Podporujte svého knihovníka

Příští víkend, na pražském turnaji, předám štafetový kolík knihovníka ČAGO Miroslavu Mockovi. Můžete tedy využít příležitosti a prohlédnout si kompletní knihovničku v celé její kráse. Strážcem našich knih jsem byl necelé 3 roky a pokud bych měl bilancovat, můj nejsilnější pocit je obdiv k Davidu Holečkovi, který vydržel v této roli podstatně déle.

Rád bych připomenul, jak knihovna funguje: máme asi 150 titulů, často ve více exemplářích + kompletní sbírku Go Worldů. Knihovna získává peníze ze členství (50 Kč/rok) a z pokut. V letech 2007 a 2008 jsem vybral 1950 Kč na knihovném a 1340 Kč na pokutách, tj. knihovna může ročně nakoupit knihy za cca 1500 Kč, což jsou zhruba 4 knihy. Jenže na druhé straně knihy také přirozeným procesem ubývají. Někdy se podaří z člověka, který knihu ztratí, vymámit peníze na její nový nákup, ovšem jsou jedinci, kteří přestanou hrát go, jsou téměř nedohledatelní a knihy nedobytné. Takže skutečný počet knih v knihovně se rozšiřuje spíše jen díky dobrovolným dárcům. Tomáš Kozelek přivezl z Číny a daroval knihovně 16 knih, Bohumil Kopáč jednu a možná přibudou další. Díky.

Čtenáři se podle mých zkušeností dělí na několik kategorií:

1. Vzorní čtenáři, kteří knihy vracejí včas a ještě si překontrolují, že jsem je skutečně odepsal v seznamu výpujček na gowebu. Těch je málo.

2. Normální čtenáři, kteří knihu vrátí občas sami, občas po připomenutí, někdy včas a někdy s malým zpožděním, pokutu zaplatí bez reptání a ještě se třeba omluví. Těch je taky málo.

3. Tvrdší týpci, kteří odolávají rok i více, donutí mne dvakrát udělat inventuru knihovničky, protože tvrdí, že knihu nemají a že už ji určitě vraceli a teprve pak ji najdou na svém nočním stolku. Těch je většina.

4. Mladí a neklidní jsou ti, kvůli kterým už nemám sílu pokračovat. Jde o hráče zdánlivě dospělé, s právem volit, ženit se a řídit. V diskusích oplývají moudrostí, ovšem akce: půjčím knihu – prohlídnu knihu – vrátím knihu je zcela mimo jejich schopnosti. Typicky mi po páté upomínce sdělí, že knihu před třičtvrtě rokem předali osobě A, aby ji předala osobě B, aby tato ji dala mně, jenže osoba B nedorazila, takže kniha udělala okruh přes C k X, Y a Z atd. Všechny zúčastněné osoby A-Z si už ovšem na nic nepamatují. Když navíc jednoho takového máte doma, jehož pomoc při správě knihovničky spočívá v šíření entropie všemi směry, chápete, že jsem se stal mírně kyselým až žlučovitým.

5. Ioaskim Korec se vymyká všem kategoriím. Hrách na zdi ulpí mnohem lépe než upomínka o vrácení na Korcovi. Když jsem ho naposledy viděl a ukazoval mu poněkolikáté na seznamu výpujček, že má už dlouho dvě knihy, velmi dotčeným tónem mi sdělil, že ještě není poslední. Bylo to na pražském turnaji v r. 2007; v sobotu mi přislíbil, že teda v něděli alespoň jednu knihu vrátí – nestalo se. Ioaskime, zaplať novému knihovníkovi náhradu za tebou nevrácené knihy a pokutu ve výši 1000 Kč a pak si prosím jednu lískni před zrcadlem, děkuji.

Míro, přeji pevné nervy a přísnou ruku.

Napsal Tomáš Kruml