Podruhé z Pekingu
Ačkoliv jsem se domníval, že časový posun zvládnu levou zadní, opak je pravdou. Můj spolubydlící (Koules) je na tom ještě hůře, protože právě usnul v 11 dopoledne, když píšu tyto řádky. Třetí reprezentant (Ondra K.), který s námi obývá blok A (hotel) hraje 3. kolo turnaje Individual a předpokládám, že je stejně unavený a ospalý jako já. Za to v noci…
Zbytek české výpravy obývá blok G, přičemž hlavním “stanem” naší reprezentační komunity je pokoj č. 406 (tzv. trojbuňka), kde spí Makov, Hezi, Zbyněk, Písa, Medvěd a Vláďa. Posledního jmenovaného včera postihly nepříjemné zdravotní komplikace… Dnes už vypadal mnohem lépe, tak doufám, že se dá na svou zítřejší premiéru do úplného pořádku.
Po jednom slunečném dni se Peking zahalil do šera a přitom prší, prší a prší. (Smog buď není, nebo jsem ho prostě přestal vnímat. ) Z plánovaného výletu do centra tak opět sešlo. Všechno zlé je ale k něčemu dobré, tudíž jsem alespoň v televizi objevil čínské anime o go, které se tak trochu podobá Hikaru No Go. S tím rozdílem, že se neodehrává v dnešním době, nýbrž v minulosti a kromě zápolení na gobanech se tam dost bojuje, skoro bych řekl válčí, i mimo ně.
Od zahájení turnajů se stal hrací komplex nedobytnou tvrzí. Bez akreditační karty není nikdo vpuštěn, navíc se prochází detektorem kovu a jsou kontrolována veškerá příruční zavazadla. Ostatní duševní sporty jsem v místě zatím nezkoumal, ale na go to chodí tak, že diváci můžou hráče pozorovat prvních 20 minut a následně jsou nemilosrdně vykázáni. Ač byl v propozicích zdůrazněn “oděv do společnosti”, většina hráčů toto nedodržuje a chodí na partie v triku a džínách. Někteří z našich, až na Zbyňka a Heziho, se tedy přizpůsobili a obleky vyměnili za pohodlnější šatstvo.
Dnes vstoupily do turnaje (Go-Individual Women) i naše ženy – Jana, Klára a Martina, zítra pak zahájí své účinkování Vláďa s Martinem v Amateur Open. Já s Jitkou a Aničkou stále netrpělivě čekáme, až na nás příjde řada v týmech a párech.
Na závěr se musím zmínit o zvláštnostech tohoto města a pravděpodobně i celé Číny. Troubení a uniformy! Na silnicích to docela vře… Sice jsem doposud neviděl žádné zácpy, přesto slyším neustálé troubení. Všemožná vozidla tady troubí pořád a na všechno. Podezřívám je, že to některá dělají úplně bezdůvodně, jen tak z legrace. Pokud neuslyším klakson aspoň třikrát za minutu, začnu se asi bát. No a co se týče uniforem, tak to je taktéž veselá věc. Má ji tady na sobě snad každý druhý Číňan. Jsou různé – hnědé, černé, šedé, bílé, růžové, některé i vícebarevné. Nosí je vojáci, policisté, hlídači, vrátní, poslíčci, recepční, uklízečky, servírky, polovojáci, polopolicisté atd. atd. Platí tady podobná úměra jako u troubení. Když při chůzi nevidím každých 10 metrů člověka s uniformou, začínám mít divný pocit.
To je ode mne z Pekingu zatím vše. Doufám, že se počasí umoudří, abych se dostal někam ven. Sice mám takto čas na psaní, ale brzo nebudu mít o čem psát.
Napsal Ivan Kostka
Komentář(e): 30