Šilt: KPMC hodně zaostává za klasickým MS

Foto: Karin Vališová

Ondřej Šilt se narodil 3. srpna 1986 ve Zlíně. V místním go klubu se ve hře velmi rychle zdokonaloval, což se záhy projevilo v juniorských kategoriích. Stal se několikrát mistrem republiky do 12, do 15 i do 18 let. Své úspěchy brzy potvrdil i na mezinárodní scéně. Vybojoval titul mistra Evropy do 12 let v roce 1998 a následně byl 4. na mistrovství světa juniorů v téže kategorii. V roce 2004 pak získal titul Mistra Evropy do 18 let.

Jeho talentu si povšimli i profesionálové a tak dostal jedinečnou možnost studovat go 3 roky v Japonsku. Po návratu do Česka se stal zanedlouho nejlepším hráčem a tuto pozici si doposud drží. Vyhrál čyřikrát mistrovství České republiky. V Evropě patří k nejužší špičce, což několikrát potvrdil skvělými výsledky v soutěžích Grand Prix. Na amatérském mistrovství světa v roce 2010 se umístil na fantastickém 5. místě. Úspěšný je rovněž v párovém a týmovém go.

Na interview s eGobanem si Ondřej našel čas před odletem do Bruselu, kde bude bojovat o další body do Pandanet Go European Cupu, ve kterém je průběžně na 2. místě.

Z pohledu českého fanouška je Korea Prime Minister Cup bezesporu jeden z nejhorších turnajů. Hraje se v nočních časech, web v angličtině je tristní, přenosy se dělají výhradně pro Asijce, letos jsme se navíc nedočkali ani výsledků… Jak pohlížíš na KPMC během těch pěti let ty jako pravidelný účastník?
No, měl jsem to štěstí, že mi ČAGO dovolilo zúčastnit se tohoto turnaje třikrát (šibalský úsměv). Poprvé jsem byl unešen, ale postupem času toto nadšení opadlo a po letošním ročníku bych řekl, že KPMC hodně zaostává za klasickým MS. Jediné pozitivum spatřuji v tom, že má finanční ceny pro nejvyšší příčky, protože si myslím, že na mistrovství světa by měly být nějaké symbolické prizemoney.

Mám pocit, že takovýto turnaj by měl být události roku pro celý goový svět. Online video-přenosy, zápisy partií, výsledky, kvalitní web, to vše by mělo být samozřejmostí. Narážím trochu i na tradiční mistrovství světa v Japonsku. Proč myslíš, že tomu tak není?
To je těžká otázka. Myslím si, že organizátoři to narozdíl od nás vidí jinak. Oni si myslí, že ten turnaj je super a hlavní pro ně je prodat ho v Koreji. Tzn. objeví se reportáž z turnaje v Baduk TV, vyhraje Korejec. Ruku na srdce, korejští sponzoři i fanoušci jsou spokojeni. Evropa a Amerika spíše dotvářejí atmosféru festivalu, ale nikdo je nebere vážně. Zatím!

Právě že do těchto amatérských mistrovství světa dávají Asijci docela dost peněz, je mi tedy záhadou, proč se nechtějí naplno ukázat celému světu? Dokonalý servis pro fanoušky dokáže zajistit kdejaký turnaj, který zdaleka nemá světové parametry…
To souvisí s mou odpovědí k předchozí otázce. Zatímco je mistrovství světa v drtivé většině sportů opravdovou mezinárodní akcí se vším všudy, tak go je stále jen asijská záležitost. Asijští sponzoři dotují evropské go, ale naopak z Evropy do Asie žádné peníze neputují.

Vraťme se raději zpět k letošnímu KPMC. Popiš nám ve stručnosti, co vše odletu do Koreje předcházelo?
Tak už samotná komunikace s Korejci byla nešťastná. Emaily chodily přes Vlaďu Daňka, kterému tímto děkuji za pomoc. Organizaci celé akce měl na starosti v podstatě jediný člověk, nám známý mladý hráč Chang-jin Pak, který před léty vyhrál turnaj v Praze. Byl sice velice obětavý, ale bylo toho na něj moc a nezvládnul to. Špatné letenky, nezajištěný nocleh v hotelu a hlavně nikdo nečekal na letišti!!! Paradox je, že jsem se těšil, jak to budu mít komfortní, když existuje přímá linka Praha-Soul.

