Praha (14.-18.8.) – Mistrovství světa juniorů 2013
Světový šampionát hráčů do 12 a do 16 let se po třinácti letech uskuteční znovu v hlavním městě ČR a redakce eGobanu bude u toho! Na pozdní úterní odpoledne je naplánována tisková konference, poté přijde na řadu uvítací večírek. Samotný turnaj startuje ve středu; živé přenosy vybraných partií bude možné sledovat přes EuroGoTV a KGS. Výsledky a další aktuální informace zprostředkujeme v rámci této rozšířené on-line reportáže.
Fotogalerie EuroGoTV: Part 1, Part 2, Part 3, Part 4, Part 5
Konečné výsledky: U12, U16 + Playoff o titul U12, Playoff o titul U16
(Poslední aktualizace 19. 8., 22:25)
Úterý, 13. 8.
Dnes je “příjezdový a vítací” den. Generální sekretář Ingovy nadace – pan Yang Yu Chia – přicestoval do Prahy už včera, stejně jako frýdecké posily organizátorského týmu – Terezka a moje maličkost. Ráno jsme se sešli s hlavním šéfem akce Vláďou Daňkem a nyní už na hotelu v Průhonicích, což je okrajová část hlavního města, připravujeme informační materiály pro účastníky turnaje. Za malou chvíli dorazí výpravy z USA a Taiwanu…
Ve stejnou dobu se do pořadatelské skupiny zapojil rozhodčí Aleš Cieplý, který přivezl kompletní hrací soupravy. Nutno podotknout, že si dal o víkendu náročnou osmihodinovou šichtu při čištění kamenů a celkové kontrole. Hraje se dle Ingových pravidel…
Jitka přes celý den odchytává výpravy na letišti a posílá je taxíkem k hracímu místu. Během oběda dorazila Jana Hricová, teamleader evropských hráčů a další účastníci stále přijíždějí. Momentálně zkoušíme s Petrem Součkem internetové pokrytí, zapojujeme kamery, počítače a další technické věci. Brzy vypukne tisková konference…
Bohužel se místní média o šampionát příliš nezajímají, tiskovka se proto propojuje se slavnostním zahájením a rautem. Přítomni jsou i kulturní atašé japonské a korejské ambasády, z evropské goové špičky Jan Šimara, Ondřej Šilt a dokonce i maďarský reprezentant Pal Balogh.
Decentní společenský večer s dobrým jídlem a pitím se nesl v poklidném duchu a stejně nenápadně před desátou i skončil. Někteří účastníci se pak vydali zavzpomínat na pražský kongres 2005 do legendární Blanice. Od té doby se tam prakticky nic nezměnilo, takže jsme se mohli bezvadně rozpovídat a zplna hrdla zasmát. Mě pak čekala dlouhá zpáteční cesta (pěšky) zpět na hotel, při níž jsem v závěru potkal Terezku, která odjela dříve autobusem. Byla to jistým způsobem nefalšovaná stezka odvahy, ale nakonec jsme se dostali šťastně až na pokoj. Po vyčerpávající procházce jsem problém se spánkem fakt neměl.
Středa, 14. 8.
Na snídaně chodíme do 20 metrů vzdálené restaurace Česká chalupa. Abych svou reportáž neošidil, musím konstatovat, že Lukanovy “volský voka” neměli, což mě trochu zklamalo. Nicméně míchaná vejce, párečky, sekaná a další pochutiny rozhodně špatné nebyly.
V deset dopoledne začal “team leaders meeting” za účasti Jany, Aleše a Vládi, poté je nachystaná přednáška o Ingových pravidlech. No a ve 2 odpoledne už startuje první kolo; přenášet bychom měli 4 desky, z každé kategorie dvě.
Zahájení úvodního kola nebylo úplně ideální, v časovém presu se např. nepovedlo rozjet dva video streamy, ale jinak jsme začali téměř ve stanovenou dobu a bez komplikací. Děti zatím nezlobí a snaží se ukázat na gobanech v tom nejlepším světle. Začátky dalších kol se z technických důvodů posunuly oproti původnímu plánu uvedeném na stránkách k MSJ.
