Jeseník (1. – 2. 7. 2006) – GPČR

Turnaj v Jeseníku patří k malým výjimkám Grand Prix ČR. Je to počtem hráčů asi nejmenší turnaj, hraje se redukovaný handicap, což je raritou celé GP. Kde jinde si člověk může zahrát devět kamenů proti někomu jinému???

Turnaj mám rád především pro jeho prostředí: rozpadající se chatkový tábor u řeky, stromy, zeleň a úžasná pohoda dána asi především klidnou povahou Jindry Dvořáčka. Osobně to považuji za jednu z nejklidnějších a nejlepších akcí, kterou znám. Duch turnaje je v Jeseníkách neopakovatelný – nikam nespěcháte, nejste nervózní ze soupeřů a vše plyne samo. Dobře či blbě, to závisí jen na každém zvlášť.

Turnaj je hodně závislý na počasí. Když jsem se v pátek večer probíjel deštěm a mraky na místo, bylo zcela zoufalé. Do optimismu mne neuvedly poznámky typu „voda stoupá, jestli takhle bude pršet, možná se budeme muset v noci evakuovat“ apod. Naštěstí však na víkend se vyčasilo, což většina využila k výletům, procházkám a lenošení. Hraní go bylo jaksi navíc. Což je právě příjemná změna.

Turnaj nemám rád z jediného důvodu: neumím hrát go, s handicapy obzvláště, po každé prohrané partii zpytuji svědomí, v duchu si nadávám a zaříkávám se, nicméně bezvýsledně.

Turnaj byl malým kláním mezi Brňáky (9 hráčů) a místními hráči (v počtu 7), ostatní doplnili celkový počet startujících na 22. V handicapu jsou různá překvapení, takže nelze příliš určit kdo je favoritem a kdo outsiderem. To se projevilo i na výsledcích jednotlivých partií, o zvraty nebyla nouze. Milé ovšem bylo, že Jindra měl připraveno 22 cen, takže nikdo neodjížděl s prázdnou, což ocenili nejvíce děti.

Turnaj nám vnukl nápad pro příští rok: uspořádáme jej v termínu červencových svátků, koupíme bečku, maso a budeme se radovat se života. Mezi tím si občas zahrajeme a prohrajeme. Příští rok se to zase určitě vydaří.

Není Vám líto, že jste nejeli???

Napsal Martin Kovařík alias “Makov“.