V Koreji to podle útržkovitých zpráv, které jsem zaznamenal, rovněž nevypadalo bezproblémově.
Něco už jsem naznačil, víc se v tom asi nemá cenu pitvat. Zmínil bych jen velice únavný a dlouhý přesun autobusem do dějiště MS, který trval cca 6 hodin, ale ten si museli protrpět všichni…

Co říkáš na samotný turnaj? Odehrát 7 kol během dvou dní musí být hodně náročné.
Ano, nebylo to zrovna jednoduché. Sice jsem se připravoval hraním kratších partií na internetu, nicméně na nedůstojné prostředí šampionátu jsem připravený nebyl. Koho by totiž napadlo, že zároveň s mistrovstvím se budou konat ve stejném sále turnaje dětí a důchodců! Vrcholem všeho bylo vyhlášení dětského turnaje, které probíhalo paralelně s většinou top desek MS. To se mi ještě nestalo, abych v byoyomi neslyšel hodiny, nýbrž korejsky ječící organizátory. Celkově bylo podle mě prostředí nedůstojné v porovnání s letošním MS v Číně.

Foto: Andreea Cristina

Letos patří Česku díky tvému výkonu 10. místo. Řekl bych, že je to přesná hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Jsi s tímto výsledkem spokojený?
Hmm, tak ze svého pohledu to považuji za průměrný výsledek. Jsem ale rád, že se mi podařilo skončit v TOP 10 už pošesté nebo po sedmé za sebou. Jak by řekl jeden politik: “Pánové, kdo z vás to má?!” (smích). Ne, těší mě, že jsem vylepšil loňské 20. místo Tomíka. V tomto turnaji hodně záleží na štěstí při losování… Na to doplatil jinak skvěle hrající Palko, který “vychytal” dvakrát kyu hráče, tudíž měl špatný SOS. Jinak by mířil mnohem výše. Myslím si, že by mladí čeští hráči měli zbystřit. Sleduji ho už delší dobu a začíná jim povážlivě unikat.

Mohl bys nám trochu popsat jednotlivá kola, jak se ti v nich dařilo či naopak nedařilo?
Tak v prvé řadě mě vrcholně naštvalo, že když už jsem musel přijet do Koreje o 2 dny dříve než ostatní, přetrpět hotel v němž nebyla snídaně a žádný organizátor se ani neráčil setkat se a podat informace, tak přesto všechno můj první soupeř z Vietnamu ani nedorazil! To jsem si říkal, že vážně nejsem na mistrovství světa. Ve 2. kole jsem se lépe popral s hlukem v sále než Antoine Fenech 5-dan. Třetí kolo považuji za nejklíčovější, potkal jsem se s japonským reprezentantem. Měl jsem zvýšenou motivaci a chtěl jsem navázat na výhru z květnového MS. Partii jsem měl velice dobře rozehranou a věřil jsem si, ale v byoyomi jsem zazmatkoval a tradičně prohrál díky svému “umu” v ko situacích (úsměv). Dále jsem udělal 2 povinné výhry nad Polskem a Španělskem. Ve zbytku jsem sehrál dvě vyrovnané partie, jednu vítěznou s Cornelem, druhou neúspěšnou s australským 7-danem.

Pro účastníky mistrovství světa je vždy připraven nějaký doprovodný program. Je to pro tebe milé rozptýlení, nebo se spíš jedná o povinné “utrpení”?
Řada hráčů tento program vynechala. Já jsem se zúčastnil a musím říct, že byť jsme většinu času strávili v autobuse, tak to nebylo špatné. Nicméně opět bylo všechno ve spěchu a zmatcích, protože po návratu z výletu měli Korejci naplánované vyhlášení výsledků. Takže následovala rychlá výměna z oblečku Indiana Jonese do obleků a kravat a šlo se na věc.

Následující víkend se chystáš na turnaj série PGEC v Bruselu. Kde jinde tě ještě do konce roku uvidíme hrát?
Ještě mě čeká turnaj ve Vídni, no a určitě budu bojovat po boku českých spoluhráčů na internetovém Pandanet European Team Go Championship. V závěru roku se mi potom rýsuje šance vyjet na několikaměsíční studijní stáž do Japonska.

Krátký bleskový dotazník:

Nejoblíbenější turnaj u nás a v zahraničí?
Pražský Ambassador Cup a zahraniční suverénně Bled.

Nejoblíbenější goista – amatér a profík?
Pal Balogh – Yoda Norimoto.

Oblíbené jídlo a nápoj?
Sushi – Jameson.

Oblíbený film a seriál?
Vykoupení z věznice Shawshank – Californication.

Oblíbená hudba?
Metal (Iron Maiden, Manowar, Metallica,…)

Rozhovor připravil a redigoval Ivan Kostka