Seznam ucastniku:

JAPAN: IDA Atsushi 8p (20), ICHIRIKI Ryo 7p (16), SON Makoto 3p (18), TSURUTA Kazushi 2p (18), KYO Kagen 2p (16), KOYAMA Kuya 1p (17)

CHINA: LIAN Xiao 7p (20), XIA Chenkun 3p (19), LI Qincheng 1p (15)

KOREA: NA Hyun 4p (19), CHOI Jeong 4p (17), SHIN Jin Seo 2p (14)

TAIWAN: LIN Junyan 6p (16)

EUROPE: PODPERA Lukas 6d (19)

NORTH AMERICA: SHI Gan Sheng 1p (20)

OCEANIA: MISSINGHAM Joanne 6p (19)

Jedem Lukan! Jak moc velkej handicap je jet lag a unava pri ranni partii?

Doleteli jsme zdlouhave a vesele do Tokya, na vypraveni si pockejte od Jany. 😉 Jetlag skoro necitim prekvapive, uvidime zitra.

Ted probehlo velkolepe zahajeni a losovani. Snad z japonskych medii vypadnout nejake fotky. Chtel jsem hrat s Ichirikim, se kterym me seznamil sekretar Nihon Kiinu. Sel jsem losovat jako predposledni a byla 50% sance, ze ho dostanu, ale bohuzel se tak nestalo.

Pairing:

A: Tsuruta Kazushi – Xia Chenkun, Ida Atsushi – Na Hyun

B: Ichiriki Ryo – Joanne Missingham, Gansheng Shi – Lin Junyan

C: Koyama Kuya – Li Qincheng, Son Makoto – Shin Jinseo

D: Lukáš Podpěra – Lian Xiao, Choi Jeong – Kyo Kagen

Přece nebudeš vyřazovat nového kámoše, smlsni si na cizácích. 🙂

Lian Xiao je nic moc soupeř. Úspěšnost slabých 60%, prohrává s kdekým, i třeba s Gu Li ( před měsícem o půl bodu ).
Lukáš má úspěšnost vyšší, sázím na něj.

Casovy limit: prvni perioda 30 sekund na tah a pak devet period minuta na tah.

Prenos vsech desek na WBaduk.

Ještěže Lukan poctivě trénuje v iGoš, takový čas ho nemůže rozházet. 🙂

Tak jsem se konečně dostala ke kompu a můžu napsat slíbený komentář o cestě do Japanu. Dal by se zhruba rozdělit do dvou částí.

