Druhá otázka byla opravdu nelehká a zněla:
“Předpokládejte, že máte půl milionu korun, které můžete použít na jeden 1-3 letý projekt ve prospěch go. Jak je použijete?”

Pokud jste se k odpovědím doposud neodhodlali, můžete se vyjádřit prostřednictvím komentáře tady na eGobanu.

sakra, uplně jsem na to zapoměl, hlavně že ten lístek stále nosím v peněžence :(.
Jestli mohu dodat něco k první otázce:

Ohledně Čago se mi nelíbí slabá propagace. Dle mého je špatným začátkem propagovat go v celé republice najednou- ne že bychom takovou propagaci měli úplně zrušit ale omezit ji na minimum: představovat republice jen velké turnaje.
Kdyby se rozhodlo, že každý měsíc nebo dva dostane nějáký klub podporu čago( finanční, materialovou aj.) pro propagaci klubu v daném městě ať už formou reklamy v mediich, propagaci go na zakladních školách(tam je největší kámen úrazu, mladí lidé by měli o go zájem, ale nemají se o tom jak dozvedět pokud se jim to neukáže a nechytneme je za ručičku doslovně – sami se nikde nevydají hledat goklub) nebo nějaké veřejné ukázky ve společenských prostorach tak by to měl mnohem větší účinek pro získaní nových hráčů.

Michal

Dovolil bych si polemizovat s názorem, že jsme vykonali hodně práce…

Z našeho pohledu hráčů a pořadatelů akcí to tak možná vypadá. Na tom našem “go písečku” děláme asi opravdu hodně, když máme chuť, energii a čas, ale směrem “ven” jsme se teda nikdy moc nepředřeli. Ty mizivé výsledky jsou dle mého názoru zcela adekvátní.

Takže makejme dále a mnohem víc na sebe upozorňujme lidi mimo naši dvoustovkovou špičku, jak hezky poukázal Balamut. 😉 Plánované video je určitě krok správným směrem. Ještě k tomu nějak získat prokletého Hikara a máme to v kapse.

Bohužel musím souhlasit s Hidoshitem go jsem začal hrát po cca 20 leté pauze mezi turnaji a byl jsem opravdu překvapený že po dvou turnajích patřím do té ,,200-členné české špičky “:( Je pravdou že mne potěšilo,že ti kteří hráli před 20 lety ještě hrají :))

Mám teď zrovna nějakou naléhavou práci, což mi dává možná i vám známý podvědomý povel zabývat se čímkoli jiným.

Schválně jsem se tedy podíval na počet hráčů v ratingu za poslední rok (tedy více méně aktivních hráčů) v jednotlivých evropských zemích a provnal jej s počtem obyvatel. Suverénně nejlepší je Finsko, které má zhruba 45 hráčů na milion obyvatel. V závěsu jsou země, které mají něco přes 20 hráčů na milion (ČR, Holandsko, Rumunsko). Země jako Německo, Rusko, Francie, Polsko, Maďarsko a další za námi zaostávají. Dokonce, kdybych vzal počet všech hráčů v ratingu, nejen aktivních, tak Finsko dotahujeme a ostatním utíkáme. Samozřejmě myslím co do počtu hráčů. Ale ani v kvalitě na tom nejsme tak zle.

Nemyslím si tedy, že by na tom naše go bylo nějak špatně. Akorát prostě není pro evropského člověka dost atraktivní. Narozdíl od spousty různých mnohem méně vyspělých her či sportů, které člověk vídá na sportovních kanálech. Např. na eurosportu jsem jednu dobu pravidelně vídal přenosy z jakési cvrnkané – její výhoda byla, že tomu divák za chvíli porozuměl.

Zrovna tak moc nevěřím tomu, že si někdo libuje v tom, že patří ke 200-hlavé špičce. To bych těm lidem doporučil přestoupit na nějaký ještě obskurnější sport, nebo si založit vlastní asociaci v čemkoli. Špičku podle mne tvoří vždy jen několik % ze skupiny, která se tímto zabývá, nikoli ze všech lidí ve státě, nebo na zeměkouli. Vím, že to bylo myšleno s nadsázkou, ale přijde mi, že se toho diskutéři až moc chytli. Taky asi nemůžeme moc vyčítat amatérismus nám amatérům. Horší je, když se s amatérismem člověk setkává na místech, kde by ho vůbec nečekal. Ale poslední dobou už mne to přestává překvapovat.

