Potřetí z Pekingu
Hned na úvod bych rád poopravil svůj první dojem z hotelové stravy. Přeci jenom je dostatečně čínská. Bohužel se v ní často vyskytuje koření, které mi vyloženě nešmakuje. Po týdnu se pomalu a jistě začínám(e) upínat k české kuchyni, protože zdejší jídlo je sice velmi pestré, ale pro nás Čechy tak trochu na jedno brdo. Hlavně přílohově – rýže, nudle, rýže, nudle… Jinak se tady troubí pořád stejně a uniformovaných je stále dostatek, takže se ničeho nebojím. Počasí se v minulých dnech umoudřilo, proto jsem neváhal a nekolikrát vyrazil do města.
Cesta první aneb nekonečná štreka na metro
Poprvé jsem “do světa” vyrazil s Koulesem, avšak dosti nepřipraven. Nevěděli jsme totiž, kde je nejbližší stanice metra. Měli jsme jakousi mlhavou představu, po rozmluvě s Hezim, a ta se ukázala býti chybnou. Po asi 5 kilometrovém špacíru kolem hlavní silnice jsme o metro ani náznakem nezavadili. Jako správní chlapi, bez mapy a zbytečných otázek na místní obyvatelstvo, jsme šli stále kupředu levá. Byl to tvrdý a jednotvárný pochod. Nakonec jsme metro objevili, i když nás to stálo hodně úsilí. Na chození po památkách už jaksi nebyla chuť, tak se jelo na nákupy. Naším cílem byl jih města, kde je prý nejlevněji. Bohužel, v okolí námi vytipované stanice na jihu bylo leccos dražší než v Česku.
Cesta druhá aneb s děvčaty to jde vždycky lépe
Po prvním nezdaru se mě tentokrát ujaly holky (Jitka s Aničkou), které bydlely nějakou dobu blízko centra. Vystoupili jsme u Zakázaného města, prošli se údajně největším náměstím na světě a zapadli do přilehlých “hutongů”, což jsou úzké uličky s obchůdky, stánky a jídelnami (vypadá to jako smrsklá Holešovická tržnice v Praze). Holkám zatím smlouvání moc nejde, protože se nechaly napálit hned u prvního stánku. Horko těžko “uhádaly” okrasné hůlky ze 130 juanů na 25; jenže vzápětí je všude viděly za 10. Já jsem zatím jen pozoroval dění a okukoval zboží.
Cesta třetí aneb Pat a Mat na procházce kolem zdi
Povzbuzen hladkým průběhem vycházky s holkami, jsem se ujal zasvětit do tajů města Ondru Krumla. Vzali jsme si malou, přehlednou mapku s nejzajímavějšími místy Pekingu. Celkem rychle jsme se shodli na prohlídce okolí Zakázaného města. Řeknu vám, že hloupější trasu si asi vybrat ani nejde. Ač se to na mapě nezdá, je to přeci jenom dlouhá cesta a navíc jdete kolem zdi, přes kterou nelze nic vidět, přičemž kolem vás jezdí hromady aut na šestiproudovce. K tomu si přidejte absenci stánků s pitím, řádný smog a lehce si představíte dva skomírající chlapce. Nakonec jsme hrdinně odmítli několik motorových vozítek (alá rikša), které nás chtěly svézt a dorazili šťastní a unavení ke stanici metra.
K metru musím napsat pár slov, protože je jednoduše skvělé. Narozdíl od všech velkoměst je tady totiž neuvěřitelně levné (1 jízda kamkoliv stojí v přepočtu 5 Kč), moderní, velmi přehledné a hlavně čisté! Nějaké grafitti, samolepky či odpadky se v podzemce prostě nevyskytují. Je složeno z osmi tras – od nejkratší se třemi stanicemi, až po tu nejdelší s 34 zastávkami. Listek vypadá jako kreditní karta a při výstupu se pak vrací do zařízení, které vás propustí ven. Jednoduché, chytré (není třeba revizorů) a tak trošku ekologické! Dopravní podnik města Prahy by sem někdy mohl přijet na exkurzi…
Cesta čtvrtá aneb “Vietnam” vs. USA
Tuto vyjížďku jsem podnikl s Janou, Zbyňkem a Klárou. Týkala se výhradně nákupů a mohl jsem si při ní vyzkoušet jízdu taxíkem. Ačkoliv se to zdá nemožné, taxislužba je zde mnohem levnější než ve Frýdku, což se mi zprvu zdálo nemožné. Cesta z vesnice do centra nás stála 27 juanů – to je necelá dvacka, když jedete ve čtyřech. Živě si představuji Nitramův smích… Ale zpět k utrácení. Vystoupili jsme si u obřího nákupního centra, kde se na obrovské ploše rozprostírají obchody všemožných světových (originálních) značek, z níž jsme většinu ani neznali. Vtip je v tom, že uvnitř bylo téměř liduprázdno. Hned vedle pak stojí obchoďák typu Prior – narvaný, od shora až dolů, lidmi a stánky s všemožným zbožím. Smlouvání je sice velmi náročné, ale když se zadaří, můžete si odnést zajímavé věcičky.
Cesta pátá aneb dnes byl skutečně nádherný den!
Dnešek měli všichni hráči go volný,takže se většina výprav vydala na celodenní výlet k Velké čínské zdi. Češi nebyli výjimkou. Brzy po snídani jsme se nasoukali do zamluveného mikrobusu a vyrazili – spolu se sympatickým průvodcem – k monumentální stavbě, která nemá ve světě obdoby. V televizi mi vždy připadala veliká a hezká, avšak “na živo” je tisíckrát lepší. A to jsme byli jenom na malém kousku určeném pro turisty, kteří nemají rádi davy lidí a fyzická námaha jim není cizí. Musím potvrdit, že výšlap byl opravdu náročný. Mně osobně však připadal sestup daleko horší, protože mám přeci jenom respekt k výškám a schodiště bylo navíc šíleně strmé. Každopádně díky pěknému počasí byly výhledy do krajiny fantastické! Po cestě zpět jsme se ještě zastavili u Mingových hrobek. O těch už vám ale musí povědět někdo jiný, protože já jsem se prohlídky nezúčastnil.
Napsal Ivan Kostka
Komentář(e): 49