Lukáš Podpěra se nebojí říct, že hlavním smyslem života je go!

Zdatný pomocník

Ještě než začnu s vyptáváním, rád bych se Lukáši Podpěrovi a Jankovi Prokopovi veřejně omluvil. eGoban s nimi plánoval dvojitý rozhovor nedlouho po MR 2011, na kterém si oba uhráli 5-dan, což je (nejen v Česku) hodně unikátní událost. Bohužel, osud tomu nepřál… Kolega o pořízený materiál nešťastně přišel a k reparátu už nenašel morální sílu. Mou povinností je napravit stav alespoň z části. Doufám, že na Janka ještě přijde řada…

Dnes bych se rád věnoval Lukášovi – současné hvězdě českého go – který nás reprezentoval na světovém šampionátu v čínském Guangzhou. Rozhovor jsme pojali svým způsobem velkolepě (příprava zabrala více než 2 týdny) a je proto rozdělen do dvou části: „Před odletem na MS“ a „Po návratu“.

1. část

Matně si vzpomínám, že jsme spolu dělali interview pro eGoban, když ti bylo 12 let. Schválně jsem se na něj nedíval, ale docela by mě zajímalo, co si z té doby pamatuješ? Jakou třídu jsi tehdy vlastně měl?
Tu dobu si pamatuji velice dobře ze dvou důvodů. Rok 2007 byl pro mě hodně přelomový. Nejdřív se mi podařilo za půl roku vystoupat z 2-kyu na 2-dan. (Zmíněný rozhovor vznikl po mém prvním turnaji jako danový hráč ve Veldenu.) Brzy na to jsem hrál své první a na dlouhou dobu poslední mistrovství republiky, kde jsem uhrál nečekané tři body a skončil sedmý. Pak jsem se ale dostal do velkého útlumu, ztratil jsem motivaci a dělal všechno možné jenom ne go. To vyústilo v roční stagnaci a plácání se na 2-danu. Vysvobození přišlo v podobě tréninků s Vláďou Daňkem, který mě vytáhl z průměrného hráče mezi českou špičku.

Naproti tomu si přesně vybavuji, že už jako malý kluk jsi všem hlásil přesný rating a všemožné statistiky. Baví tě čísla? Mám totiž informace, že s matematikou na škole docela zápasíš, což je mezi goisty celkem nevídaná věc.
Čísla a statistiky mě bavily odjakživa. Kromě přesného ratingu jsem dříve znal například rozlohy a počty obyvatel všech států světa. Naopak matematika je už pár let mou noční můrou. Taky si ze mě kvůli tomu dělají nejen goisti, ale i mí kamarádi ze školy, legraci. Letos v pololetí se mi dokonce podařilo propadnout. Teď už to naštěstí vypadá o poznání lépe. Pořád se ale moje výsledky v matematice doma nesou velice těžce a dost mě limitují, co se go týče.

V nedávné době jsi napevno zakotvil v redakci eGobanu a hned napoprvé vystřihl bezvadnou reportáž z Petrohradu. Blogerský talent jsi zdědil po tátovi?
Do redakce jsem vstupoval především s tím, že budu dělat výsledkový servis ze zahraničních turnajů. Jinak se slohem moc kamarád nejsem. Když jsem napsal úvodní reportáž k Petrohradu a pak si ji po sobě četl, tak mi přišla příšerná. Ale jestli se lidem líbila, tak asi úplně špatná nebyla. Tátovým blogerským schopnostem se však rovnat nemohu.