Zkrátka a dobře si myslím, že je na tom české go v rámci možností dobře. Každopádně je určitě dobře, že Vláďa a kol. chtějí pracovat na dalším zviditelňování go. Jen bych už opustil tu ideální hikarovskou představu o masivním zájmu o go (ostatně Radek kdysi vznesl zajímavou otázku, zda bychom vůbec byli tento zájem schopni uspokojit). To by asi muselo propuknout v celé Evropě. Pro začátek by myslím bylo dobré pokusit se dostat na úroveň popularity go, jaká je třeba v tom Finsku.

Co se týče jakési “nedokonalosti” a rozvoje, nelíbí se mi začarovaný kruh výborů. Souhlasím s Alešem – podporovatelé dělají svou práci na jedničku (možná dvojku), ale jelikož chybí opravdu dobře promyšlený koncept (energie se vždy roztřepí na dílčí úkoly), je nepravděpodobné, že se vykonáním konkrétního úkolu trefí do toho, co opravdu v go komunitě chceme.

Jestliže chceme rychle stoupat vzhůru, měl by mít výbor alespoň dvě komory: 1) Skupina, která bude udržovat současný stav v chodu; 2) Skupina, která se (třeba) na 3 roky zavře do sklepa a bude pracovat nad dlouhodobou strategií. Když už několik let stále dokola slýchám jen “uděláme letáček, web nebo video” s tím, že se následně pohrnou davy ke go, zvedá se mi žaludek (samozřejmně z lokálního pohledu je to snad vždy OK, ale veřejnost nepromyšleným jednáním nezaujmeme). Takové věci musí být promyšleně cílené s jistotou, že se investice opravdu vrátí…

Asi mě většina nepochopí, protože tohle jsou věci, které se týkají margetingu – oboru, který opravdu dokáže tyhle věci posunout dál. Mrzí mě, že tu nepíší lidé, kteří studují ekonomické školy, nebo kteří tomu už nějakou dobu rozumí…

Co se týče půl miliónové otázky, tak pokud se nezačnou řešit dlouhodobé cíle a návratnost investic, nemá teď cenu na ni vůbec odpovídat.

Ještě bych chtěl upozornit, že i když se začne něco řešit do profesionalizace nyní, začne být výsledek viditelný až tak od 5 do 10 let (ne že se do roka ozvou ftipálci, kteří začnou vrtat do výboru, že nic nedělá). Pokud ale chceme jít mírovou cestou, kterou tu popsal Kuba, nemusíme se bát, jsme na tom pořád dobře 🙂

Obávám se, že některé věci nemohou fungovat jen na nadšení. Šířit GO nadšením už naše malá komunita zkouší třicet let. Stačí to na +- prostou obnovu hráčské základny. Pohleďme tedy na to očima marketingu. Srovnejme s úžasným rozšiřováním pokeru v této společnosti. Mají jednoduchý a chytlavý produkt konvenující většinovým hodnotám běžné populace. Nešíří ho nadšením nějakého výboru či asociace, ale tvrdou reklamní kampaní placenou casinama. Proto to funguje.
My máme obtížně uchopitelný produkt vyžadující od “konzumenta” značné úsilí. Schopný oslovit spíše specifické menšiny ve společnosti. S většinovými hodnotami běžné populace se spolehlivě spíše míjí. Šíříme ho nadšením a očekáváme podporu z venku. Proč bychom ji měli dostat? Půl milionu bych dal tomu, kdo dokáže získat další peníze. Třeba půl miliónu provize z dvou milionů. Tomu, kdo dokáže oslovit zejména velké firmy soukromého sektoru. Způsobem, který je bude zajímat. S konexemi, které umožní úspěch.
Bez peněz se dál nepohneme. Můžeme se zavřít třeba na deset let a vymýšlet “strategie”. Až za deset let vylezeme, budeme tam, kde dnes. Do auta taky liješ benzín a nedivíš se tomu. Ano, existují produkty a myšlenky, které se “prodávají samy”. Ve správnou chvíli na správném místě. GO tady a teď to bohužel není. A za našich životů ani nebude. Jen peníze zaplatí programy a strategie, které to prolomí. Je to jako let na oběžnou dráhu. Jde to. Ale ne snadno a zadarmo. Musíme mít nejen technologii, ale taky hromadu paliva.

vendelín: Skoro se vším souhlasím. Kdyby šel výbor rozdělit, hlásím se do skupiny “sklep”.
Nesouhlasím s tvrzením, že to musí trvat dlouho (i když to asi v praxi nastane). Stačí mít dostatečně tvůrčí “sklepní” skupinu a aspoň nějaké finanční zdroje.

