Ing Memorial 2008 – Epilog

Do Ruska? Už nikdy více!!!

Ač normálně platí olympijské heslo – “Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“, na této akci jsme si ho trochu přetransformovali na “Není důležité vyhrát, ale přežít.“ Do Ruska jsem se docela těšil. Nečekal jsem od této země a turnaje v něm konaného žádné zázraky, ale že to bude taková hrůza… Když to třeba porovnám s Ing Cupem v Karlových Varech, tak je mi docela smutno. Stejně kvalitní turnaj (jako u nás) se podle názoru Ondry konal i třeba v rumunské Sinai, což je asi nejvíc průkazné, jaký z toho udělala Ruská federace „podnik“. Proto prosím ČAGo, stejně jako ostatní asociace v EU, aby se při nejbližší možné příležitosti hlásili o pořadatelství těchto prestižních akcí a zabránili tim nouzovému přesunu do Ruska.

Ale konec nářků! Všichni hráči měli stejné podmínky a musíme si objektivně přiznat, že naše výprava se s nimi vypořádala asi nejhůř jak mohla, pominu-li (4) reprezentanty jiných zemí, kteří pro jistotu nedorazili vůbec. V netradičně dvacetičlenném startovním poli nebyla nouze na velká překvapení. O první se zasloužil Catalin Taranu, který prohrál hned v 1. kole s průměrným Sankinem. Když jsem s ním pak hrál v posledním kole, celou dobu jsem nedokázal pochopit, jak mohl Catalin prohrát s takovým „žabařem“. V druhém kole se neslavně vytáhly ruské hvězdy – Dinerstein podlehl věčně opilému Surinovi a mladý Shikshin nestačil na veterána Lazareva. V pátém kole pak přišla největší bomba turnaje, když neporazitelný Fan Hui prohrál se Světlanou Shiksinou. Zarážející na tom bylo, že při rozboru partie ani samotný Fan pořádně nezjistil, co mohl zahrát jinak. Dlouho jenom nechápavě kroutil hlavou. Za povšimnutí ještě stojí neviditelné řádění ukrajinského borce Jurije Pljushchije, jemuž jsme v průběhu turnaje přisoudili přezdívku Plyšák (především kvůli nevyslovitelnosti jeho jména). Postupně pokořil Kulkova, našeho Radka Nechanického a Groenena!

Ale zpět k české reprezentaci, která se hezky (avšak trochu potupně) seřadila vedle sebe na 13. – 15. místě. Co bych našel na našem výsledku pozitivního? Snad jen skóre minizápasu Česko vs. Matti Siivola v poměru 3:0. Ode mě se nic převratného nečekalo, takže 2 body jsou reálným odrazem mého ratingového postavení. Tak říkajíc jsem si uhrál to svoje. Přesto cítím, že jsem mohl dopadnout daleko lépe. Zvlášť partie s Kulkovem a Sankinem by kdokoliv jiný na mém místě nezazdil tak jako já. S Groenenem jsme hráli tvrdou koncovku už od fuseki, opravdu velmi zvláštní partie, a i když jsem si směrem do středu gobanu vybudoval mnohem větší vliv, v časovém presu jsem ho nedokázal efektivněji zúročit.

Ondra rozdýchávál turnajové podmínky asi úplně nejhůř ze všech, což se významně projevilo na jeho výkonu. Přesto sehrál s Fan Huiem i Catalinem výborné partie. Z pozápasových rozborů můžu jenom potvrdit, že uvažování a vedení hry bylo opravdu propracované. Na Fan Huie to sice i tak nestačilo, avšak partii s Catalinem určitě mohl dotáhnout do vítězného konce a prolomit tak nepříjemné prokletí. Bohužel, přechod do koncovky a samotný závěr se mu zrovna moc nepovedl. Tato partie se, myslím, přenášela, takže můžete posoudit sami. Poté přišlo varování v podobě vydřené výhry o 1 bod nad průměrným Helmestetterem z Francie. Následně prožil dokonalou noční můru se Surinem. Od začátku hry jasně dominoval. Bylo několik způsobů, jak ho zaříznout už v úvodu. Stále však hrál obezřetně, nepouštěl se do těžko spočitatelných soubojů, pouze zvyšoval svůj už tak slušný náskok. Pak ale přišlo na řadu nemilé přehlédnutí a s ním ožití mrtvé skupiny přes sežrání čtyř kamenů. I po této hrubce Ondra nadále vedl! Ale už to pomalu zavánělo… Začalo se hrát velmi výhodné kó pro našeho reprezentanta, přesto z něho nijak slavně nevyšel a pomalu docházelo pod časovým tlakem k malým ztrátám v koncovce. Vše vyvrcholilo zbytečným pojištěním rohu a soupeřovým zaplácnutím posledního neutrálu. K tomu byl navíc Surin asi 12 vteřin před dvoubodovou penalizací. Prohra o bod byla po průběhu hry opravdu krutým výsledkem a tak zákonitě následoval „hřebíček do rakve“, při němž Ondřej Šilt prohrává v 6. kolo i s Groenenem. Co říct ke skóre 2 ze 6? Snad jen dvě slova, která jsou si dost blízká: smůla a ostuda!

