Zápisník (z)kraje vína
Pokud vás zaráží nadpis mého blogu z Francie, mějte pochopení. Chtěl jsem být pouze originální a moc mi to asi nevyšlo. Nemějte strach, později to bude pravděpodobně ještě horší. Rád bych zde publikoval své osobní dojmy z Bordeaux a přitom se vyhnul jakýmkoliv výsledkům. Ty budu za pomoci svých kolegů v Česku doplňovat do souběžné reportáže rozdělené jako loni na 3 části. Tady bych se rád ozýval každé ráno (pokud zaspím, tak během poledne) s určitým souhrnem předcházejícího dne. Prostě drby, kecy, vtípky, nudné či zábavné příběhy ostatních atd. Proto mi předem odpusťte úpadkovou formu psaní, použití přezdívek apod.
Fotogalerie: GK F-M
(Poslední aktualizace 8. 8., 13:09)
Den -1
Pátek, den odjezdu, začíná pro mnohé goisty velmi smutně. Pro mne dvojnásob smutně… Těsně před odjezdem na kongres jsme se ve Frýdku rozloučili s Ivošem. Byl to krásný a dojemný obřad. Děkuji všem, kteří vážili dlouhou cestu a přišli dát poslední sbohem našemu kamarádovi – nejpohodovějšímu goistovi ze všech – osobně!
Michal (hlavní řidič), Terka, Kláža a já jsme vyrazili v nabouchaném Renaultu, druhá posádka Scurge (hl. řidič), Kachna a Mano se vyřítila za hranice naší země ve formuli Škoda O. Jurassimo na poslední chvíli kongres odpískal. Zbytek Čechů (Vláďa, Vidlička, Aleš, Martina) cestuje po vlastní ose, která mi však není úplně přesně známa. Jsou v tom zapletena nějaká letadla, dále vlaky, rychlovlaky apod.
Den 0
Šup šup šup, vítejte v Bordeaux! Po zhruba 25 hodinách, včetně všemožných zastávek k odpočinku, jsme konečně na místě. Řidiči a jejich náhradníci (Terezka a Kachna) předvedli bojovný výkon a všemi silami dotlačili káry k hracímu místu. V nikom nezbylo moc síly, takže na oslavu příjezdu ani nedošlo. Zvládla se jen registrace, sprcha, večeře a procházka městem. Naše speciální skupina si pronajala byt ve velmi klidné části, kde to v ulicích moc nežije. Bydlení je útulné, hodně prostorné, takže se nás tu naskládalo dohromady devět. Já přebývám v pokojíku na koberečku u Michala a Písy, holky – Terka a Kláža – jsou spolu v druhé místnosti, Kachna se Scurgem v dalším pokoji s vlastní koupelničkou, Mano zatím bivakuje v obrovském obýváku na kanapi, no a nakonec Balón to zalomil v chodbě na chlupatém koberci, i když má k dispozici obrovský kožený gauč vedle Mana. Stihli jsme se ještě pozdravit s ostatními Čechy, kteří bydlí v kongresovém areálu (univerzita + koleje), a pak už jsme po vodní dýmce všichni zalehli. Napřečtenou zítra.
Den 1
Huh, není mi vůbec dobře, když píšu dnešní příspěvek do zápisníku. Je to následek nočního tréninku s Písou, kdy jsem mu v blickách poctivě zvyšoval sebevědomí po jeho prohře s Csabou. Skončilo to asi 0:7, možná ještě víc… Ale to bych předbíhal, neděli jsem totiž zahájil cestou do supermarketu, který jsem si vytipoval hned na počátku. Velký výběr zboží a solidní ceny jsou kompenzovány množstvím lidí a šílenými frontami u pokladen. Prohlídl jsem si pěkně všechny pultíky, nakoupil potřebné a zařadil se do řady. Jako správný Čech jsem ještě trochu koumal a přebíhal z jedné fronty do druhé, abych byl v té zaručeně nejkratší. To se mi však nakonec vymstilo, protože jsem se dostal k pokladně, která nepřijímala cash. Menší trapásek se naštěstí v poklidu vyřešil a nakonec jsem mohl odkráčet i s vybraným proviantem. Mumraj prvního dne v hracích místnostech jsem si odpustil a vrátil se do bytu čekat na nejrychlejší z našich. Tento plán byl ovšem velice chybný, protože se pořadatelé na výsledky vyflákli a první spolubydlící se mi vrátili až v 9 večer. Dilema “vyrazit či nevyrazit do města sám” bylo tedy vyhodnoceno špatně a utěšovat mě mohlo jen ne zrovna příznivé počasí. Léto si dalo pauzu, pořád tady poprchává a je spíše zamračeno. Večer jsem si dal na Francii netradiční ochutnávku piv a přitom rozebral vítěznou Michalovu partii. Navíc jsme zjistili, že Terezce chutná úplně jakékoliv jídlo, takže je doslova úkazem mezi ženami. Bytem se rozléhá hudba všech žánrů na nově zprovozněném sound systému. Rozloučím se tedy stylově: čágo bélo, šilenci!