…
…
Za svůj ne úplně krátký život jsem prodělal několik viróz s různou intenzitou nežádoucích “efektů”. Tahle byla ovšem extrémně agresivní a zpočátku se jevila jako podivná otrava z jídla. Další den se ukázalo, že původcem je pravděpodobně někdo z čínské výpravy… Zhruba ve stejnou dobu byl podobně postižen i Aleš, načež zůstal doma. Podrobnosti z mé málem poslední noci na tomto světě jsem barvitě vylíčil kamarádům; ctěné čtenáře raději nechutného hororu ušetřím.
Čtvrtek, 15. 8.
Po nechtěném vyčištění organizmu jsem se ráno cítil kupodivu schopen (bez horečky). Ke snídani mi holky přinesly černý čaj a suchý rohlík, tak jsem si dvakrát kousnul a šel pomáhat. Převzal jsem rozhodcovské povinnosti po Alešovi, který se dle vlastních slov odebral chcípnout do houští. Opravdu trefný popis stavu!
Dopoledne jsem přenášel jednu z partií, při níž přijel do hotelu narychlo povolaný doktor – Petr Cipra. Dal nám léky, což mě vnitřně uklidnilo a zároveň dodalo víru, že se obtíže nevrátí. Po losu odpoledního kola mě vystřídal u přenosu Michal Daněk, takže jsem se mohl prospat. Odpočinek mě společně s jídlem postavil zpět na nohy, abych zaznamenal výsledky atd.
Večer jsem se odvážil s ostatními na výlet do centra Prahy a až na mírné bolesti břicha jsem si to bezvadně užil, stejně jako většina účastníků mistrovství. Samotná akce se skládala z plavby po Vltavě, která byla opravdu působivá, a následné procházky středem města (Karlův most + Staroměstské náměstí). Ač panovaly obavy, že někoho ztratíme, nakonec se tak nestalo, když odmyslím dva neukázněné Rusy, kteří dorazili k hracímu místu po vlastní ose – taxíkem. Všichni ostatní se dokázali přizpůsobit časovému harmonogramu a využili objednané autobusy do centra i zpět.
Pátek, 16. 8.
Nedokonalá technika a horší připojení nám sice často znemožňují přenášet obraz ze všech 4 stolů, ale záznamy partií se na KGS vždy dostat podařilo. Velkou přebornicí při výpadcích je naše nejmladší pomocnice – Dita Vášová, která si dělá pro jistotu zápis i na papír.
Na poslední kolo se vrátil z části vyléčený Aleš, aby osobně dohlédl na ukončení turnaje. Zhruba v tuto dobu se přitížilo Terezce, na níž se začalo projevovat vyčerpání z obětavé práce, kterou tady po celou dobu šampionátu vykonává. Večer ještě statečně odřídila výlet za kulturou (balet + vodní/světelná show), aby poté ulehla s teplotou. Místo sobotní cesty za poklady Českého Krumlova jí tedy s největší pravděpodobností čeká ponurý den na hotelovém pokoji.
Sobota, 17. 8.
Volný den
Snídaně se před cestou do Krumlova odehrála v brzkých hodinách a ve stejném duchu jako včera, tj. rohlík a půl se šunkou a míchanými vejci, víc můj žaludek po nemoci nechce. Čas odjezdu byl stanoven na 7:45, což bylo některým účastníkům zájezdu dočista jedno a přicházeli třeba až na 8. Vyjel jeden normální bus a za ním mikrobus, v němž jsem se svezl já s Janou. Další Češi, nepočítám-li dvě průvodkyně, z různých důvodů nevycestovali. Sympatická Nikol alias Oukej? a její kolegyně neměly s touto prací žádnou zkušenost, podle čehož to občas vypadalo, navíc v Krumlově nikdy nebyly. Naštěstí uměly dobře anglicky, tak to na neposedné a zároveň neskutečně zpomalené cizince nemělo velký vliv.