Radkovy partie jsem moc neviděl, ani se nijak zvlášť nerozebíraly. Turnajem procházel asi takto: drtivá prohra s Fan Huiem, pohodové vítězství nad Siivolou, ošklivé a hlavně zbytečné zaváhání s Pljushchijem, bezproblémovka s mladičkým Rumunem Serbanem, zkušený nymburský kousek s Lazarevem a nudná prohra se Shiksinem způsobená únavou. Suma sumárum 3 ze 6 = průměr. Radek byl možná nakonec i spokojený, ale rozhodně má na víc.

Závěr akce Ing Memorial 2008 jenom podtrhl předešlý průběh. Pořadatelé totiž při vyhlášení pozvali všechny hráče na malou párty do restaurace v přízemí hotelu, na níž si ale překvapivě „jel“ každý za své. Takže není divu, že skoro všichni (včetně Rusů) vyrazili na své soukromé párty do města nebo na pokoj. Vytrpěli jsme si tedy ještě jednu noc na slavné „hotelové koleji“ St. Petersburg a v pondělí ráno konečně vyrazili na zdlouhavou cestu ke svým domovům. Potěšeni jsme byli tím, že proběhla celkem hladce. I když se na mě v Moskvě opět zle dívali, přece jenom jsme šťastně dosedli na letišti v Budapešti. Ondra už byl skoro doma, mě s Radkem ještě čekala cesta do Nymburku, potažmo Frýdku-Místku. Nevím jak kluci, ale já ve dvě ráno padnul do postele totálně vyčerpaný, avšak šťastný že jsem přežil.

Rád bych se nakonec podělil o své osobní dojmy z Petrohradu a Ruska vůbec. Před odjezdem jsem měl v plánu, že si udělám alespoň jeden večer vycházku po pamětihodnostech. Nevím, čím to vlastně doopravdy bylo, ale nakonec jsem z toho příšerného hotelu nevyšel dál než do samoobsluhy na nákup jídla. Možná to bylo už tím zážitkem z letiště v Moskvě a tamním přesunem z jednoho terminálu na druhý. Cesta z petrohradského letiště do hracího místa byla taktéž příšerná. Samá šeď a bláto, poničené ulice a budovy. Z toho trčely všemožně barevné reklamy jako pěst na oko. Tak ponurou atmosféru místa jsem snad ještě nikde nezažil. Všichni lidé zasmušilí, oblečení laděné pouze v tmavých barvách, na tvářích ani náznak usměvu. Brrrrr. Slavná Aurora přímo naproti hracího místa mě spíše děsila, než že by mě udivovala svou mohutností. Dokreslovala tím už tak ponurou atmosféru.
Potěšilo mě snad jenom zjištění, že v ruských obchodech mají celkém slušný výběr českých piv. Každý večer jsem si tak při pití zlatavého moku mohl připadat trošku jako doma. Výborný byl taky kaviár za babku. Vodku jsem ochutnal jenom na zahajovacím rautu, ale nepřišla mi nijak skvělá. Samotnou kapitolou byly pak snídaně v hotelu. Klasická míchaná vejce, slanina, parky atd. jaksi chyběly. Do salámu typu gothaj jsem se raději nepouštěl, müsli moc nejím a na sýry jsem neměl nějak chuť. Tudíž jsem musel pojmout snídaně jako obědy a nebyl jsem z hráčů zdaleka sám. Zdatně mi konkurovali Kulkov se Shiksinem, někdy i Radek. Kombinoval jsem karbanátky, masové kuličky v červené omáčce a podivné omelety z vaječných bílků s bramborem a těstovinami. Samotného mě překvapuje, že jsem to neodnesl nějakou nepříjemnou střevní chorobou.

Pozitivní na celém zážitku je asi jen ta skutečnost, že za pár let budu na Ing Cup v Petrohradu vzpomínat už jen s úsměvem na rtech.

Napsal Ivan Kostka