Poráčská dolina

Tuším, že kdybyste se zeptali kohokoli, jestli by nejel na turnaj do Poráče, první jeho reakce bude ve smyslu: „Takovou dálku? A co tam?“ Po uplynulém víkendu můžu s klidem říci, že cesta do Strediska na konci sveta, jak si také přezdívá sportovní a relaxační centrum v Poráčské dolině, rozhodně stála za to.

Samotné místo turnaje je velmi sympatické středisko s chatkami umístěné uprostřed lesů v hornaté krajině na východě Slovenska nedaleko Spišské Nové Vsi. Ač se místo zdá odstřižené od civilizace, neznamená to, že by se zde člověk nudil. Možností, jak se zde zabavit, bylo opravdu přehršel a člověku nulový mobilní signál připadal velmi příjemný. Stejně tak působila obstarožní televize na jinak velmi úhledné dřevěné chatce, naprosto zapadala do zdejšího prostředí. Genius loci byl doplněn čistým vzduchem a krásnou čistou noční oblohou (dokud tedy nebylo zataženo, což se stalo bohužel velmi brzo). Středisko nabízelo možnosti zábavy, od různých sportů, a to i pro ty nejlenivější, přes hřiště, bar a další prostory. A vzhledem k tomu, že slovenští organizátoři kromě go nachystali i turnaj v pokeru a ve stolním tenisu, myslím, že si každý účastník přišel na své. Hlavní zábavou je samozřejmě výborná společnost a té se vám na Slovensku rozhodně dostane, protože zdejší goisté jsou velmi přátelští a veselí, což zaručuje jak zábavu přes den tak i bujaré noci. A tak přestože člověka bankovky v jeho kapse upozorňují, že by se snad měl cítit jako cizinec, rozhodně tomu tak ve skutečnosti není.

Turnaj byl, co se počtu účastníků týče, velmi malý. Tomu také odpovídal hrací systém. Ani si nemůžu vzpomenout, jestli jsem někdy hendikepový turnaj hrál. Redukovaný hendikep o 2 se naplno projevil až v nedělním dvoukole, kdy už se to solidně rozjelo. Abych pravdu řekl, tak jsem to ale cítil jako pěkné oživení po letech poctivých rovných partií, i když naplno jsem si hendikepů užíval až v posledním kole, kdy si proti mně nasadil 4 kameny Kurt a 50 minut mě na gobanu trápil. Vedle si mezitím Palko užíval devítišutr. I tak byl ale šťastný, protože při plném hendikepu by se číslo vyšplhalo mnohem mnohem výše. Celý turnaj nakonec vyhrál právě Palko Lisý s plným počtem bodů, hlavně díky tomu, že ani Maroš ani já prostě na „cheaterské“ triky nestačíme. Druhý jsem skončil já se 4 body a třetí byl Jakub Berka z Bratislavy také se 4 body. K organizaci, hracímu místu a všem věcem okolo organizace turnaje můžu vyslovit jen velkou spokojenost. Myslím, že i ostatní dva Češi, Jan Šebela a Ondra Jurásek, kteří se rozhodli přijet s Rakušany Kurtem Paarem a Alfredem Effenbergem, si turnaj užili, i když oba skončili, tuším, se 3 body.

Úplně nakonec bych jen dodal pár dalších postřehů ze Slovenska. Především cestování tam může trvat opravdu dlouho. Zvláště pokud se vám zadaří natrefit na solidní zácpu na praktický jediné cestě z Žiliny na východ, která zpozdí vaše auto asi o hodinu a půl. Cesta vlakem se pak nejeví jako špatný nápad. Aspoň určitě ne z Ostravy do velmi sympatického města Žiliny. Dalším charakteristickým znakem Slovenska je jeho krajina a vzhled jednotlivých měst a vesnic, které můžete minout. Slovensko má svou tvář, jejíž podoba nemusí být pouze přívětivá. Ve chvíli, kdy se z pod dohledu štítů Tater dostanete na ten opravdový východ, pocítíte při pohledu na první polorozbořenou „vesnici“ s čoudícími ohništi, kde skokově končí civilizace a kde začíná divočina. A nakonec si nemůžu nedovolit nezmínit ty všudypřítomné jazykové pikantnosti, nad kterými cukají koutky úst. Slovenština je prostě krásná řeč a vychodňárština je ještě kouzelnější. Jednoduše dzive.

Celkový dojem z Poráče? Výborný! Společnost skvělá, lokalita fantastická, turnaj kvalitní, i když bohužel nepočetný, a především vynikající večírek a zábava, naplněná historkami, které nemají nikdy zůstat zapsány. Příští rok budu určitě zvažovat znovu!

Napsal Bronislav Snídal

Nebýt Kurta Paara, který nabízel odvoz z Vídně do Poráče, tak na tak vzdálený turnaj nejedu. Jeho nabídku jsem využil já a Ondra Jurásek. Z Vídně s námi jel ještě Alfred Effenberg. I přes Kurtovo svižné tempo cesta z Vídně trvala zhruba pět hodin. Věčně pesimistický Ondra Jurásek sliboval hroznou cestu po strašných slovenský silnicích třetího stupně. Avšak většina cesty vedla přes komfortní dálnice.

Poráč je malinká vesnička obklopena krásnou přírodou zhruba s 1000 obyvateli. Hrací místo se nachází v rekreačním středisku Poráč Park a je asi nejluxusnější hraci místo společně s brněnským Santonem, které jsem kdy viděl. Bohužel celý víkend bylo slizké počasí, což mě odradilo od výletů a průzkumu okolí. Po příjezdu jsme se navečeřeli v opravdu přepychové restauraci. Ubytovat se bylo možné v chatce za slušnou cenu 10 euro na noc.

Turnaje se účastnilo asi 25 hráčů. Z danů Lisý Pavol, Král Maroš a Bronislav Snídal. První kolo hraju s A. Effenbergem, kterého jsem nakonec porazil asi o 20 bodů. Ondra svoji první partii prohrál s Michalem Králíkem, to ho psychicky zdecimovalo natolik, že nebyl schopný vyhrát žádnou další hru. Druhé kolo jsem haluzově vyhrál nad L. Palenčářem 4k po přehlédnutí atari. Třetí kolo jsem byl nalosovaný na P. Lisýho, který mě zničil na 4 hendikepy.

Večer jsem se účastnil pipongovém turnaje. Brousil sem si zuby aspoň na třetí místo, ale Kurt Paar mě porazil a vyřadil z turnaje. Nakonec to on zkončil na třetím místě! Před ním na druhém místě Michal Králík, na prvním místě Slavomír Králík.

Další den mě porazi Broňa Snidal a pak jsem vyhrál nad S. Králíkem. Se třemi body jsem se umístil šestý. Konečné výsledky:

1. P. Lisý 5-dan 5 bodů
2. B. Snidal 2-dan 4 body
3. J. Berka 10-kyu 4 body

Turnaj v Poráči byl opravdu výborný, bohužel je tak strašně daleko, že to většinu hráču odrazuje. Já se rád i příště účastním, jestli mě někdo zase odveze.

Napsal Jan Šebela