Část 1. Proč nelítat s Austrian Airlines

Když jsme s Lukanem plánovali jak se sem dostaneme, tak jsem se na variantu Austrian Airlines po dvou silně negativních předchozích zkušenostech s touto společností netvářila moc nadšeně.
První je ještě z roku 2009, kdy jsme se s Medvědem vraceli z párů z Tokia a ve Vídni nám na přestupu oznámili, že opravují ranvej a do Prahy dál pojedeme busem. Dali nám na cestu balíček se sendvičem a s vodou a dost nerudně nás posadili po cca 2 hodinách čekání do busu a vypravili směr Praha. Ani se nesnažili předstírat, že je tato situace mrzí.
Druhá zkušenost je z roku 2012, kdy jsme se pro změnu vraceli přes Vídeň z MEJ z Ruska. Let z Petrohradu měl spoždění a my měli na přestup cca 35 minut. Nejenže nám nebyl nikdo ochotný pomoct rychle se dopravit k příslušnému odletovému gatu, ale dokonce, když jsme dorazili k pasové kontrole kterou jsme museli projít, anžto jsme přilétali z non EU country, tak nám personál řekl, že pokud si nevyjednáme s frontou cestujících před námi, aby nás přednostně pustili, tak pro nás nemůžou nic udělat. Naštěstí cestující měli pochopení pro ustaranou paní se čtyřmi dětmi, tahnoucí za ruku takového drobného bezbranného andílka (Ditě bylo tehdy ještě 9 a správně pochopila, jak se má v této situaci tvářit).
Nicméně, Radka mne nakonec ukecala, že toto je varianta, která je s ohledem na Lukanovou maturitu časově nejpřijatelnější, a že bych v takovém případě měla ze svých předsudků upustit.
Den před cestou mne Lukan přesvědčil, že bychom měli být na letišti raději dříve, než cca tu povinnou hodinu před odletem, tak jsme si dali pro jistotu sraz 3/4 hodiny před posledním check-inem. Při příchodu k odbavovací přepážce mne zarazilo, když se mne paní na druhé straně, bez toho žeby si od nás vzala pasy, nejprve s vážnou tváří zeptala kam letíme. Když jsem řekla že do Tokia, tak nám s výrazem “no to jsem si myslela” oznámila, že náš let z Vídně do Tokia byl z technických důvodů zrušen. Na dotaz co tedy máme dělat odpověděla, že to nějak vyřeší. Prý máme štěstí, že jsme na letiště dorazili tak brzy, že se nás může ještě pokusit dostat na let s Lufthansou přes Franfurkt, pokud by nám tedy nevadilo, že bychom byli v Tokiu o 3 hodiny později. To nám v tu chvíli samozřejmě nevadilo, tak se paní jala telefonovat. Pak nám oznámila, že máme štěstí že nás ještě vezmou. Na dotaz co by dělali, kdyby nás nevzali, nám odpověděla, žeby pro nás našli nějaké jiné spojení. Musíme prý ale spěchat protože letadlo do Frankfurtu již má boarding time a za půl hodiny odlítá a rychle nás odvedla k přednostnímu odbavení na fast tracku. V tu chvíli jsme si mysleli, že máme opravdu štěstí. Sice mne trochu zarazila ta časová nesrovnalost, že odlítáme dříve a budeme v Tokiu později, když na přestup budeme mít údajně podobný čas, jaký jsme měli mít ve Vídni. Taky nám nebylo moc jasné, proč nám každému do ruky vrazila na let z Frankfurtu do Tokia dvě palubenky na totéž letadlo, ale jednu z nich s podivným nápisem transit a sice se stejným datem odletu, ale s boarding timem 7:30 (to jsem ještě byla doma ve sprše), ale nijak jsme to v tu chvíli neřešili. Opravdu jsme byli přesvědčení, že máme štěstí že se to tak rychle vyřešilo. Obojí se vyjasnilo v okamžiku, kdy jsme dorazili ve Frankfurtu k odletovému gatu a zjistili, že naše letadlo sice letí do Tokia, ale s mezipřistáním v Osace. To jsme poprvé zapochybovali, jestli jsme měli skutečně štěstí, že jsme byli na letišti tak brzy a jestli by pro nás nebylo bývalo výhodnější letět sice o něco později, ale s nějakým přímým letem, například přes Paříž. No co už ale, stalo se. Letěli jsme tím největším jumbem, které bylo naprosto plné.

Část 2. Když do Tokia, tak jedině přes Osaku.

Do Osaky jsme přiletěli skutečně v 7:30 ráno, sice ne 7.5., jak jsme měli na tranzitní palubence, ale až 8.5. Vzhledem k tomu, že druhá palubenka byla z Frankfurtu do Narity jsme ale věřili, že nesrovnalost v datu nebude nikomu vadit. Taky nevadila. Tu tranzitní palubenku po nás nikdo ani jednou nechtěl. Po příletu do Osaky požádali všechny cestující pokračující do Narity, aby zůstali sedět na svých místech, dokud nevystoupí cestující končící let v Osace. Pak nás údajně převedou speciálním koridorem na náš pokračující let do Tokia. Při výstupu z letadlo, bez jakékoliv kontroly, nám každému do ruky vrazili plastovou kartičku letecké společnosti ANA s nápisem tranzit na Naritu a odevzdejte při nástupu do letadla. Pak nás po šipkách “Transit to Narita” odvedli jako dav k nějakému vláčku, který nás postupně (všichni jsme to najednou nestihli) převezl do jiného křídla letištní budovy. Tam jsme opět po šipkách “Transit to Narita” došli ke standardní security gate, kde nám zkontrolovali příruční zavazadla a my klasicky prošli bránou, aby zkontrolovali, jestli u sebe nemáme něco nebezpečného. Pak nám řekli že máme pokračovat k odletové bráně číslo 11. Šipky nás zavedli opět k letištnímu vláčku. Když se vláček rozjel, tak jsem si uvědomila, že jedeme jakoby zpátky. Lukanovi to přišlo na palici, že nás táhli do jiného letištního traktu jen aby nás zkontrolovali. Po výstupu z vláčku jsme šli dál po šipkách ke gatu č. 11 … a ano, došli jsme z opačné strany zpět k letadlu, ze kterého jsme cca před dvěma hodinami vystoupili. Lukan se tvářil že s ním sekne o zem, zatímco já se nemohla ubránit hlasitému smíchu. S úsměvem nás přivítal starý známý personál, sebrali nám ty plastové kartičky co nám dali při výstupu, posadili nás na tytéž místa co jsme seděli dříve, a až dorazili poslední zkontrolovaní pasažéři, tak jsme vzlétli. Po necelé hodince letu jsme konečně dosedli na Naritu. Bylo nás v tom obrovském letadle údajně 50, takže jsme si udělali (alespoň my dva s Lukanem) pěkné pohodlíčko, a dokonce nám dali i malé občerstvení.
Myslím, že na tuto cestu, a zvlášť intermezzo s přestupem v Osace, jen tak nezapomeneme 🙂

