Jihovýchodní divočina

V centru Rumunska, v historické části Transylvánie, se o tomto víkendu odehrál turnaj v Targu Mures. Už předem bylo zřejmé, že půjde o výjimečný turnaj, a to především díky masivní účasti hráčů, pocházejících z valné většiny z jižní a jihovýchodní Evropy. Počet 235 hrajících je opravdu vynikající, zvláště pokud se vezme v potaz, že se jednalo o teprve 2. ročník turnaje. Nepochybně byla příčinou i kvalita turnaje, za kterým stály opravdu velké společnosti, což umožnilo mimo jiné i štědrý cenový systém. Z česka jsme vyrazili ve 3 lidech (já, Ondra Kruml, Jana Hricová) a až na místě byl vyřešen i otazník ohledně účasti Ondry Šilta, který nakonec přijel z Maďarska a také hrál.

Cesta byla, jedním slovem, náročná. My tři, co jsme cestovali přímo z Česka a z rozbouřené tuzemské politické situace, jsme tušili, že to nebude příjemný výlet. Odjezd v 8:30 z Brna (Jana jela ještě z Prahy), příjezd ve 23:30 do T.M. Každý jsme navíc byli v nějaké míře nemocní (mě například nestačily na celou cestu ani 3 kapesníky). Nejhorší věc, když pominu délku cesty, byly neustálé kontroly. Kontroly jízdenek (průvodčí se měnili v každé zemi, v Rumunsku víckrát) a kontroly cestovních dokladů (na každý přejezd hranic 2). To časem člověka opravdu omrzí. Jen na odlehčení, vtipný byl český průvodčí, který se hned po zkontrolování naší zpáteční jízdenky zeptal:„A vy se budete vracet?“

Od příjezdu jsme se naštěstí mohli spolehnout na vynikající a obdivuhodnou Lauru Avram, která se o nás v podstatě starala po celou dobu, za což jí patří mnohé díky (jinak byl kolikrát problém domluvit se anglicky). Targu Mures je jinak normální město, s nevelkou historickou tradicí (takových je ale v blízkosti několik jiných). Hracím místem byl velký sál přilehlý k restauraci, kde se nacházely nižší desky a velké plátno určené pro přenášení partie z první desky a pro pozdější rozbor dvou přítomných profesionálů z Koreje. Ti měli jedinou úlohu. Každý den byl vybrán 1 hráč z top skupiny a sehrál handicap s jedním z nich, zatímco druhý vedle partii komentoval korejsky, což bylo následně překládáno do rumunštiny. Jinak ještě okomentovali v podstatě privátně jednu partii těch nejsilnějších z top skupiny, mimoto byli neviditelní.

Nyní je čas popsat naše ubytování. Všichni jsme bydleli v hotelích. Náš český duch byl ale rozdělen, když já jsem bydlel s Ondrou v jednom hotelu, který byl asi 200 metrů od hracího místa, Jana v jiném (zhruba stejně daleko) a Medvěd v úplně jiném, který byl asi 20 minut autem (to proto, že přijel na poslední chvíli a tento hotel zbyl). S ubytováním jinak panovala spokojenost.

Co se týče stravování, tak jsme převážně jedli v restauraci, která se nacházela v přízemí jednoho z hotelů. Jídlo vyšlo na naše poměry levně (asi 60kč za hlavní jídlo, solidní porce, sem tam ale strašná kvalita). Jinak Rumunsko je celkově asi stejně drahé jak Česko. Možná že jsou tamější ceny o chloupek levnější, ale opravdu jen maličko.

V pátek odpoledne, po naší registraci, jsme zjistili, že přijede i Medvěd a už zbývalo jen čekat na 1. kolo. Los: Medvěd dostal Iona Florescu, na kterého byl třeba precizní výkon; Ondra starého Mitiče, který hrál solidně a partie nebyla dlouho jasná. Nakonec ale oba borci vyhráli na vzdání, Jana bohužel prohrála. Hodně lidí potěšila skutečnost , že se dva původem asijští hráči setkali už v 1. kole.

