Něžná revoluce v Československu
Přesně po dvou letech jsem se znovu chopil turnajového náčiní a ochutnal pravou hráčskou atmosféru. K tomuto překvapivému kroku mě vedlo několik prostých důvodů, žádný stesk a podobné sentimentální záležitosti.
- Potřeba se nepatrně rozehrát před Go Baronem, kterého už potřetí nešlo odmítnout.
- Původně plánovaný trénink v Ostravě nevyšel.
- Do Košic začaly jezdit žluté vlaky Regiojet za velmi lidovou cenu.
- Nikdy jsem neabsolvoval sólo výjezd do méně známých končin, aniž by mě tam očekávali kumpáni z Čech.
Pozorný čtenář jistě odhalil, že jsem zamířil na východ Slovenska. Ano, při příležitosti zúčastnit se 20. ročníku Košického mistrovství jsem neváhal moc dlouho, sbalil si pár švestek a v pátek vyrazil na dalekou cestu. Vše bylo naplánováno nachlup přesně – příjezd v 16:46, 1. kolo v 17:00. Přes ne úplně pohodlnou přepravu (mírně nefunkční vagón) a dočasné zpoždění, dopadlo vše na výbornou. Dokonce mi později (v úterý) vrátili jízdné, aniž bych v tomto směru vynaložil jakoukoliv aktivitu. Neuvěřitelné!
Hrálo se v 2. podlaží moderního obchodního centra Aupark poblíž nádraží, kde sídlí kasino Olympic. Při zahájení se mi dostalo milého přivítání ode všech, byl jsem totiž jediný zahraniční účastník. Do turnaje (RH -3) mě zařadili s třídou 3-dan, což bylo – vzhledem k mému ratingu a dlouhé pauze – zcela opodstatněné. Na úvod mě čekal tříhandicap s bratislavským matadorem Ivanem Oravcem. Oba jsme ke hře přistoupili s viditelným respektem, načež se mi v pozdější fázi povedl manévr, který soupeře vychýlil z bezpečné zóny.
Hlavní pořadatel Slavo Králik mi poskytl veškerý servis, když mě nechal *bývat* u své rodiny, za což mu ještě jednou děkuji. Hned první večer mě přivítal výbornou slivovicí vlastní výroby, kterou mu v minulosti chválil i Vláďa Daněk. Musím potvrdit; jedna z nejlepších, co jsem kdy pil! Poté přišla na řadu drienkovica a bylo veselo až do pozdních hodin. Pro neznalé (jako jsem byl např. já sám) je třeba doplnit, že Drieň obyčajný (česky Dřín obecný) je ovocný keř/strom, jehož plody chutnají jako mix švestky, olivy a borůvky. Berte to prosím hodně s rezervou, protože v Česku jsem se s tím nikdy nesetkal a při konzumaci pálenky a povídání o ní jsem se musel těmto faktům neustále nevěřícně smát. Slavo to dokonce interaktivně gůglil, aby byl jeho výklad podpořen i obrázky. V mezidobí jsem ještě zvládl simultánku, při niž mě jeho dcera Zuzka vyprovodila na sedmišutru…, no a s hlavou rodiny jsem vyhrál o 1 bod.
V sobotu nás čekala 3 kola a jak se dalo předpokládat, byla to zatracená dřina. Ráno jsem absolvoval neskutečnou řežbu v tříhandi s Mišem Králikem a nakonec ji úspěšně ustál. Závěr partie byl okořeněn krásným oboustranným přehlédnutím, čemuž jsme se upřímně zasmáli. Naštěstí to nemělo vliv na výsledek. Odpoledne došlo k očekávanému střetu s Marošem Kráľem. Klíčová partie, konečně rovná a já zahajuji naprosto katastrofálně. Celou hodinu pak strávím zachraňováním chcíplé skupiny, abych s ní přes hrozné ztráty vyutíkal přímo do byoyomi. De facto tak čelím dalšímu handicapu, nicméně v časové tísni chytám rytmus a (při pozdějším zjištění) otáčím i celou partii. Naneštěstí přicházím do neutrálů naprosto vyčerpaný, vypínám koncentraci a po zbytečném ko o život prohrávám o 3 body. Opravdu tristní, nedostává se mi slov… Po téhle (dnes už vtipné) příhodě nastupuji proti čtyřšutru Laca Palenčára. Totálně rozhozený a unavený nehraji dobře. Brzy jsem nucen vyprovokovat bitvu a každým dalším tahem toho lituji, přičemž myšlenkami se stále babrám v minulé hře. Dochází k rozhodujícímu semeai, v němž jsem evidentně pozadu. Protivník však dělá chybu a v posledním momentu mi daruje vítězství. Mám velmi rozporuplné pocity… Úplně vysílen usedám večer k televizi a koukám s rodinkou na Avatara. Všichni ale postupně odpadáme a jde se spát ještě daleko před půlnocí.
V neděli se začíná hrát až v 11:00, ovšem ani to, zdá se, Slovákům nestačí a většina stolů zeje delší dobu prázdnotou. V duchu jsem si představil obvyklý začátek v ČR (8:30) a chvíli se tím příjemně bavím. V 5. kole nastupuji v rovné bez komi proti Petru Smolárikovi a očekávám první snadnější partii. Bohužel, i v tomto případě soupeře nepřehrávám a jen ztuha držím vyrovnaný stav. Až v koncovce se zvedám a převažuji misky vah na svou stranu. V posledním kole čelím svému hostiteli s pěti kameny a opět to pěkně drhne. Slavo se nebojí a jde po mně opravdu tvrdě. To se mu ke konci vymstí, když v souboji velkých skupin chybuje a vzdává. Z toho rezultuje mé 2. místo, což je za daných okolností asi maximum, jakého jsem zde mohl dosáhnout. Jako pozornost od kasina dostává každý hráč lucky žeton v hodnotě 5€ (na den), jenž umí zkušení goisté proměnit v ruletě na peníze, takže dostávám k ceně ještě milé přilepšení na rozloučenou.
Vlak domů mi jede až v pondělí ráno, mám tedy možnost pobýt jednu noc navíc. Po večeři mě Slavo bere na ping pong, kde můžu sledovat opravdové mistry v akci a taky si s nimi trochu zahrát. V Česku máme mezi goisty pár solidních plejerů, ale na košické borce by se nikdo z nich nechytal. Jejich neuvěřitelná úderová jistota mě nadchla a můžu jenom zatleskat, krásně se na to dívalo.
Ráno 17. listopadu, kdy slaví Česko i Slovensko 25 let od Sametové (nebo též Něžné) revoluce, odjíždím v 7:22 zpět do Frýdku-Místku. Symbolicky tak oslavuji svobodu projížďkou skrz bývalou federální republiku.
Komentář(e): 12