Ke všem: Pořád nevím, jestli si většina goistů přeje naše rozšíření. Mám udělat anketu povinnou pro členy ČAGo?

Já bych si rozšíření přál, ale omezené. Prosil bych rozšířit tak, abych se vešel do první pětistovky.
Anketa by určitě byla přinejmenším zajímavá.

rozšíření počtu goistů? kdo by byl (alespoň vědomě) proti?

přinejmenším do té míry, aby co možná každý o go věděl a mohl ho začít hrát, pokud bude mít zájem

já osobně co chvíli lituji, že jsem neslyšel o go o deset let dřív – a kdybych byl slyšel, nejspíš bych stejně neměl s kým hrát

Ja jsem pro rozšíření počtu goistů v naších řadách neomezeným počtem.
jednak je to z důvod toho, že se na turnajích nezačnou dít věci typu že přijede 40-50 lidí a vznikne někde v poli prohlubeň 4 třídy nebo se bude muset rozdělit top skupina od ostatních, ale bude mít každý možnost hrát se “stejně” silným hráčem.
Dále vidím bonus ve sponzorech, neboť je větší šance nalezení sponzorů když bude asociace čítat 1000 lidí a ne 200 lidí.

Jedinou nevýhodu, kterou teď vidím tak je ta, že by ty turnaje už nebyly tak “domácké” že přijede 30 lidí, kteří se všichní znají, pokecají a zapaří. při počtu 100 lidí na turnajích už to tak nebude. Dálší problem vidím v turnajových prostorách (ale to by šlo vždy nějak vyřešit)

Co to je za otázku? 🙂 Rozšířit počty.

Samozřejmě že rozšířit počty. A jakýpak problém v turnajových prostorách? Šachistů je v ČR registrovaných asi 15000 a žádné prostorové prolémy nemají.

Technicka: nemyslel snad Vlada svou otazkou nahodou rozisreni vyboru o sklepni cast?

ad technická – myslím, že ne.

Chtěl jsem to mít potvrzené od více lidí. Pro mě a pro celý současný VV to je jasné. Ale třeba je víc hráčů, co si to nemyslí. I ve výboru před 15 lety byl jeden, který tvrdil, že dobrá malá parta je lepší než velký svaz.

hezi: ne. Ale jak ti výbor potvrdí, snažím se, aby aspoň 3 z nás 6 pracovali směrem ven. Jde to těžko. Zatím to je 1.5 – 4.5

Mac Arthur: proč by měly zmizet domácké turnaje? Vedle těch hlavních, kde by ses cítil jako v Paříži, by určitě existovaly i lokální malé turnaje.