Vraťme se ale v čase o něco nazpátek. Jako externí spolupracovník našeho webu ses lidem poprvé ukázal při dvouměsíční stáži v Pekingu, kdy jste si s kamarády vedli internetový deníček – Experience Go in China. Neber to nijak zle, ale mě na něm tehdy nejvíce uchvátilo, jak jste tam pořád snídali, obědvali a večeřeli. Jak vzpomínáš na tyhle „prázdniny“ s odstupem?
To vypadá, že se mé čokoládové bochánky staly legendou. (smích) Stejně tak večerní žranice v podobě Pekingské kachny. (Z toho mám dokonce na KGS sranda-nick PekingDuck.) Moje vzpomínky na tyhle prázdniny jsou jen ty nejlepší. Poznali jsme místní život a navštívili hodně čínských památek, ať už Velkou zeď nebo Letní palác. Také jsme potkali spoustu skvělých lidí z celého světa. S většinou z nich jsem stále v kontaktu alespoň přes Facebook. Zážitkem byl také můj první fotbalový zápas 11 proti 11 – Číňané vs. Zbytek světa.

Tenkrát jsi tam nejel pouze za letním dobrodružstvím, ale hlavně proto, aby ses zdokonalil v go. Máš pocit, že tě čínský dril někam posunul?
Určitě jsem se tam herně zlepšil minimálně o půl třídy, přestože se to na výsledcích odrazilo až tak za půl roku. Ale určitě bych tamní trénink nenazýval drilem. Studium go 6 hodin denně sice není málo, ale v létě v Koreji to bude jiné kafe… To dokládá i každý týden minimálně jeden volný den, který jsem obvykle stejně trávil studiem. Spoustu hráčů to navíc po měsíci začalo dost nudit a v srpnu pak často navštěvovali nechvalně proslulý bar La Bamba. Já, Tonda a Loli jsme byli možná dokonce jediní, kteří tam nebyli ani jednou. Celkově se mi tam moc líbilo, byla tam velice přátelská atmosféra. Znovu už bych ale na tento kurz nejel, podle mě je vhodný pro hráče do 4-danu. Vůbec nerozumím tomu, proč tam jezdil trénovat třeba Antti Törmanën 6-dan. Největším a nezapomenutelným zážitkem těchto prázdnin však bylo MS juniorů na Penghu.

Jistou dobu poté jsi občas pendloval mezi Prahou a Baduk centrem v Budapešti. Co bys řekl na adresu této školy?
Myslím si, že pan Kim měl v plánu udělat podobný tréninkový model, jaký mají korejské školy. Ovšem velice rychle pochopil, že s Evropany to tak lehce nepůjde. Přístup hráčů ke studiu tam byl (až na výjimky) stejně ležérní jako v Číně. Další nevýhodou bylo, že na rozdíl od kurzů v Pekingu se studovalo v jedné skupině. Lekce byly obvykle zaměřené na joseki a fuseki a byly určeny především pro danové hráče. Kyu-hráči, kterých tam nebylo málo, podle mě často vůbec nevěděli, o čem se mluví. Naopak já, když jsem tam přijel poněkolikáté, vysvětlovalo se v podstatě to samé a pro mě to bylo v zásadě jen opakování. To, co jsem ale oceňoval, byl každodenní ranní test tsume-go, který mi hodně zlepšil propočet. Stejně tak byli pan Kim i Lee Young-shin ochotni si se mnou kdykoliv zahrát nebo něco okomentovat. Atmosféra tam byla stejně jako v Číně rozhodně příjemná. Škoda, že byla tato škola v prosinci uzavřena a přesunuta do Barcelony, kde ji vede Oh Lluis 6-dan.

Na loňském mistrovství ve Frýdku-Místku sis zaslouženě uhrál 5-dan a definitivně tak vstoupil mezi českou špičku. Raritou bylo, že se totéž povedlo i Jankovi. Vznikla tím mezi vámi nějaká speciální rivalita? Co bys řekl na adresu svého staršího „dvojčete“?
Janek je velice nepříjemný soupeř, rozhodně mám spoustu oblíbenějších. Má houževnatý styl a velice silný propočet. Poslední dobou s ním mám dost vyrovnané skóre, jestli mě paměť neklame. A od té doby, co jsme oba v české špičce, jsou naše partie mnohem důležitější. Už to nejsou jen nějaké partie třeba o 5. místo.

