Petrohrad (14.-17.3.) – Ing Memorial 2008

Stará známá sestava “jezdičů” – Šilt, Nechanický, Kostka – se po dlouhé době znovu dala domromady a vyráží reprezentovat Českou republiku do dalekých ruských končin. Jedná se o prestižní evropský turnaj (zvaný též Ing Cup), bohužel letos pro svou vzdálenost odmítnut řadou silných hráčů. My se ale drsných podmínek nelekáme a pokusíme se zabojovat! Naším želízkem v ohni je samozřejmě dlouhodobá česká jednička Ondřej Šilt. Tentokrát mu v cestě nebudou stát Korejci, proto se dá očekávat, že výrazněji promluví do umístění na předních příčkách. Radek Nechanický se v poslední době nepotýká zrovna s oslnivou formou, spíše naopak, avšak na jeho straně jsou bohaté zkušenosti a umění zapnout, když o něco jde. A to v Petrohradu “o něco” určitě půjde, když je každý uhraný bod oceněn 50 Euro, nemluvě o medailovém umístění. Třetí zmíněný Ivan Kostka (náhradník za Vladimíra Daňka) jede do Ruska sbírat spíše zkušenosti a jistit naše dva borce zezadu. Snad se alespoň vyhne nelichotivému poslednímu místu.

K aktuálním informacím se půjde dostat asi velmi těžko, doufám proto, že bude na místě možnost se připojit na síť a občas vám alespoň napsat o české výpravě.

Těsně před odjezdem z Frýdku-Místku vás zdraví Ivan Kostka

6:07 – letiště Ferihegy, Budapešť: Po krátké přestávce v Brně jsem přistoupil k Radkovi do autobusu směr Maďarsko. Cesta proběhla bez komplikací, dokonce jsme přijeli do Pešti skoro o hodinu dříve. Mělo nás čekat martyrium, tj. bloudění po městě a hledání správné přepravy na letiště. Naštěstí nás z této šlamastiky vytáhla dívka z Prahy, která cestovala s námi a pro níž přijel autem strejda. Ten nás velkoryse zavezl až na místo určení, odkud za necelé tři hodinky odlétáme směr Moskva. Jedno úskalí jsme tak sice zdárně přečkali, avšak čekalo nás další – přežít dlouhou noc na prázdném letišti, pouze ve společnosti pilné uklízečky. To se nám celkem podařilo za pomoci Radkova notebooku a velmi nestálého připojení na internet. Prozatím to je ode mě (nás) vše, za chvíli by měl dorazit Ondra. Pokud budeme mít wifi na hotelu, ozveme se ještě dneska večer.

Dopis od Půlčíka:

Je noc, Ondra a Radek už spí a mně se ještě nechce. Jsem pln dojmů, bohužel spíše těch špatných a tak je třeba se trochu vypovídat. Na čem jsem se s parťáky v předešlých hodinách definitivně shodl, je to, že do Ruska už nikdy nepojedeme. Tak jsem docela zvědavý, jak to dodržíme, až bude v Soči za pár let kongres.

První kolo už jsem v krátkosti popsal v komentářích, můžu teď jenom doplnit druhé. Můj soupeř Andrej Kulkov opravdu není ve formě, jak ukázal v prvním kole – pouze mé zkratovité myšlení mě připravilo o cenné vítězství. Ondra narazil na hlavního favorita a i když měl velmi zajímavé nápady, co se týče vedení hry, přesto to na Fan Huie nestačilo. Nechal si zmrtvit skupinu a následně vzdal. Radek si bez problémů poradil s finským reprezentantem Matti Sivolou. V dalších partiích překvapilo zaváhání Dinersteina a Shikshina s relativně slabšími hráči, trápení favoritů tímto i nadále pokračuje.

