Korejské intermezzo v přístavním městě

Kim Seong Yong & Inka

Po výborně obsazeném Pandanetu v Brně jsme se o dva týdny později mohli vypravit na další kvalitní turnaj s odpovídajícím cenovým fondem. Původně zaregistrovaná česká skupina se na poslední chvíli výrazně zúžila, přesto se ukázala na 2. ročníku Kido Cupu v dobrém světle! Ale nepředbíhejme, nejdříve jsme se museli do německého Hamburku nějak dopravit.

V pátek odpoledne vyrazily z Prahy dvě téměř kompletní posádky. Měl jsem tu čest startovat v prvním voze řízeným Vláďou Daňkem, do druhého auta značky Škoda “Turbo Power” usedli Janové Prokop a Hora, Ondřej Dlouhý a Klára Žaloudková. Náplní naši cesty byly především otázky týkající se výboru a s tím souvísející dění v českém go, protože zbytek osazestva má hodně co do činění s fungováním asociace (Aleš Cieplý, nehrající Jana Hricová, Ondřej Šilt a moje maličkost) a dále pak komunikace o nepříliš domluvené spolujízdě s druhým autem, které řídil Janek. Nakonec jsme všichni štastně dorazili až k místu, kde byl připravený uvítací ceremoniál s pohoštěním. Představování organizátorů, profesionálů a sponzorů proběhlo celkem svižně a překvapivě nebylo nudné. Hlavní podíl na tom měl především Tobias Berben (ředitel turnaje) a zástupce hlavního sponzora z Koreje.

Vrchol pátečního večera nás však teprve čekal. Velmi příjemné bylo setkání s Inkou Jurkovou, která dorazila z dánského Aarhusu. Měla v zásobě neskutečně mnoho vyprávění o zážitcích z jejího přechodného domova. Do turnaje bohužel nastoupit nemohla kvůli komplikacím s dopravou, které jsem tak trochu zavinil já. No a samozřejmě jsme se těšili na očekávaný raut s dalšími účastníky Kido Cupu. Trochu nás mrzelo, že kvůli nemoci řidiče nedorazili “holandští Češi” – Vít Brunner a Tomáš Kozelek. Další původně přihlášený Jan Šimara dal přednost týdennímu studiu v Budapešti a víkendovému turnaji Hungarian Open Balatonfüred, na kterém se umístil na 2. místě.

Po únavné cestě jsme se rychle občerstvili a zábava mohla propuknout naplno. Někteří z korejských profíků mají velký smysl pro humor, salvy smíchu nás proto provázely celým večerem. Kromě několika druhů piv jsme stihli ochutnat naprosto skvělou alkoholickou limonádu. Záměrně píšu limonádu, protože s pivem to mělo kromě procent alkoholu pramálo společného. Na baru se dala pořídit za 1.90 €, na suchu jsme tedy nezůstali ani po “vymetení” prostřeného stolu. Většina z nás se pak odebrala spát do nedaleké tělocvičny, další pak k německým hostitelům nebo na hotel.

Vše doposud probíhalo až neskutečně pohodově, což mě svým způsobem trochu zneklidňovalo. Brzo jsem se však mohl upokojit, protože mě potkaly neskutečné žně nehezkých zážitků. Prvním zádrhelem byla poloha hracího místa. S tím jsem ale tak trochu počítal… Navíc mě brzo utěšila posádka druhého vozu, která pro mě měla připravené místo. Druhá rána už totiž byla těžkým K.O.! Předpokládaná půlhodinová jízda se totiž postupně proměnila v pekelných dvě a čtvrt hodiny strávených v autě. Ufff, představa, že při turnaji v Praze spíte třeba někde v Brně je děsivá a realita byla ještě horší. Nejmenovaný řidič, který zasedl za volant a byl si naprosto jistý směrem kudy jet, se ke konci jízdy zmohl pouze na klení a nadávání. “Já jsem takovej ***” – to byla častá průpovídka během cesty k hracímu místu – budově gymnázia. Pro ilustraci ještě doplním, že metro-vlakem se tam dalo dostat v klídku do 30 minut. Další jízdy byly obdobné, ale naštěstí už ne tak příšerně dlouhé.

Třetí problém nás nepřímo vykoupil z druhého, jelikož se start turnaje opozdil o více jak hodinu. Každopádně čtyřem osobám se po dopoledni stráveném v autě a následném hodinovém čekání nastupovalo k 1. kolu velmi těžce. Mě pak ještě dorazila čtvrtá nedokonalost – naprosto hnusný hrací materiál na prvních deskách Main turnaje a nezvyklé digitální hodiny, které pořadatelé naprosto ignorovali a hráči se s nimi museli učit zacházet za pochodu. Obzvláště nepříjemné to bylo při progresivním byoyomi, kdy jste se museli místo soustředění na hru zaobírat správným nastavením hodin.

Výsledky českých hráčů už jsou známé, není je tudíž třeba moc obšírně komentovat. Nejlépe se s turnajem vypořádal Jan Hora, který se i přes nepříjemné nachlazení probil v Top 16 na skvělé 3. místo. Jeho “kolegové v útoku” Vlaďa a Ondra se prali spíše sami se sebou než s protivníky, v neortodoxním pavoukovém systému z toho vzešla 11. a 12. příčka. Většina partií byla velmi zajímavá nejen výsledkově. Diváci na KGS se museli skvěle bavit nad zvraty, jenž se na gobanech odehrávaly. Vedlejší turnaj už tolik atraktivní podívané nenabízel, přesto se hrálo o velké peníze a dramatické situace byly k vidění i tam. Velkou zásluhu na tom má náš Janek Prokop, který se nezalekl ani dvou Asiatů a s potřebným štěstíčkem se probil až k 1. místu. Půlbodovou výhru nad favorizovaným Su Jangem 6-dan nečekal nejspíš ani on sám. Můj výkon není hoden komentáře a tak jedinýn světlým momentem zůstává prohra s vítězem, která byla českému go k užitku. Klára rozjela včleněný turnaj žen slibně a ceněné druhé místo za Ritou Pocsai 5-dan bylo nadosah. Bohužel se ji nedělní partie s konkurentkou Lisou Ente 3-dan nepovedla a musela se tak spokojit s bramborovou medailí.

Pátým mínusem jinak skvělého turnaje se stal závěrečný ceremoniál s předáváním cen. Opět jsem se cítil jako v autě při bloudění po ulicích města, akorát jsem přitom musel stát. Klára s Ondrou Dlouhým byli alespoň utěšeni hezkými cenami z tomboly, ostatní méně úspěšní si to protrpěli “na sucho”.

Vždy se snažím na závěr chválit, nezůstanu tomu dlužen ani tentokrát. Osobně pokládám za největší pochvalu fakt, že se chci zúčastnit dalších ročníků Kido Cupu bez ohledu na jakékoliv trable, protože ten druhý mi zůstal po herní stránce dlužný a vidím v tomto turnaji nástupce prestižní Ozy v Amsterdamu. Plusem byla bezpochyby i nabídka občerstvení. Místní dámy v bufetu se staraly o hráče jako maminky o své děti a zaslouženě byly odměněny kyticemi. Osm profesionálů připravených okomentovat jakoukoli partii, či si jen zahrát simultánky, patří taktéž k výborné vizitce hamburského turnaje!

Napsal Ivan Kostka