Narážím trochu na fakt, že v současnosti vypukla velká hádka na poli týmové reprezentace. Zatímco ty jsi z pozice náhradníka přerostl do základu, jemu se vůbec nedařilo a poroučel se opačným směrem. Jak vnímáš tento stav před blížícím se finále v Bonnu? Koho bys nominoval na 3. a 4. desku z trojice Hora – Prokop – Podpěra?
Já jsem v době té hádky nebyl v Praze, přesto bych se do ní pravděpodobně nezapojil. Podle mě byla naprosto zbytečná a bezpředmětná. Že Janek prohrává s 2-dany je sice komické, ale rozhodně není důvod ho za to nějak pranýřovat. Jsem opravdu ten poslední, kdo by ho mohl kritizovat. Taky jsem hrával na internetu mnohem hůře než na gobanu. Moje první partie za tým – s Bohdanem Žurakovským 5-dan – byla opravdu špatná. Naštěstí se to pro mě a pro český tým velice zlepšilo. Snad moje skóre 4:2 (mělo být 5:1) na 4. desce není úplně špatné. Pořád ale cítím svou vinu za to, že jsme neukořistili cenné vítězství nad Rumunskem. V Bonnu by měl na 3. desce určitě hrát Hezi, o tom není pochyb. Za celou sezónu, tuším, prohrál jen s Antoinem Fenechem, jinak hraje skvěle. Kdo má na třetí desce tak silného hráče? Doufám, že to nebude znít egoisticky, ale myslím, že bych na 4. desce měl hrát já. Kromě toho, že mám mnohem lepší výsledky v ME týmů, tak mám v současnosti o fous lepší rating a asi i formu.

Během loňského roku jsi posbíral snad všechny tituly v českých soutěžích. Vnímáš objíždění turnajů jako dřinu nebo pohodový koníček?
Rozhodně je to lepší, než sedět doma na zadku a bouchat to na KGS. (smích) Ale teď važně. Přestože už mě tolik nevozí a nesponzoruje táta, jako když jsem byl malý, tak to rozhodně jako dřinu nevnímám. Go je jeden z mých hlavních smyslů života, takže se těším na každý turnaj, který mě čeká. Rozhodně mi nedělá problém objet 25 turnajů za rok, pokud mi v tom nezabrání nějaké školní průšvihy.

S tím souvisí otázka, že ačkoliv patříš mezi juniory a doposud nejsi plnoletý, dostáváš docela slušné prizemoney. Jak hospodaříš s vyhranými penězi? Mluví ti do toho rodiče, nebo si finance spravuješ sám?
Vzhledem k této skutečnosti mi rodiče obstarali kreditní kartu. O tom, jak své peníze využiju, se rozhoduju naprosto svobodně, ale občas se samozřejmě s tátou poradím. Rozhodně nepřipadá v úvahu, že bych peníze nějak propil, nebo za ně nakoupil značkové hadry. Převážně jsou to promyšlené investice do budoucna, jako například letní studium v Koreji.

To mě zajímá. Můžeš tu Koreu trochu rozvést?
Psal jsem si o tom s Mateuszem Surmou, který se někdy touto dobou po roce vrací z této školy. Prý se tam studuje go 12 hodin denně. Volné dny v týdnu prakticky nejsou. Kromě go se každé ráno běhá a dvakrát týdně hrají fotbálek, přece jenom se pořád studovat go nedá. Mělo by to být hodně zaměřené na propočet – tsume-go a partie s 20 sekundovým byoyomi.

Na začátku jsme trochu nakousli Rusko… Jaké to je být juniorským mistrem do 20 let? Má pro tebe titul z Petrohradu nějaký význam?
Vyhrát tento turnaj je pro mě samozřejmě prestižní, protože je to přece jen mistrovství Evropy. Dokonce mě magazín Ranka kvůli tomu zařadil mezi favority MS, což mě velmi pobavilo. Zpět k MEJ. Když se koukneš na to, kolik konkurentů nepřijelo (Lisý, Debarre, Jabarin a další), tak to vítězství řadím asi tak na úroveň 1. místa na nějakém lepším českém turnaji.

