Do Chengdu za čínštinou a weiqi

Mikuláš v Číně

Přípravy na cestu

Po dvouletém dvouoborovém studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem úspěšně prošel výběrovým řízením a získal stipendium „free movers“, takový menší příspěvek na svou roční cestu do Číny. Vzhledem k tomu, že píšu pro eGoban, nesmím opomenout, že jsem ve svém motivačním dopise vyhradil možnosti studia weiqi v Chengdu celý odstavec. Jaká byla má radost, když se ukázalo, že holandský předseda komise má doma schovanou hrací desku a kameny a je fanouškem této hry! Nikdo jiný se v současné době v Olomouci weiqi veřejně nevěnuje. Na katedře asijských studií (zahrnuje i japanistiku s rodilými mluvčími) jsem nenašel nikoho, kdo by jevil o hru zájem. O to bylo mé překvapení větší. Hold Holandsko, země zaslíbená.

Čínské deskové hry a popularita weiqi

A najednou jsem v Číně. Po pár dnech rozkoukávání a zdravotních komplikací (ty trvaly spíš pár týdnů, Sichuanská kuchyně je výtečná, ale…) jsem se začal poohlížet po konkrétních místech, kde by se dalo studovat a hrát weiqi. Po ulicích vysedává spousta fanoušků deskových a stolních her. Oblibě se těší – řazeno sestupně: Mazhang (čínské domino), karty (čínská mutace pokeru a další), čínské šachy. Mazhang a karty se hrají všude a o prachy, i když je oficiálně hazard zakázán. Žádná kasina.

Šachisté

Weiqi se na ulici nehraje a drtivá většina Číňanu ani nezná pravidla. O jeho nízké popularitě bohužel svědčí i to, že se neprotlačilo na Asijské hry 2010 v Guangzhou a bylo nahrazeno šachy. Na sportovním kanále CCTV5 sice pravidelně vysílají analýzy profesionálních partií, jedná se však opět o okrajovou záležitost (nejvíce vysílacího času zaujímá snooker a basket, zvláštní to kombinace).
Ale abych jen netruchlil – na olympiádě 2008 to byl právě Gu Li, nejoblíbenější čínský hráč, kdo zažehával v Chongqingu (jeho hometown) olympijskou pochoděň.

První učitel a úvodní seznámení se zdejší scénou

I přes všechna výše uvedená fakta nebylo těžké nalézt učitele. Google (případně Baidu) rulez. Stejně jako všichni ostatní lidé ze západu jsem narazil na Seekera, povoláním učitel weiqi se solidní znalostí angličtiny. Čínský 5-dan, KGS 8-dan, Tygem 7-dan, má taky svůj blog. Vyklubal se z něj dobrý chlapík, naučil jsem ho pít Havanu a Budweiser (bohužel, ten americký, já mu ale řekl, že je to české pivo). On mě na oplátku seznámil s jeho ostatními západními studenty (celkem asi tři týpci, ještě slabší než já) a třídou dětských čínských studentů, ve věku od sedmi do 13 let. Za nimi jsem občas docházel na lekce, každý můj příchod byl odměněn potleskem, docela jsme se skamarádili. Chodil jsem spíš kvůli improvementu „weiqi čínštiny“, z dětí mi byla hodnotnou soupeřkou akorát Zhang Zixin, čínský 1-dan, se kterou jsem prohrál první hru, pak už následovaly výhry. Seeker mi ukázal hlavní městský klub deskových her, o kterém jsem krátce pojednal na svém blogu. Blog mi byl mimochodem po necelých dvou měsících zacenzurován, proto nebylo možné přispívat dál.

Čínský amatérský ratingový systém

Trénink vždy s úsměvem

Stát se v Číně 1-danem je mnohem jednodušší než v Evropě. Podle Seekera je úroveň čínského 1-danu srovnatelná s 4-kyu na KGS. S postupem výš se úroveň hráčů překvapivě zvyšuje, a to až do 5-danu. Avšak 5-dan je lehce zavádějící. V provinčních turnajích lze dosáhnout maximálně na něj, aby hráč získal 6-dan, musí se dobře umístit v Národní soutěži, kterých se někteří hráči neúčastní. Proto se může stát, že dva hráči úrovně 5-dan spolu hrají i 3 handicap, např. Seeker je velmi silný 5-dan.

Fang Cao, má nynější učitelka, mi vyprávěla o takovém turnaji v Guiyangu, hlavním městě provincie Guizhou. Zúčastnilo se jej 300 nejlepších hráčů z celé Číny, ona skončila na 58. místě. Výhra za první místo byla pro nás směšných 10 000 RMB (v současnosti 1 RMB je přibližně 2,8 Kč). V takové konkurenci!!! Prvních několik míst (3 – 6) je oceněno 6-danem. Šampion získá 7-dan.

Mimochodem, za jakékoliv umístění na základních danových tunajích nemáte ani yuan, maximálně si lze zaplatit diplom. Účastní se jich jen děti (a já), za získání danové třídy mají bonusy u přijímacích zkoušek na střední školu. Jen pro zajímavost a srovnání – za klasickou lekci silného 5-danu se platí v průměru 80 – 100 RMB.

Fang Cao, dar z nebes

Co Čech, to muzikant

Při seznámení s Fang Cao jsem měl neuvěřitelné štěstí. Při vyčkávání na jednu čínskou kamarádku mě oslovila neznámá Číňanka. Bylo to uvnitř studentského kampusu a vypadala jako studentka, proto jsem usoudil, že je studentka. A taky že jo! Anglicky se mě zeptala, jestli bych se nechtěl stát jejím „lalelule“. Po delší chvilce jsem přišel na to, že „lalelule“ znamená language partner. Tak souhlasím, vyměníme čísla a dáme si sbohem. Pár týdnů na mě naléhá, a tak jednoho krásného dne si dáme sraz. Bohužel, místo tréninku mé čínštiny trénujeme její mizernou angličtinu (lalelule), pěkná nuda. Rozhovor má učebnicový scénář – místo původu, rodina, koníčky. Klasika. Mezi koníčkama zmíním weiqi, ona že zná nějakého studenta, co prý taky hraje. Opáčím, že je to príma, že dáme všichni sraz.

Asi za týden se schází docela solidní bandička Číňanu se mnou a s mým kamarádem. Abych to zkrátil – ten její kamarád, o kterém mluvila, byl v podstatě začátečník. Ale vzal sebou svou učitelku, Fang Cao. Z této málomluvné a velmi příjemné dívky se vyklubala leaderka weiqi teamu celé univerzity, nejprestižnější školy v provincii. Na základní školu nastoupila ve čtyřech letech, pro mimořádné nadání. Mezi 11. a 13. rokem studovala v Pekingu jako insei, pak se vrátila zpět do normální školy. Na Sichuanské univerzitě studuje historii a tématem její absolventské práce je analýza herních stylů za dynastie Qing. Stále se snaží stát profesionální hráčkou.

Hned jsem se s ní domluvil na výuce, turnaj na 1-dan se rychle blížil. Výuka probíhala anglicky, občas jsme si dopomohli čínsky. Docela nám pomohl japonsko-čínský slovník pojmů na Sensei´s Library, číňané nepoužívají japonské termíny. Stejně jako hrací kameny – ty jsou z jedné strany placaté a proto na desce lépe „drží“, což se v přelidněné Číně, kde do vás stále někdo žďuchá a naráží, počítá. Ze začátku se mi moc nezamlouvaly, zvláště z estetického hlediska. Po pár měsících jsem si zvykl a nyní je preferuji.

Pokračování příště…

Napsal Mikuláš Nozar