Nyní bych se ale rád vrátil k pokračování příběhu, jenž jsem načal popisem našeho počátečního přesunu do Maďarska. Nevím čím to, možná se teroristické organizace znovu hlásí o slovo, ale tentokrát to při odbavení na letištích probíhalo opravdu důsledně. Zvlášť nás docela ponižovalo zouvání bot. Vyvrcholilo to vstupem do Ruska při přestupu v Moskvě. Tam mi opravdu zatrnulo, když většina cestujících včetně Ondry a Radka prošla hladce a přede mnou se zavřela mříž(?)! Fakt mi spadla čelist a čekal jsem opravdu na nejhorší, tj. zavření do nějaké vazby na letišti a dlouhé výslechy. Po dlouhém čekání, kdy se mnou žádný celník nepromluvil ani slovo, mě nakonec propustili dál bez sebemenšího vysvětlení či omluvy. Nejspíše byl kámen úrazu v platnosti mého pasu, který mi vyprší v listopadu tohoto roku. Naštěstí vše dobře dopadlo a mohli jsme směle pokračovat do Petrohradu. Když pominu další peripetie s přesunem na jiný terminál, nakonec jsme dorazili v pořádku až do hracích prostor. Z těchto všech zážitků, které jsme prožili, je opravdu na místě se upřímně omluvit Dopravnímu podniku města Prahy, jenž jsem nesčetněkrát hanil. Metro v Petrohradu je fakt síla!

Účastníci turnaje hrají i spí v hotelu St. Petersburg, který cenou (50 Euro/noc) připomíná luxusní podnik, ale ve skutečnosti je horší než třeba pražské koleje, kde se spalo na českém kongresu. To bylo první velké zklamání. K tomu se přidalo zjištění, že peníze za náklady na cestovné a výhry dostaneme až po turnaji na účet, dále podivuhodné zahájení a přinejmenším zvláštní organizace. Nemluvě o tom, že nemáme zajištěnou stravu, s níž jsme celkem počítali. Mně osobně se příčilo, když jsem byl pořadateli ubytován s ne moc zrovna oblíbeným hráčem, tak jsem dal raději přednost spaní na zemi pod prostěradlem u Čechů. Když tohle všechno pominu, tak se povedl snad jenom čtvrteční raut, který nebyl sice nijak bohatý, oplýval řadou podivuhodných pochutin, přesto jsme se nad to s Ondrou povznesli (Radek brzy odešel) a za pomoci ruské vodky se spřátelili s ostatníma pařičema, převážně ruské národnosti. Samotné nás překvapilo, že jsme drželi krok a neudělali české pijácké velmoci ostudu. I když ráno bylo, obvzláště pro mě, naprosto zdrcující. Takhle vyprahlá ústa jsem snad nikdy v životě neměl, navíc mnou zvolená snídaně v hotelu by porazila i statného Bavoráka. Celou partii s Baloghem jsem tak nějak strávil snahou o to se zkoncentrovat. Popravdě si ale musím přiznat, že i v plné formě bych na Pala nestačil. Potvrdilo se mi to hlavně po partii při jeho komentáři, jenž byl pro mě něco jako vysokoškolská přednáška v hraní go. Ani jsem nedutal, povětšinou jen uznale přikyvoval. Nadále je mi celkem špatně, když pomyslím, co nás asi čeká při zpáteční cestě… Přesto alespoň pro tuhle partii měl (má) pro mě, tenhle jinak příšerný turnaj, smysl.

Úplně na závěr tohoto monologu mi zbývá doplnit, že z nějakého – pro nás ne zas tak překvapivého – důvodu nedorazili 4 hráči a tak startovní pole čítá pouze 20 jmen. Internet je na hotelu za 3 ruble na minutu a na notebook, na kterém přenáší jedinou partii, nás nechtěji moc pouštět, tak nevím, jak moc jste o výsledcích informováni. Snad se mi zítra podaří k vám protlačit alespoň tento můj emocionální výlev.

Z Petrohradu vám přeje dobrou noc (u vás dobré ráno) Ivan Kostka.