Za pár dní odlétáš do Číny na mistrovství světa. Co se vlastně přihodilo, že Ondra Šilt odřekl účast? Nebyl s tím u pořadatelů nějaký problém?
Ondra Šilt má přijímací zkoušky na vysokou školu. Mou účast poté zařídil Vláďa Daněk po domluvě s Yuki Shigeno, za což jim musím oběma poděkovat, protože to bylo dávno po ukončení registrace. Zařídit víza a letenku už bylo díky rodičům snazší. Každopádně doufám, že od letoška budu létat na MS pravidelně.

První část rozhovoru jsem nucen zakončit obvyklou otázkou: S jakým cílem vstoupíš na šampionát mezi dospělé?
Je to moje první mistrovství světa, takže bych určitě nerad skončil s nějakým ostudným výsledkem někde kolem 25. místa. Chtěl bych uhrát pět bodů. A když budu mít štěstí na los a chytnu formu, tak si věřím i na šest, které by zaručily umístění v první desítce.

…
2. část

Těsně před odletem do Kantonu jsi mi trochu vypálil rybník fantastickým výsledkem na pražském Korean Ambassador Cupu. Jsem tedy nucen začít otázkami na tento turnaj. Kde se to v tobě tak najednou vzalo, skolit čtyři hráče o síle 6-dan a silnější během jednoho víkendu?
Dodnes si to nedokážu vysvětlit. Možná se ve mně ukrývala nějaká doposud nepředvedená skrytá síla. (úsměv) Ale je pravda, že tento rok celkem hodně trénuji a na tomto turnaji se to zřejmě projevilo plnou váhou. Někdy jsem měl dokonce pocit, že ty partie ani nehraju já, ale někdo jiný. Mě se na KAC vždycky dařilo a chtěl jsem znovu porazit nějakého 6-dana, avšak ani ve snu by mě nenapadlo, že dokážu porazit hned tři a k tomu jednoho z nejlepších evropských hráčů, kterým Artem Kačanovskij bezpochyby je.

Jediná prohra s vítězem nijak nesnížila obdivuhodný výkon, kterým ses kvalifikoval na korejský Prime Minister Cup a s největší pravděpodobností i vykročil k nové třídě. Mám pravdu?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že po 6-danu alespoň nepokukuji. Kdysi jsem si vysnil, že bych si chtěl uhrát 6-dan před dovršením plnoletosti. Teď se to dokonce zdá být realnější i mnohem dříve. Dvacet ratingových bodů se dá uhrát klidně během dvou turnajů, ale samozřejmě se nemusí dařit věčně a může přijít rychlý pád zpět. Po návratu z Koreje bych chtěl na kongresu rozhodně na 6-dan útočit. A také si zajistit místo mezi top 16 evropskými hráči v kvalifikaci na SportAccord World Mind Games.

Zápasy playoff jsou hodně specifické, protože v nich jde o všechno. Máš nějaký recept, jak se vypořádat s obrovským tlakem v důležité partii? Od postupu do finále tě dělil pouhý půlbod.
Nikdy jsem neměl problém vypořádat se s tlakem. A v tomto případě jsem to měl o to jednodušší, že se mnou nikdo nepočítal. Ve všech třech partiích playoff jsem mohl jen překvapit. V půlbodové semifinálové partii s Ondrou Šiltem za mnou stál i velký kus štěstí. Možná mi k dobrému výkonu pomohl i jeden můj dobrý kamarád ze školy, který také trošku umí go a stál mezi přihlížejícími. Až před finálovou partií jsem začal reálně věřit ve svůj postup na Prime Minister Cup.

Suma sumárum jsi odlétal na MS ve výborném rozpoložení, což se odrazilo na dalším skvělém výsledku v podobě 11. místa. Panuje u tebe po návratu spokojenost?
Jednoznačně! Pět bodů jsem před turnajem považoval za povinnost, ale vzhledem k mému až smrtícímu losu, si toho opravdu cením. Asi ani 4 body by v tomto případě nebyly špatné. 11. místo je rozhodně nad plán. A také mě těší, že jsem skončil mezi top 5 evropskými hráči.

