Berlín (25.-26. 11. 2006) – 27. Kranich

Již 27. ročníku Berlínského Kranichu se zúčastnila celkem početná výprava z Čech a ze Slezska. Osazenstvo prvního auta (pro jednoduchost ho nazývejme autem A) tvořili řidič Miloš Podpěra, spolujezdec navigátor Radek Nechanický, dále nikterak užiteční členové výpravy – Krzystof Podbiol a já – a děti Lukáš a Anička Podpěrovi. V autě B pak jeli Vladimír Daněk, Zoltán Domonkoš a tuny materiálu. Mimochodem Vláďovy plastové dózy se staly hitem sezóny. V Berlíně byly použity na všech deskách. Pokud někdo vyjadřoval pochybnosti, zda by měly být používány na MR, já se ptám, proč pouze dva hráči z deseti se mohli těšit z tohoto nejluxusnějšího vybavení?

Auto A dorazilo do Berlína i s několika přestávkami zhruba za 4, 5 hodiny. Když jsem se pak bavil s několika Němci, tak mnohým z nich cesta do Berlína trvala déle. Vlastně to máme za rohem, tak doufám, že příště nás pojede více. Dojeli jsme celkem včas, a tak jsme ještě vyrazili do města. Celé auto A se šlo podívat k Pergamonskému muzeu, kde jsme se rozdělili a já s Kryštofem jsme pokračovali k Braniborské bráně a obešli si Bundestag (dříve Reichstag). Berlín je opravdu krásné město, škoda, že nebylo více času.

Vrátili jsme se akorát na vyhlašování němckého poháru, které začalo ve dvanáct hodin. Po něm se konečně začalo hrát. Hned v prvním kole na sebe byli nesmyslně nalosováni ratingová dvojka a trojka turnaje, Radek a Vláďa, což pro prohravšího znamenalo téměř konec šancí bojovat o ohodnocená místa (ceny byly do třetího). Ovšem souboj našich velikánů přinesl velkolepou podívanou. Dvě obrovské do sebe zaklíněné skupiny táhnoucí se přes celou desku se po Radkově chybě v bjojomi nakonec dohodly na seki. Po chvíli Vláďa Radkovi chybu oplatil (rovněž v bjojomi) a nechal si zabít jednu okolní skupinu, čímž bylo po dohodě a Vláďa musel vzdát. Kdyby tuto chybu neudělal, byla by partie velice vyrovnaná, ale spíše asi trochu pro Radka. V prvním kole jsme ještě vyhráli já, Lukáš a Krzystof. Cho Seok-Bin přijel pozdě, ale stihl ještě vyhrát.

Po prvním kole jsme mohli uplatnit svůj kupón, který jsme obdrželi po zaplacení startovného. Dostali jsme za něj od japonských hospodyněk několik kousků suši. Člověk přivyklý klasické české stravě musí chvíli přemýšlet, má-li to považovat za dobré či ne. U mě nakonec převážil názor, že je to výtečné. Vůbec bufet byl vynikající. Škopek kávy za třicet centíků, chleby s pomazánkou či sádlem zadarmo, pivo za 1, 50. Voda též zadarmo, limonádu jsem neměl, takže nevím.

V druhém kole, zvítězili Radek i Vláďa, já prohrál. Stejný osud potkal i Lukáše, který nám po cestě hrdě oznamoval, že v Německu ještě nikdy v sobotu neprohrál. Bohužel to zapomněl zaťukat. Všichni ostatní vyhráli.

Třetí kolo přineslo souboj dvou dosud neporažených. Ani tentokráte Radek bohužel na Cho Seok-Bina nestačil, a tak bylo o prvním místě víceméně rozhodnuto. Vsichni ostatní až na Aničku vyhráli, a tak jsme mohli první den hodnotit jako úspěšný.

Večer pak byla živá hudba, která se např. Milošovi a mně velice líbila, ovšem Radek docela skřípal zubama a prohlašoval, že to vypadá, jako když on s klukama z kapely byli na první zkoušce. Bohužel jsme se mohli zdržet asi jen hodinku, protože Radek, Krzystof a já jsme museli vyrazit k Janu Prausemu, který nás u sebe ubytoval, ač jsme to poněkud zanedbali a nedali mailem vůbec vědět, že nějaké ubytování budeme požadovat. Jan jel na kole, a tak jsme jeli s Mehmetem, který byl ubytován poblíž, taxíkem (byli jsme opravdu překvapeni, jak jsou v Berlíně levné). Když jsme dorazili na místo, ještě jsme zašli do restaurace Ma Rose, kde jsme v družném hovoru popili a popovídali si o životě. Co mne velice překvapilo, bylo, že jak Mehmet, tak Jan jsou studenty filosofie. Mehmet v Tübingenu a Jan přímo na Humboldtově univerzitě, v jejíž nádherné budově se turnaj hrál (skvělé též bylo, že tato budova je umístěna na slavné ulici Unter den Linden, tedy prakticky v samém centru Berlína). Překvapen jsem byl především proto, že mezi goisty převládají profese jako programátor, matematik apod. A nás humanitně vzdělaných je přeci jen poskrovnu. A najednou taková koncentrace. Dalším překvapením pro nás bylo, že Jan je na svém prvním turnaji. Přitom hrál s 2 kyu a byl to on, kdo způsobil Lukášovu první prohru na německém turnaji v sobotu. Je opravdu málokdy vidět, aby hráč s takovou silou byl na svém prvním turnaji.

Vyspali jsme se celkem pohodlně a ráno nás čekala vydatná snídaně. Na Humboldtovu univerzitu jsme dorazili opět taxíkem. My bohatí Češi se totiž po Berlíně dopravujeme zásadně taxíkem.

V prvním nedělním kole Vláďa narazil na Cho Seok-Bina a rovněž nezaskóroval. Ač poslední kolo vyhrál, skončil nakonec až čtvrtý. Radek měl v neděli dva čtvrté dany a hrál skutečně, jak by řekl Medvěd, „pro diváky“. Obě partie vyhrál o 2 body, když famózně kouzlil v koncovce. I když v poslední partii kouzlil spíše jeho soupeř, když hraním do Radkova území ztratil 3 body. Takže nakonec Radek získal 2. místo celkem se štěstím. Já vyhrál obě nedělní partie a skončil jsem šestý, za což jsem dostal diplom a knížku. Lukáš jako jediný člen výpravy uhrál remízu v posledním kole (komi bylo totiž 6) a měl 3, 5 bodu, čímž těsně přišel o knihu, kterou ovšem získal Krzystof, který prohrál až v posledním kole. Miloš a Zoltán měli nakonec tři body a Anička dva, čímž můžeme konstatovat, že jsme mezi 165 hráči ostudu rozhodně neudělali.

Podpěrovi měli to štěstí, že čtvrté kolo dohráli poměrně rychle a vyšetřili tak hodinku na návštěvu blízkého Pergamonského muzea, jehož největší chloubou je Ištařina brána z Babylonu, která byla celá rozebrána a zde zase složena.

Turnaj byl opravdu vynikající v poklidném a přátelském prostředí a příští ročník mohu všem vřele doporučit. Jediné, co mne mrzí, je, že si Němci nedali tu práci, aby do výsledků napsali dobře naši státní příslušnost.

Napsal: Jakub Mírka