Blog Anttiho Tormanena: http://gooften.net/2014/05/09/post-golden-week-globis-cup/

Ctvrfinale:

Xia Chenkun – Lin Junyan 1:0
Li Qincheng – Kyo Kagen (Hsu Chia-yuan) 0:1
Na Hyun – Ichiriki Ryo 0:1
Lian Xiao – Shin Jinseo 1:0

Hezky, Kykyryký jde dál. To jeho jméno je naprosto kouzelné, takže mu prostě musím fandit. 😉

Haha, tak přestup v Osace pobavil :D.
Štastnou cestu zpět 😉

Od letošní navštěvy Tokia jsem vzhledem k programu nečekala, že bych se dostala někam do města, a ani mne to tentokrát nijak netáhlo chodit na staré známé místa, nebo objevovat nové. Úplně mi ke štěstí stačí okolí Nihon Kiinu. A přeci jsme jedno nové skvělé místo objevili 🙂 Dvě stanice metrem od NHK je naprosto úžasný antikvariát s go knihami. Koupila jsem si tam za 1000 YEN (kdo by to taky dnes ještě studoval) Shinfuseki a mám z něj velkou radost 😀

ad #12)
Díky, snad nás již žádné nepříjemné překvapení nepotká 🙂

tak dva japonci ve finale je hodne nevidane – jo holt GoGo Japan prinasi sve ovoce …

Na Wbaduku porad visi partie z celeho turnaje, vcetne Lukanovych. Je to v pokoji Japan1. Tak kdyby si s tim chtel nekdo pohrat a stahnout to … Zvlast obe semifinalove partie stoji za zhlednuti (Lian Xiao, 7p vs. Ichiriko Ryo, 7p a Xia Chenkun, 3p vs. Hsu Chia Yuan, alias Kyo Kagen, 2p)

jen pro doplnění, Choi Jeong 4p == Choi Jung 4p, držitelka ženských titulů Myeongin a Gisung atp.?

1. Ichiriki Ryo
2. Kyo Kagen
3. Lian Xiao
4. Xia Chenkun

Laman: je to ona, Choi Jeong je mezi zenskymi jednicka v Koreji

Hezi: Taky na to koukám jako z jara. Co je to GoGo Japan? Vypadá to jako pokřik fanoušků. 🙂

cung-fou: GoGo Japan je repre tym, ktery uz bezi asi rok a pul (zalozen po vzoru cinskeho tymu – vtipne je, ze ho letos zalozili i korejci …) – jsou tam jednak mladici, jadnak spicky a jednak zkuseni treneri. Zavadne novinky jsou hlavne online treninky kazdy patek a sobotu – vetsina partii je mezi mladikama, ale zapojuji ji se i Iyama, Yamashita, Cho U a nejvic Yuki Satoshi. Potom taky delaji obcasne seminare na zivo, ale to je hodne sporadicke. Posledni co sem zaregistroval je, za se snazi mladiky nominovat do vetsiny mezinarodnich turnaju (na ukor title holderu) – minimalne tech tymovejch – aby se otrkali a nabrali zkusenosti ..

Hezi: Díky! Zdá se, že je to správná cesta. Bylo by jen dobře, kdyby se Japonci zvedli a začali prohánět Korejce a Číňany. 🙂

http://gogameguru.com/ichiriki-ryo-1st-globis-cup/