Amatérský šampionát je hodně specifická akce. Sejdou se na něm zástupci z 60 až 70 zemí (ne vždy ti nejsilnější), což mi připomíná spíše takový festival než turnaj světové špičky. Jak celý ten „cirkus“ působil na tebe?
Samozřejmě je jasné, že se o vítězství vždy poperou asijské velmoci a ostatní tam jsou spíš „na okrasu“, aby to bylo mistrovství světa. Pro každého Evropana je 6 bodů super úspěch. Myslím, že třeba pro takového Ivana Ivanova 3-kyu z Bulharska (záměrně jsem vybral jeho), to musela být hlavně společenská záležitost, s lidmi z druhého konce světa se nepotkává každý den. Já jsem tam jel především uhrát solidní výsledek, ale stejně jako do Pekingu, také potkat nové lidi a poznat Kanton jako takový.

K tomu se váže zajímavá historka:
Největší zážitek to musel být pro Portugalce Daniela Tomého 3-dan, který se doteď neúčastnil žádného turnaje mimo svou rodnou zemi. Znal všechny silné evropské hráče jen z přenosů EuroGoTV, z KGS a tak podobně. Když je pak všechny potkal naživo, tak z toho byl úplně na větvi. Veřejně obdivoval všechny silné hráče, nejvíc však Cornela. Opravdu už málem proskočil radostí stropem, když se dozvěděl, že ve druhém kole bude hrát právě proti němu. Za mnou mimochodem často lítal taky. Skamarádil se i s čínským vítězem turnaje a pořád se s ním snažil něco rozebírat, přestože Číňan neuměl anglicky. Celkově působil Daniel velice zmateným dojmem, jednoznačně nejúsměvnější účastník turnaje.

Měl jsi jedinečnou možnost seznámit se s lidmi ze všech koutů světa. Povedlo se ti s někým navázat nové přátelství, nebo jsi držel basu s evropskou partičkou?
Hodně jsem se spřátelil se Singapurcem (Lou Yu-xiang 5-dan). Ale jinak jsem samozřejmě trávil nejvíce času se známými z Evropy, ať už s Palkem nebo Lotharem Spiegelem či Rémim Campagniem. Také se ustálila taková tradiční šestičlenná partička na každovečerní stolní tenis ve složení: já, Rémi, Alex Eerbeek, Andreas Goetzfried, Francois Gonze a Félicien Mazille. Já jsem v obíhané končíval většinou poslední, ale byly to srandovní večery.

Z Ranky jsem vyčetl, že měli hráči veškerý komfort, co se týče stravy, ubytování a organizace. Je to pravda? Pověz nám něco o jídle, to se vždycky dobře poslouchá (čte), ať už člověk chválí či kritizuje.
Obecně jsem velký gurmán a žrout (smích), takže mě velké množství dobrého jídla absolutně vyhovovalo. Vzhledem k tomu, že jsme všichni bydleli v pětihvězdičkovém hotelu, tak byla všechna tři hlavní jídla formou švédského stolu, kde byly pokrmy z celého světa. Hlavně k večeři bývala solidní žranice. Na druhou stranu jsem si na pětihvězdičkový komfort nezvykl, na mě už to bylo moc. Takhle jednou za rok na pár dní je to příjemné, ale dlouho bych takto žít asi nevydržel.