Malé domácké turnaje by při enormním zvýšení počtu hráčů nezmizely – i šachisti mají malé turnaje v malých městech – a větší turnaje třeba už v okresních městech.
Na rozšíření goistické základny by se mi hodně líbilo to, že bych si mohl kdykoli říct – teď si půjdu zahrát go – a ať bych byl kdekoli, tak bych mohl, protože kluby by byly všude, v čajovnách by člověk našel vždycky spoluhráče atd.
Jinak ale zásadní věc je ta, že pro rozšíření hráčské základny je potřeba lidi, kteří budou ochotní se o začátečníky starat. Není to jen o tom nalákat někoho, aby přišel do klubu – pokud tam nenajde člověka, který mu vysvětlí trochu víc než pravidla a dostane ho z devítky na třináctku, tak takový začátečník po dvou návštěvách přestane chodit (pokud není extrémně zapálený a nedostuduje si základy sám na internetu). No a trochu pochybuju, že by současní vedoucí klubu měli zájem starat se každý týden celou schůzku o pět nových zájemců – a to je ten bod, kde je problém. Nalákat lidi, aby se jich pár stavilo je proveditelné (známí, letáček, propagační akce), ale udržet je, motivovat a věnovat se jim, než se dokážou goisticky osamostatnit už je náročné.
Za vhodnou investici k rozšíření počtu hráčů bych proto považoval nějaké školení pro současné hráče, kde by se naučili, jak se chovat k začátečníkům a jak je zaujmout, když přijdou do klubu (podobně jak třeba sekty mají natrénováno, jak zaujmout člověka, který se za nimi přijde podívat – mají to opravdu sofistikované! 🙂 ). A mít půl milionu, tak klidně tuhle věc zasponzoruju – kdyby z počtu lidí, kteří se jednou dvakrát mihnou go klubem půlka přidala ke goistům, budeme se rychle množit.
Jinak sice už moc přehled o současném stavu českého go nemám, ale přijde mi, že už to není co bývalo s dětským go – deset let zpátky bylo třeba na soustředění v Býtýšce snad přes 40 dětí, i na DGP jich byly mraky – a je třeba si uvědomit, že hlavně investice do dětí je nejlepší dlouhodobou investicí do budoucí síly českého go. Mladý člověk má ještě spoustu času být hodně dobrý a řekl bych, že právě z lidí, kteří se go naučí dřív, vzniká špička. Zase ale jde o to, komu se bude chtít ty kroužky vést.

Sečteno a podtrženo – dle mého názoru by dlouhodobou prioritou ČAGo rozhodně měla být podpora zvýšení počtu hráčů. Myslím, že toho nelze dosáhnout pouhou reklamou (a že současné náborové akce jsou alespoň v Praze celkem dostatečné), ale výchovou nových začátečníků a tím, že je přesvědčíme, aby se k nám přidali. To nelze udělat jinak než skrze lidi – a právě do kvality lidí bych proto dal i ten půlmilion (ale lehce se mi to říká, protože ho nemám 🙂 ). Nelze ale čekat dramatické zvýšení hned, pokud nás za 5 let bude 500, tak by to byl velký úspěch. Zvláštní odměny bych pak dával za práci s dětmi, protože děti jsou stejně jako v neherním životě budoucnost (už jen proto, protože můžou dalších 30 let platit členské příspěvky).

Jsem sice už skoro goistická zombie, ale dovolím si také názor. Podle mě je problém českého go a jeho propagace někde úplně jinde:

Máme spoustu lidí, kteří naprosto přesně ví, jak go zapropagovat a jak získat minimálně 10.000 hráčů. Alespoň to vyplývá z četných diskusí.

Nedostává se nám však lidí, kteří by byli ochotní to ODPRACOVAT.

Co třeba místo každého příspěvku do diskuse na téma propagace go se raději sebrat a udělat propagační akci, rozjet kroužek go pro děti, poslat tiskovou zprávu do médií, vyrobit propagační letáček, dát goistický odkaz někam na web nebo udělat cokoliv jiného, co nebude jen vymýšlením propagačních koncepcí, ale skutečnou propagací? Možná pak nebudeme mít 10.000 hráčů, ale jenom 500, ale na rozdíl od těch 10.000 to budou hráči skuteční.

GroSeigene, souhlasím s tvou prostřední větou. Lenost většiny goistů je bohužel značná.
Nesouhlasím s tím, že je jasné, co máme dělat. Sám jsi učil hodně dětí na školách, kolik z nich je aktivních goistů? Zkušenost Jany i moje je stejná. Pokud ze 100 vyškolených dětí ( a to ne za týden, ale po 1 až 3 letech v go kroužku) získáme 1 nebo 2 goisty, něco musí být principielně špatně. Je dobré se o tom bavit.
Souhlasím s výše uvedenými názory, že hlavní problém bude v zázemí, v péči o nové lidi v go klubech.

Jak se mluví o lenosti, tak to se musím ozvat 🙂 Je to samozřejmě každýho věc, jestli chce jenom hrát nebo pro go dělat víc. My v Budějkách jsme například zvolili první variantu a je to vcelku ok – až na to, že pak na sebe každý pondělí koukáme stále ti samí tři, maximálně čtyři hráči :-/

BTW: Zachytil někdo z Vás rozhlasový pořad BBC “Why go?” Kromě jiného tam mluvili nějací starší manželé, kteří objíždějí s gobany britské školy a učí děti hrát. Tak to by byla jedna možnost, co dělat s tím volných půlmiliónkem 🙂

Ten pořad už není na webu BBC ke stažení, ale můžu ho poskytnout v mp3. Je tam například řeč o okolnostech objevení úplně nejstarších písemných pramenů o go, rozhovor s Harrym..