Nyní se pomalu dostávám k tomu, co někteří čtenáři netrpělivě očekávají, a to vysvětlení mé tajemné remízy z 1. kola. Důvod je úplně jiný, než jste tipovali na eGobanu (já jsem už v Rumunsku říkal, že se pobavím, k jakým příčinám jste mohli dojít). Stalo se totiž to, že při projíždění párování, jsme zjistili, že tam vůbec nejsem. Ouha. Zašel jsem tedy za organizátory, kteří se mi omluvili (to bylo opravdu utěšující) a po chvíli přišli s řešením. Na cestě byl ještě jeden rumunský 5. dan a nebylo jasné zda stihne přijet, či ne. Rozhodčí mi sdělil, že mě napárují k němu a pokud přijede, odehrajeme partii, jinak budu mít výhru. Během kola mi oznámil, že přijet nestihne, takže budu mít bod. Při dalším kole (to bylo v sobotu, takže trochu předbíhám) jsem ale viděl tohoto hráče hrát na 4. desce s Cornelem, což bylo velmi podezřelé. Podívám se do výsledků a zjistím, že je tam napsaná remíza. Jdu za rozhodčím a ten mi říká, že se opět stala chyba, že se mi omlouvá, že mám výhru a že na další kolo tento výsledek určitě změní. No co byste čekali? Další kolo samozřejmě dál svítila ve výsledcích remíza. Rozhodl jsem se celou záležitost dál neřešit a nechat to až na konec turnaje.

Kdyby byl celý turnaj možný připodobnit k mozaice, tak tato následující část vyprávění by tam musela patřit a tvořila by velký kus. Během turnaje se totiž změnily propozice. Původní propozice, které visely na webu, se podle mého a Janiného mínění změnily a mělo se začínat mnohem dřív. To se nakonec nepotvrdilo. Ale během turnaje se například změnily ceny. Klasicky o tom nikdo nikoho neinformoval, prostě se vyměnil papír. Zahajovací párty se měla konat po 1. kole a čekali jsme na ni společně s dvěma holanďany, se kterými jsme se v Rumunsku spřátelili (to víte, západ Evropy si rozumí). Po hodině a půl jsme nakonec zjistili, že žádná není. Místo toho organizátoři vzali nás zbytek čekajících, kteří to ještě nevzdali a nešli spát, do jednoho klubu v centru města. Až další den jsem zjistil, že se ze zahajovací párty stala zakončovací párty v neděli večer po turnaji. Prostě zmatek.

K dalšímu průběhu turnaje: po 1. kole. Medvěd bojoval v top skupině velmi dobře, k čemuž mu pomohl také dobrý los. On sám se k prolomení legendy o špatném losu vyjadřuje: „Spíš než spokojenost s losem bych řekl: neštěstí v lásce, štěstí ve hře.“ Každopádně sobotní výhry nad Cornelem a Csabou ho vynesly na 1. místo v turnaji. Z dalších výsledků v top grupě stojí za zmínku propadnutí top domácích hráčů Cristiana Popa a Catalina Taranu (ten měl ve 3. kole ještě „pěkný“ los v podobě Cho Seoka). Výborně zahrál Artem Kachanovskij (viz. výsledky).

Ondra Kruml odehrál dvě partie, kde své soupeře přehrál ( i když díky trablům v koncovce se musel pěkně potit) a po tom byl přejet Zhurakovským 6-dan z Ukrajiny (kterého možná můžete znát z předloňských Pardubic). Já jsem si konečně zahrál a byl jsem velmi spokojený s plným počtem bodů a solidní hrou. Své soupeře jsem v klíčových chvílích pořádně ošvindloval, o čemž by mohl nejspíš mluvit Mihai Serban 5. dan z Rumunska, kterému jsem na začátku sebral s bílými 3 rohy a nechal ho postavit super moyo, které jsem mu ale naprosto pohodlně zredukoval. Janě se spíše nedařilo.