V jednom z komentářů na eGobanu jsi naznačil, že se trochu nudíš. Doprovodný program tě nezaujal?
Turnaj byl zorganizovaný perfektně, to bezpochyby. Podle mě nás tím pohodlím skoro až rozmazlovali, jak to bylo dokonalé. Ale je pravda, že doprovodný program skoro nebyl. Až den po turnaji byly celé dopoledne přátelské partie s místními hráči a pak skvělá večerní plavba po Perlové řece. Během turnajových dní jsme si s načatým večerem vždycky nějak poradili. V hotelu byla možnost si jít zaplavat, zahrát si kulečník, nebo jak už jsem říkal – stolní tenis. Některým nejmenovaným se nechtělo pobývat v hotelu, tak vymetali kantonské bary. Celkově mě Canton/Guangzhou oslovil ještě více než Peking. Sám jsem si poslední den vyrazil na tzv. Canton Tower, což je budova vysoká přes 600 metrů a na světě jí patří druhé místo.

Před zahájením MS ses nebál ani tak soupeřů, jako spíš tradičního meetingu IGF. Bylo to opravdu takové utrpení? Nějakou zajímavost pro nás nemáš?
Meeting vedl Thomas Hsiang. Probíral se například rozpočet IGF na další rok, překvapilo mě, jak směšně malý je. Nicméně většina účastníků začala po pár minutách umírat nudou. Já s Rémim jsme například sledovali na mobilu finálovou partii BC Card Cupu (Dang Yifei vs. Baek Hong-seok). Někteří dokonce vytuhli s hlavou položenou na stole… Všichni začali poslouchat až tehdy, když se oznamovalo, že Olympiáda duševních sportů v Lille opravdu bude. Mělo by tam být celkově pět turnajů: hlavní turnaj, mužský turnaj, ženský turnaj, týmový turnaj a turnaj pro juniory do 21 let. Celé to utrpení trvalo asi hodinu. Viditelná úleva přišla na slavnostním zahájení, kde se slavily 70. narozeniny Otake Hidea 9p (předseda japonské asociace, místopředseda IGF).

V samotném turnaji jsi měl poměrně neobvyklý los. Žádný z osmi soupeřů nebyl vyloženě slabší, což se jen tak nestává. Zavzpomínej trochu, ve které partii tě zastihla největší „krize“, a kdy ti to naopak vyloženě „sedlo“?
Los byl smrtící od začátku do konce. To se dá charakterizovat už tím, že jsem byl v pátém kole nalosován dolů… na Japonce. Žádná partie nebyla snadná, takže žádný odpočinek, bylo to hodně vyčerpávající. Po třech prohrách v řadě, což se mi moc často nestává, jsem byl opravdu psychicky dole. Partie s Cornelem byla jednoznačně moje nejhorší na turnaji. Určitě jsi potom večer četl můj podrážděný komentář na eGobanu. V té době už jsem čekal nějakého slabého soupeře, ale los mi opět přihrál 5-dana. Naštěstí partie s Eduardem Lopézem Herrerem z Argentiny byla relativně nejsnazší. Překvapivě mě hodně namotivovalo a povzbudilo ušmudlané vítězství z prvního kola, takže ve druhém kole s Benjaminem Teuberem jsem hrál s hodně velkou chutí, tudíž bych tuhle partii asi označil za moji nejlepší na turnaji. Hodně slušně jsem hrál i proti malému Taiwanci, který mě svou hrou naprosto fascinoval. I se solidním výkonem jsem však proti tomuto soupeři neměl šanci.

Na závěr by mě zajímalo, co plánuješ do budoucna? Zmínil ses o letním studiu v Koreji. Co bude následovat? Zamíříš mezi profesionály?
Na korejský dril jsem hodně zvědavý a moc se tam těším. Uvidíme, jestli něco předvedu hned potom na kongrese. A dál mě ještě letos čeká jeden výlet do Asie a to na Korea Prime Minister Cup. Během tohoto roku bych se chtěl také určitě natrvalo usadit v evropské špičce. A dál? Hodně o tom poslední dobou přemýšlím. Jako malý jsem měl sen stát se profíkem, ale říkám si, jestli je to jako povolání to pravé. Přece jen živit se go v Evropě není žádná sranda. Krom toho nejlepším Evropanem můžu být i bez profesionální třídy.

Připravil a redigoval Ivan Kostka
Fotky: FB archiv Lukáše Podpěry