Problém není v tom, že ČAGo/kluby nenasbírá dostatek goistů z dětí, kteří pak hrají dalších desítky let. Problém je v celistvé síle organizace – jak působí, jak je sjednocená uvnitř i navenek. Všechno se vším souvisí, a není dobré tlačit jen na jednu stranu, je potřeba věnovat pozornost všemu.

Vendelíne, pardon, ale moc jsem tvůj komentář #22 nepochopil.

V angličtině na to existuje sprostý výraz “corporate identity”. Co když není organizace všeobecně sympatická? Proč pak tlačit na to, aby jsme nabalili další stovky hráčů, když to nejde? Proč se raději nezaměřit na to, jak udělat organizaci atraktivnější? Možná pak půjde všechno samo 🙂

No, ještě bych to “není sympatická” nahradil raději “málo atraktivní” 🙂

#24 vendelin: už 15 let se pohybuji v oborech, kde se corporate identity řeší. A jsem si skoro jistý, že to není problém počtu hráčů GO u nás. U nás se go hraje málo prostě proto, protože o něm skoro nikdo neví. U organizace, o které nikdo neví, nemá smysl řešit corporate identity, ale má smysl dělat osvětu, učit go kamarády a známé, mluvit v zaměstnání, hospodě, s přáteli o tom co hrajete za skvělou hru a tak je nalákat ke hře. Dělat kroužky na školách, informovat.
Opakuji, zdůrazňuji a trvám na tom, že o GO u nás v podstatě nikdo neví, lidé maximálně zaslechli, že taková hra existuje.

Jasně, já neřeším ty počty, ale ten faktor, který udělá organizaci sympatičtější pro ty stávající i nové, aby se jim to prostředí více líbilo a byla větší naděje, že zůstanou a budou “věrní”… Pak budou nejen nábory snadnější záležitostí.

O go prakticky nikdo nevěděl, když já jsem začínal. To bude takových 16 let. Proti tomu, co se o něm vědělo tehdy, je to teď, jako by jej znal celý svět. I když je možné, že to vědomí zase trochu upadá. Myslím, že vrchol povědomí české společnosti o go byl v době kdy v přílohách celostátních deníků vycházeli články o mladičkém Čechovi, který go studuje (popř. studoval) v Japonsku. Schválně, jestli uhodnete, kdo to byl. To už se lidi, když jsme hráli v hospodě, neptali, co to je zahru, ale většinou říkali: “To je to go, co?”.

A aktivních goistů je přesto stejně, jako kdysi. Zopakuji a trochu dovysvětlím, co jsem psal již výše. Při různých hovorech, které jsme v goové komunitě kdysi vedli, jsme furt měli pocit, že když dostaneme go do novin, bude se vysílat Hikaru atp., tak to půjde samo a budou nás tisíce. Věřil jsem tomu taky. Ale už vím, že to jen tak nepůjde. Go podle mne jednu dobu mělo jakousi takovou, i když malou, chvilku slávy. Já to tak alespoň vnímal. A žádné velké výsledky to nepřineslo. Na tom se totiž musí pořád pracovat. Protože už i tady vládne trh. Jak se vůbec může go rovnat kdysi s Magicem, a kdo ví, čím vším se lidé baví dnes. Go má ovšem tu výhodu, že přetrvá. Kdo bude za pár let hrát Magic. A protože přetrvá, tak postačí, když bude růst poklidně postupně, ale chtělo by to, aby opravdu začalo. A s ohledem na to, se o tom můžeme bavit.
Mně osobně přijde nejvýstižnější to, co tu napsal Martin Jurek (Field Mouse). Tady je podle mne problém. A nějaké představy, že se udělá jakýsi think tank, který to všechno vymyslí a lidi se jenom pohrnou, mi nepřijdou zrovna reálné.