V neděli Medvěd podle očekávání bohužel nestačil na vítěze Oh Chi-Mina, kde to solidně rozběsnil (neměl situaci zrovna exaktně spočítanou), ale nakonec musel vzdát. Ondra po dalším snadném vítězství hrál v posledním kole s Kravtsem 5-dan z Ukrajiny a po vynikajícím začátku, kdy si postavil masivní vliv prakticky za nic, udělal sérii chyb a nakonec musel vzdát. Já jsem odehrál výbornou partii s Lucianem Deaconu 5-dan, kterou jsem prohrál až v koncovce a v posledním kole jsem bohužel nezvládnul partii s 1. danem, kde jsem hrál v laufu jako hlupák a prohrál jsem až po jednoduchém tesuji. Jana udělala ze dvou partií další bod.

Celkově s výsledky panovala spokojenost. Medvěd vytěžil z dobrého losu fantastické 2. místo, Ondra sice neporazil žádného většího soupeře (Mihai Serban je slabší než 5. dan), ale i tak byl podle jeho slov spíše spokojený. Já jsem byl s partiemi velmi spokojený, snad až na tu poslední, kde byl ale problém v hlavě.

Po ukončení kola jsem si ještě šel vyřešit svůj problém s remízou z 1. kola. Rozhodčí, který mě později informoval, že rozhodcuje už od roku 1985 (čemuž úplně nevěřím), mi řekl, že musím zůstat na remíze, protože mu počítač nedovolí výsledek změnit. To už mě ale vytočilo na největší úroveň. Následně si mě přehazovali s organizátorem jako bramboru, což mě dopálilo ještě víc. Co se týče chování, tak tato situace byla opravdu trapná. Po další diskusi, kdy už jsem neváhal zvýšit hlas (na to jsem se připravoval dopředu a tak jsem se posilnil 2 pivy), mi bylo řečeno, že bych měl mít půl bodu z 1. kola, ale že mi tedy nakonec udělí výhru (z toho jak mi to vysvětloval, to vypadalo skoro jako milost, zatímco na začátku turnaje to byla ještě jasná věc). Uznal, že se chyba stala na jejich straně, ale že správně bych měl dostat půl bodu, protože není jasné, zda bych vyhrál nebo prohrál, pokud bych 1. kolo opravdu odehrál. Takže jsem měl 4 body. S tímto výsledkem jsem měl být nejlepší 2. dan a vyhrát skupinu od 1. kju do 2. danu. Ale Rumuni si to ošetřili jinak. Při předávání cen jsem dostal cenu za 4 body a cenu za best 2. dana dostal jiný Rumun, který měl 4 body a horší pomocná kritéria. S poslední energií jsem se na konci ještě šel zeptat na tento problém, ale organizátor se mě jako odpověď zeptal, jestli se mi turnaj líbil. (Jen pro doplnění, předtím se ještě šel zeptat Ondra Kruml a na toho se podíval a řekl:„Hmm“.) Takže tato záležitost pro mě zůstala obrovskou kaňkou na tomto turnaji, ani ne tak z pohledu samotného výsledku, ale spíše z chování pořadatelů.

Celkově atmosféra turnaje byla velmi přátelská. Mnoho kvalitních a přátelských hráčů, především z Rumunska, pěkné prostředí a zázemí turnaje. Pro příští rok doporučuji o tomto turnaji uvažovat s tím, že se ale člověk vydává na dlouhou cestu a všanc jihovýchodní divočině, jenž lze ilustrovat jak na divokých řidičích, tak na divokých psech, běhajících volně všude okolo. Myslím, že budu mluvit za všechny čtyři Čechy, když vám, kteří jste sledovali turnaj, poděkuji za podporu. Zatím se mějte!

Napsal Bróňa Snídal