetové stránky eGoban. Je zde cítit strach, aby Igo nebylo kopií eGobanu. Jenže Igo je „časopis České asociace go“, proto by měl českou scénu go reflektovat. Spíše se jedná o to, jak to uchopit. EGoban se zabývá hlavně zpravodajstvím, honí se za novinkami, všechno chce mít rychle, teď je pozdě (kolikrát bylo možné číst u komentářů k turnajům hlášky typu: kdy už zveřejníte výsledky 1. kola?). Igo sice nemůže v rychlosti v žádném případě konkurovat, ale zase má výhodu časového odstupu, kdy se věci mohou jevit jinak, může je pojmout více publicisticky.

Asi dvacet řádků popisující veškeré události v českém go za uplynulé tři měsíce je málo. Dva a půl řádku na nejdůležitější turnaj v roce – mistrovství republiky? To už není časopis České asociace go. Pravda, výsledky jsme si četli průběžně na eGobanu. Jenže jednou někdo na svém počítači zmáčkne klávesu DELETE a co z toho zbude? Článek o MR nemusí být na půl čísla, ale určitě by v Igu být měl. Velmi by se slušela i nějaká komentovaná partie, nejlépe ta, která rozhodla o mistrovi. A kdyby se to někomu zdálo málo, jsou tu i další žánry. Hodně se diskutovalo o budoucí podobě MR. Co tedy udělat anketu mezi silnými hráči, jakým systémem by se podle nich mělo MR hrát? A když už nic jiného, co rozhovor s O. Šiltem, který tak jako tak v Igu vyšel, udělat jako rozhovor s novým mistrem republiky? Stačí přidat dvě tři otázky týkající se MR. Určitě se o hlavní akci roku dá psát tak, aby to nekopírovalo eGoban.

„Vytěžit“ zajímavé materiály se daly i z dalších událostí. Například otevření Wej-čchi salonku, prvního zařízení tohoto druhu u nás. Kdo nesurfuje po goistických internetových stránkách, ten možná ani o něm neví. Nebo 6. dan J. Hory. To je událost, která by si bezesporu zasluhovala fotku na titulní stranu a pořádný rozhovor! To všechno je české go. To všechno by mělo být v časopisu České asociace go zaznamenáno.

Škoda mi přijde i zaplácnout osm stran, tj. třetinu čísla, nekomentovanými partiemi profesionálů. V dnešní době internetu člověk párkrát klikne a má podobných partií k dispozici stovky. Mnohem přínosnější by bylo dát na těchto osm stran jednu nebo dvě komentované profesionální partie. Ty už tak snadné najít není. Jejich zpracování sice zabere asi stokrát více času, ale nám, amatérům, to dá mnohem více.

Naopak zlatým hřebem nového Iga jsou stránky, které připravil O. Šilt. Partie dvou českých špičkových hráčů a dvou českých nadějí (mohu-li B. Snídala považovat ještě za naději), to je jednak přesně to, po čem jsem volal v předchozích odstavcích, jednak to čtenářům i něco dá. Tady je potřeba dodat snad jen přání, aby podobné věci byly i v číslech dalších.

Několik poznámek mám i k Igu jako celku. Předně jsem čekal, že se do jeho přípravy zapojí více lidí. V podstatě celé Igo napsali B. Snídal a O. Šilt. Co další lidé, kteří slibovali, že přispějí? 25 stran není moc. Dělat jich více je však bez pravidelných přispěvatelů dost časově náročné.

Dále by to chtělo zapracovat na aktuálnosti. Igo vyšlo na konci března, ale poslední „novinky“ jsou z ledna. Zní zvláštně, když se čtenář například dočte „horkou aktualitu“, že Yamashita vede v Kiseii 2:0, když už před více než měsícem vyhrál 4:0. Šéfredaktor (B. Snídal) a editor (V. Kijonka) by si měli najít systém práce, aby prodleva byla co nejmenší, spolupracovat průběžně, dělat u „horkých“ článků aktualizace apod. Vzpomínám si, že za mě bývala tato prodleva zhruba týden, během něhož se Igo před vydáním tisklo.

Asi největší výhrady mám však k pravopisu a stylistice. Má-li se Igo tvářit jako oficiální časopis České asociace go, má-li sloužit k její propagaci apod., je potřeba na tom zapracovat. Chyby a překlepy v Igu byly vždy a vždy budou (tradičně jsem chybu nacházel po prvním otevření na náhodné stránce u čerstvě vytištěného Iga). V novém Igu se to však chybami jako „japonec“, „Moyo“, „Go“, „tibor“, „česko“ atd. jen hemží. Přitom by stačilo si před uveřejněním Igo vytisknout a ještě jednou pozorně přečíst.

To samé se dá říci o stylistice. Výrazy jako „opruz“, „plk“, „teď to do tebe napálím zpříma“ či „spousta blábolů a kafrání“ se dají určitě použít v časopisu uzavřené komunity. Pokud má ale Igo být oficiálním časopisem České asociace go, pak bych čekal sice rovněž čtivé, ale zároveň i o něco uhlazenější formulace. Zrovna v tomto konkrétním případě by eGoban mohl být Igu dobrým příkladem.

Poslední věcí, nad kterou se pozastavím, je směřování Iga. To mi není zcela jasné. Bude Igo k dispozici jen ke stažení na internetu? Nebo se bude i tisknout? Nikde jsem o tom nic nenašel. Docela bych byl pro, aby hlavní těžiště svého působení Igo hledalo znovu na papíře. A to hned z několika důvodů: 1. Na internetu bude jen velmi obtížně konkurenceschopné. Ať už zpravodajských, tak učebních internetových stránek o go je dnes nepřeberné množství. Naopak, Igo by mohlo využít „díry na trhu“ českých tištěných goistických publikací. 2. Zdá se, že Igo bude mít dobrou grafickou úroveň. Byla by tedy škoda ho nevyužít při propagaci go. Když někoho lákám, aby začal hrát go, tak mu raději dám něco hmatatelného než jen jakýsi virtuální odkaz. 3. Časopis či knížku si můžete vzít v klidu do čajovny, vlaku apod. (například jeden nejmenovaný tehdy ještě 5. dan, který u mě doma slavil posledního Silvestra, si během svých dlouhotrvajících střevních problémů postupně odtáhl na onu místnost snad polovinu mé goistické knihovny; to by u „elektronických“ publikací neměl šanci).

Úplným závěrem chci však znovu dodat a zdůraznit: Není uměním vydat jedno dokonalé číslo goistického časopisu. Uměním je vydávat časopis pravidelně, byť třeba s některými nedostatky. Proto nezbývá než novým tvůrcům popřát, aby se jim to dařilo, i když to možná ne vždy bude snadné.

Tomáš Grosser
zakladatel a bývalý šéfredaktor časopisu Igo