Rozloučení
Vzpomínka na Ivo Pavlíka
Před třemi dny jsem se zúčastnila turnaje v Pardubicích. Jednu partii jsem sehrála s Ivošem Pavlíkem, se kterým válčívám na gobanu přibližně dva roky.
Partie, kterou jsme sehráli před rokem na Slovenském festivalu již vypadala na jeho porážku. V pocitu blížícího se důležitého vítězství jsem udělala zbrklý tah, kterého Ivoš využil a témeř prohranou partii vyhrál.
V Pardubicích se mi podařilo mu loňskou porážku oplatit. Tentokrát to bylo právě naopak. Ivošovi se již rýsovalo vítězství, ale mně se podařilo přivést partii do vítězného konce. Možná to bylo tím, že se necítil být zcela v pořádku. Nikoho však nenapadlo, že by mohl být jakkoli nemocný.
Za těch šest let, co jsem Ivoše znala, byl vždy veselý, sympatický a hlavně působil opravdu spokojeně. Byl velmi dobrým společníkem a bavičem. Pokaždé, když jsem ho po delší době viděla, měla jsem sto chutí jej co nejsrdečněji zobjímat. Vždy si s kýmkoli rád zahrál a jeho partie byly zajímavé, netradiční a bojovné. Především v naší poslední vzájemné partii jsem hořce pocítila, jak silnou zbraní může být zkušenost. Ivoš se nezdržoval přemýšlením, zatímco já jsem neměla daleko do byoyomi, ale přesto mě donutil k úporné, skoro zoufalé snaze zvrátit nepříznivý vývoj partie v můj prospěch.
Ivoš nebyl pouze skvělým člověkem a hráčskou legendou, ale také výborným organizátorem. To se projevilo mimojiné na nedávném Mistrovství republiky ve Frýdku-Místku. Tam se o hráče staral s pěčí téměř otcovskou. Všichni účastníci zvláště ocenili jeho kuchařské umění, jež doprovázel upřímným prohlášením: „S láskou vařeno!“
V neděli ještě dovezl hráče z Frýdeckého go klubu, které vychoval, domů a vyvenčil svého čtyřnohého přítele. Pondělního rána se již nedožil.
Za těch třicet let, co hrál go, si celou řadu hráčů získal svým osobitým kouzlem právě tak jako mě. Jistě by si nepřál, abychom za něj truchlili, ale abychom na něj vzpomínali s úsměvem na rtech, který tak rád sám rozdával. Tak potlačme slzy, které se nám tlačí do očí a oplaťme mu jej!
Jitka Bártová
————————————————————————————————————————-
Poslední tah
Bylo mi tehdy 12 let, když jsem poprvé potkal Ivo Pavlíka. Veselý chlapík, zprvu trochu přísný, mě přivedl do světa go, v němž se cítil jako ryba ve vodě. Hru go nadevše miloval a byla mu zábavou až do konce… Získal mistrovskou třídu 2-dan a byl po dlouhá léta vůdčí postavou Go klubu Frýdek-Místek. Stejně dobrou a užitečnou práci vykonával i pro Českou asociaci go.
Mimo gobany měl rád společnost, dobré pití a jídlo, cestování, hudbu a sport. To vše aktivně „provozoval“ a těšilo ho to. Nikdy nezkazil legraci a hlavně proto si ho většina z nás bude navždy pamatovat. Jako chytrého a zábavného člověka, který vnesl do našich všedních životů spoustu veselí a jedinečných zážitků.
Mějme na paměti, že jeho poslední tah (a partie) byl vítězný! Smutek to sice nezmírní, ale přesto určitým způsobem potěší.
Díky Ivoši, budeš nám chybět!
Ivan Kostka
Komentář(e): 16