Brighton (4.-6. 4. 2008) – British Go Congress

Když jsem si vybíral místo svého jazykového pobytu, chtěl jsem samozřejmě místo s fungujícím go klubem. S termínem jsem na vybranou moc neměl, o to větší byla moje radost, když jsem zjistil, že během jediného volného víkendu, který budu mít, se hodinu od mého přechodného domova koná jedna z významných britských goových událostí.

Už v úterý při návštěvě místního klubu mi jeho šéfka Jil řekla, že letos asi nebude velká účast, protože Brighton, ležící na jižním pobřeží Anglie, je příliš daleko pro hráče ze střední a severní části Británie. A tak mne až tak nepřekvapilo, že se v sobotu ráno shromáždilo k hlavnímu turnaj 51 hráčů. Kongres vlastně začal bleskovým turnajem v pátek večer, ale protože jsem se rozhodl dojíždět (hodinu vlakem), páteční části jsem se nezúčastnil. Co mne ale překvapilo, bylo věkové složení hráčů. Až na několik výjimek (např. mladík jménem Messerschmidt, opravdový Brit – žít s tímto jménem v Británii jistě vyžaduje osobní odvahu) se jednalo o hráče víceméně před- a důchodového věku. Děti či mládež do 20 – vůbec žádné… Kongres se konal v pěkném Horntye Centre. Součástí prostor byla i snack bar, který se současně staral i o doplňování občerstvení v hracích sálech (čaj, káva, voda,džus), která byly zahrnuty v ceně základního poplatku 20 GBP (cca 640 Kč).
Turnaj sám o sobě probíhal bez význačnějších zvláštností, v rámci toho, na co jsme zvyklí. Tj. hrací systém MacMahon, 50 min na partii, trochu kruté bjojomi 30/5 min, redukovaný handicap-2 dle MM, 6 kol. Britové používají vlastní losovací program, jehož drobnou zvláštností je, že přiřazuje úvodní MM od nuly (top skupina) a pokračuje do záporných čísel. Shodou okolností jsem tak začínal s MM -11… Ještě drobnou zvláštnůstkou jsou pravidla doprovodné soutěže týmů. Tým totiž může mít 3-5 hráčů a kritériem úspěšnosti pak není pochopitelně absolutní počet bodů, ale percentuální efektivita. A vlastně bych málem zapomněl na to nejdůležitější – hrálo se podle AGA pravidel, které byly posléze na večerním AGM přijaty jako “default” pro turnaje pořádané v Británii. V čem spočívá hlavní rozdíl? 1) za každý pas se dává soupeři kámen; 2) poslední musí pasovat bílý (jinými slovy, když pasuje bílý jako první, musí pasovat 2x – zřejmě i z toho důvodu je komi 7,5, ale k tomu by asi řekli více znalci pravidel). Tento systém vede k úplnému dohrávání pozic (ano, může být chápáno i jako eufemismus prasení).
Kromě hlavního turnaje jsem již zmínil páteční bleskový turnaj a průběžný turnaj družstev. Dále během soboty probíhal handicapový turnaj na 13×13 a pro soutěživé seniory byl připraven i kratochvilný vědomostní kvíz.
Součástí centra je i víceučelová sportovní hala a je též obklopeno kriketovým a fotbalovým hřištěm. Měl jsem tak možnost vidět poprvé naživo některé sporty, které jsou v našich krajinách poměrně exotické. Na venkovním fotbalovém hřišti s umělým povrchem probíhal turnaj v pozemním hokeji, který je tu dosti populární. No nevím…, radši by se Angličani měli naučit dělat led. Ještě úchylnější sport byl kriket v halovém provedení. Nicméně tradice je tradice.
Co ještě, aha, výsledky. Otevřené mistrovství Velké Británie vyhrál T Mark Hall, 4. dan figurující 26. místě britského ratingu. Již z tohoto výsledku je zřejmé, že se absolutní britská špička nezúčastnila, na druhém místě skončil Toby Manning, 2. dan. Kromě putovních pohárů pro vítěze byly veškeré ceny věcné -australské víno a různě velké balíčky čokolády.
Už od úterka jsem tušil, že britské třídy jsou asi trochu slabší než u nás. V brightonském klubu jsem s Jil, 9.kyú sehrál vícemeéně vyrovnané výsledky (já mám 11. kyú). Skutečnost byla daleko tristnější. Po prvním dnu jsem měl 3 body, a neměl jsem pocit, že bych si se svými soupeři (10k, 10k, 11k) nějak zvlášť nadřel. V neděli ráno mi po jednoznačném průběhu vzdalo 7.kyú a následně jsem porazil 8. A tak jsem nastupoval do poslední partie se soupeřkou 7. kyú se smíšenými pocity a s příliš lehkou hlavou. Ale hned první tahy mne probraly, konečně někdo hrál trochu normálně… Nakonec jsem pokazil koncovku a hloupě prohrál o 2,5 bodua celkam tak získal “jen” 5 bodů.
Na zpáteční cestě, kdy mne brightonské spoluhráčky z týmu Brighton Belles (se kterým jsme vyhráli týmovou soutěž) Jil a Sue vzaly autem (celou neděli sněžilo, sníh v jižní Anglii prý neviděli 7 let). Při debatě dospěla Sue k názoru, že britské třídy a rating jsou “inflační” – Britové jezdí málo na zahraniční turnaje a hrají převážně sami mezi sebou. Výsledek je ten, že mají slabé třídy proti zbytku Evropy – zřejmě budou zhruba odpovídat třídám na KGS.
Ještě jsem se taky zúčasnil AGM BGA (neboli výroční valné hromady britské asociace) – velmi zajímavé, ale o tom třeba zítra, teď už mi tady v pubu s wi-fi docházejí baterky.

Z Brightonu pro eGoban Miloš Podpěra