Vídeň (21.-22. 10. 2006)

Nechybělo málo a mezinárodní mistrovství Rakouska by se odehrálo bez českého zastoupení. Rozhodnuti jet jsme byli totiž pouze dva (Martin Chrz a já). Jet v tak malém počtu by však bylo příliš nákladné, a tak už jsme celou akci pomalu odpískali. Naštěstí pro nás se na poslední chvíli Radek a Koules rozhodli , že nebudou absolvovat dlouhou cestu za nejistým ziskem do francouzského Lyonu, a přidali se k nám.

Cestu jsme zvládli bez větších potíží a v jedenáct hodin večer jsme dorazili do Billiard Clubu, kde už na nás čekal Stefan Gruber, u kterého nám Martin zařídil ubytování. Chvíli jsme popili, zahráli si go a pak vyrazili ke Stefanovi. Tam jsme pokračovali v konzumaci a nakonec jsme se v rozmezí čtvrté a páté hodiny (dle výkonnosti účastníků dýchánku) odebrali na kutě.

Samotný turnaj začal s malým zpožděním, neboť se ještě čekalo na silnou maďarskou výpravu. Radkovi byl hned na začátek nalosován jeho asi nejvážnější konkurent – Tibor Pocsai. Radek stál velice špatně, ale nakonec jako už tolikrát získal výhru díky své precizní koncovce. Podobný průběh měla i jeho druhá partie s maldým Korejcem, ve které byl snad ještě prohranější. Ve třetí pak zvítězil celkem hladce nad rakouskou nadějí Lotharem Spiegelem, který prý hraje pouze dva roky. Koulesovi se v sobotu nedařilo a nezískal ani bod. Já jsem v prvním kole prohrál s Bernhardem Scheidem. Tahle prohra velice zamrzela, neboť jsem stál zatraceně dobře (Radek říká, že dokonce „božsky“), což se rozhodně nedá říci o jiných partiích na tomto turnaji, které jsem vyhrál. Ve druhém a třetím kole jsem se ale naštěstí chytl proti maďarskému duu Ritě Pocsaiové a Zoltánu Kelemenovi.

Večer jsme byli tak unavení, že jsme rezignovali na původní plán navštívit hudební klub a jeli jsme přímo ke Stefanovi. Tam jsme popíjeli pivo a rakouskou slivovici, poslouchali Lou Reeda, hráli go a prohlíželi si goistické i negoistické fotografie Martina Chrze. Tentokrát jsme ulehli dříve (mezi druhou a třetí – opět podle výkonnosti účastníků).

V nedělním prvním kole jsme my s Radkem vyhráli, ale Koulesovo utrpení pokračovalo dál, když prohrál o půl bodu. V posledním kole jsme se setkali já a Radek a poté, co jedna moje skupina odkráčela do věčných lovišť, bylo vymalováno. Koules konečně zvítězil.

Radek byl nakonec vyhlášen mezinárodním mistrem Rakouska, i když, jak jsme se dověděli od Stefana, skutečné mistrovství to vlastně nebylo. Šlo pouze o kvalifikaci na finálový turnaj, který je uzavřený a účastní se jej pouze šest hráčů. Druhý skončil Bernhard Scheid, třetí Tibor Pocsai (oba se čtyřmi body), čtvrý já, a pátý Ralph Spiegl (tři body).

Celý turnaj se odehrával v pěkném prostředí školy a příjemné rovněž bylo, že nealkoholické nápoje a jednoduchá jídla byly zdarma.

Rozhodně vám doporučujeme zúčastnit se nějakého příštího vídeňského turnaje. Zvláště když nám Stefan nabídl, že může ubytovat až deset lidí. Jedinou nevýhodou (alespoň pro mne) bylo, že nezbyl čas na prohlídku Vídně. Snad příště! Závěrem zde musíme poděkovat Stefanovi za to, že nás ubytoval a vůbec se o nás výborně staral (vařil, dodal slivovici apod.) Tam nahoře mu to bylo nakonec přičteno k dobru a v těžké konkurenci získal výborné čtyři body.

Napsal: Jakub Mírka.