I když zase Vláďa říká, že v Praze se o děti starají dost a stejně se skoro nikdo nepřidá. Jenže dneska chodí děti na 5 kroužků tejdně (já trávil 4 odpoledne v tejdnu s hokejkou za barákem a jen 1 v pionýru, kde to byla spíš nuda, než jsem přešel do zoologického kroužku). Tak holt to go asi nezvítězí. Přeci jen rodičům přijde užitečnější, když budou hrát na flétnu, nebo chodit na matematickej kroužek. (Zkuste jim podstrčit radost ze soutěžení. Co nějakou školní ligu, nebo tak. Ale to už jste taky zkoušeli, co?) Těžko někomu vysvětlit, že tohleto go je taky k něčemu. Já ale za sebe můžu říct, že jsem se ze hry go a od lidí z prostředí go naučil strašně moc. Byla to dobrá škola!

Ahoj. Pokud jde o dětské kroužky, pak záleží na úhlu pohledu. Ano, drtivá většina dětí „nepřežije“ déle než pár let. Na druhé straně – nejméně třetina současných aktivních danových hráčů přišla skrze kroužky pro děti a mladou mládež.
A dokonce i onen zmíněný „mladičký Čech“, který před lety zajišťoval takovou publicitu hře go, z takového kroužku vzešel. A česká dvojka skoro také. A česká trojka, mám dojem, také…
Když se nyní rozjedou kroužky např. pro sto dětí, které vyjedou na turnaj, budeme z nich za deset let mít tak dva (zřejmě silné) hráče. Nemyslím si však, že když půjdeme propagovat go např. do hospod, že ta účinnost bude o tolik větší. Bude tam však chybět ta síla. Problém je spíše v tom, aby se i za těch deset let našlo dost lidí, kteří přitáhnou nových nejméně sto dětí.
A mám pocit, že to je i problém současného českého go, že těch kroužků není tolik. Jaké jsou třeba výsledky českého go na ME juniorů v posledních letech? A přitom někdy před deseti lety Češi snad každý rok létali na MS juniorů.

Asi to fakt není lehké, dnešní děti jsou plně vytížené kombinací škola+PC hry. Pak např. ve třídě mého třináctiletého kluka umějí hrát šachy prakticky všichni (vím to, škola místo výuky jednou ročně pořádá bleskový turnaj), do šachového kroužku však nechodí nikdo.

Šanci bych viděl v očekávaném nástupu Číny. Už dnes se tady rozjíždějí kurzy čínštiny, rodiče větří pro své potomky perspektivu a možná za pár let bude “in” všechno čínské, tedy i go- pardon wei-čchi. Mezi tím různí čínští vyslanci budou brousit okolo a s kapsami plnými peněz vydřených ze své rolnicko- dělnické třídy hledat způsob, jak se v Evropě prosadit nejen ekonomicky, ale i kulturně.. 🙂

Ideální stav samozřejmě nastane, až nás Čína plně ovládne. Nepříjemné je, že to může trvat třeba i 20 let.

Ať už jsou jednotlivé nápady jakkoli geniální, mělo by se přemýšlet kontinuálně, měly by mít spojitost s dalšími procesy.

Například jestli se nám podaří oslovit X dětí, co pak s nimi budeme dělat? Jak je povedeme? Kdo je povede? Jsou připravené materiály pro výuku nebo přímo metodika?

Jaké prostředí bude na turnajích pro děti? Budou se tam cítit dobře? Budou hrát mezi “nepříjemnými” hráči nebo hráči, na které budou moc vzhlížet? Budou mít zajímavý program na večer nebo si budou muset vyhledávat vlastní zábavu?

A příprava kampaně: Koho chceme oslovit? Jak cílovou skupinu oslovit? Co až je oslovíme – je připravený proces, který je provede až trvalejšímu pozitivně aktivnímu vztahu ke go?

Stastiky: Chceme vědět, kde děláme něco špatně a kde dobře? Které strategie se vyplatily a co vylepšit na méně funkčních?

Jestli chceme pracovat účelně, je dobré mít strategii (“think tank”), jinak je celkem jedno co uděláme, však ono se to časem nějak samo vyvrbí… 😉 Další, dle mého, špatný přístup, je začít ihned pracovat tzv. na koleně – pokud člověk nepracuje sám, není dobré takto pracovat, protože většina úkonů jednotlivců se začne ubírat nekontrolovaným (špatným) směrem a spousta práce skončí vniveč…