Úvodní procházka zahradou, prohlídka zámku a návštěva stylové restaurace byly obrovskou zkouškou (nejen mé) trpělivosti. Jelikož jsem si chtěl výlet alespoň trochu užít, při první příležitosti bylo nutné skupinu opustit a věnovat se památkám pěkně v klidu a ve vlastním tempu. Nebyl jsem zdaleka sám, kdo odpoledne nevyužil dvě místní průvodkyně, které narozdíl od našich stewardek zkušenost opravdu měly.
Nejprve mě okolnosti nutily dobít kredit na mobilu, což se ukázalo jako nesplnitelný úkol. Zjistil jsem přitom, že “na řece je vodáků jako lidí na Václaváku” a “Sazka terminal, aby člověk pohledal”. Trochu rozčarovaný jsem se dostal mimo centrum (až k vlakovému nádraží na protějším kopci) a stejně bez úspěchu. Brzy jsem se tomu v duchu zasmál a začal si vychutnávat krásu Krumlova, perly mezi českými městy. Mnozí jistě navštívili, tak není potřeba plýtvat slovy. Z mého pohledu bych to popsal jako dokonalou miniaturu toho nejmalebnějšího z Prahy. Kdyby si měli hobiti vybrat v Česku své hlavní město, volba by bezpochyby padla na skvost jižních Čech. Samozřejmě by bylo nutné vyhnat všechny lidské hrubiány…
Počasí bylo po celý den nádherné, možná bych ubral pár stupňů na sluníčku, ale jinak balada. V půli své sólo-prohlídky jsem se odměnil půllitrem borůvkové ledové tříště. Lahoda! Na závěr padla ještě jedna nealkoholická pecka (malinovka) a šupajdy na bus do Průhonic. Pevně doufám, že si všichni užili výlet tak nějak po svém způsobu, nakoupili spoustu suvenýrů a bude se jim v noci krásně usínat.
Neděle, 18. 8.
Semifinále (10:10)
U12:
Seki Kotaro (JP) – Lai Jyun-Fu (TW)
Song Min-Hyeok (KR) – Li Yupei (CN)
U16:
Huang Shih-Yuan (TW) – Shibano Toramaru (JP)
Wang Zejin (CN) – Sim Jae-Ik (KR)
O 3. místo (14:30)
Lai Jyun-Fu (TW) – Song Min-Hyeok (KR)
Huang Shih-Yuan (TW) – Sim Jae-Ik (KR)
Finále (14:30)
Seki Kotaro (JP) – Li Yupei (CN)
Shibano Toramaru (JP) – Wang Zejin (CN)
Vyvrcholení celého turnaje se mi oproti jiným dnům jevilo neskutečně zrychleně. Starost jen o 4 desky všem ulevila a asi i proto jsme se k vyhlášení vítězů dostali bez větších problémů v kvapíkovém tempu. Tam se sice čas trochu zastavil, ale to k takové akci prostě patří. Nebýt velkého vedra, které v tu chvíli v místnosti panovalo, dojem by byl ještě lepší. Předtím jsme stihli pořídit skupinové foto a uklidit hrací materiál. O uzavření šampionátu se postaral hezky připravený finálový raut, který jsem si i přes únavu řádně vychutnal. Podstatně hůř na tom byly Terezka s Jitkou, jelikož řešili pondělní odjezdy účastníků z hotelu na letiště a s tím spojené věci. Vláďa pro změnu odvážel nějaké lidi na nádraží už v neděli (a bude i v pondělí), takže si nemohl dát ani skleničku. Na poslední chvíli nás navštívil Simon a i s ním se po jedenácté přesunula párty na pokoj. Tam se pokračovalo v příjemném a uvolněném duchu až do brzkých ranních hodin, kdy jsem opouštěl mistrovství (bus mi odjížděl ve 4:22!).
Komentář(e): 19