Den 2
Pondělí bylo ve znamení skalpování Čechy neoblíbeného Iljušky. Medvěd se s ním na první desce moc nepáral a dal mu co proto! To jste ostatně mohli všichni vidět naživo, takže to nemá cenu moc rozebírat. Mě se naproti tomu tento den opět moc nevydařil. Hlava bolela jak čert a venku bylo počasí, že by ani psa nevyhnal. Přece jenom jsem se nakonec přemohl a vyrazil odpoledne za ostatními (hlavně tedy na rozbory Čínské ligy). Více jak hodinová chůze v dešti mě moc neosvěžila, spíše naopak… Chvíli jsem pak ještě bloudil po areálu univerzity, než jsem zjistil, kde se co hraje a nehraje. Nadšení z čínských pro mě rychle přešlo, když jsem chvíli poslouchal, jak tam hlavní komentátor neskutečně křičí do mikrofonu (oproti anglické překladatelce). Vydýchaný vzduch moji hlavě taky moc nepřidal, tak jsem to po pár minutách raději stornoval. Škoda, komentáře byly určitě fajn. Poté mě vysvobodil Kachna doprovodem zpět na byt. Bolehlav neustupoval, tak jsem jej musel zahnat spánkem. Když jsem se v noci probudil, akorát se vrátil náš pár z párů. Většina už se ukládala ke spánku, já tedy zasedl k počítači a “pracoval”.
Den 3
Deštivé dny mi začínají pomalu a jistě splývat. Naštěstí se našim daří na gobanech, tak je alespoň veselo. Manův další zářez do pažby byl opět přenášen a divákům (včetně mě) nabídl drama až do samotného konce. Všichni věříme, že se Dinův protest nesetká s úspěchem a Medvěd půjde mezi 4 nejlepší v turnaji. Vláďa se Scurgem jsou sice o MM níže, ale i ti zůstávají neporaženi. V párovém go se Písovi a Kláže rovněž velmi dařilo. První jmenovaný získal s Ritou zlato, Klára s Kimem brali bronz! Dá se tedy říct, že Česko obhájilo titul z loňského roku a stále patří mezi evropskou elitu v tomto odvětví. Pořádek v našem útočišti vzal krátce za své, tak jsem se rozhodl trochu uklidit, když jsem byl nervózní u sledování partie. Vydrželo to však velmi kratince, oslava úspěchů se prohnala po bytě jako tajfun a jsme tam kde předtím. Mimo jiné se Scurgovi podařilo při dalším nočním tréninku posunout handicap s Písou na dva a i v něm mu solidně zatápěl za vydatného povzbuzování diváků. Mano si dával na uklidnění lahvinku whiskey a online Backgammon.
Den 4
Volná středa konečně vypustila na oblohu i slunce a většina z nás si užila čistě negoový program. Včera naše řady rozšířila Jana, která měla s Alešem na programu schůzování s papaláši. Kachna s Vidlou jako jediní hráli třináctku a Vláďa s Terkou ochutnávali víno. Já jsem s Klárou, Michalem a Martinou vyrazil na obhlídku centra města. No, co vám mám povídat, byla to prostě podívaná. Obrovská katedrála, různé baziliky a kostely, romantické uličky s kavárnami, široké nábřeží, “ne-Prašná” brána, nádherná dvojfontána a nejméně hluboký bazén na světě (cca 3cm), který dělal speciální rozprašovací efekt. Ten jsme bohužel zmeškali, ale i tak to byl skvělý pohled. Dětičky se plácaly “na dně” a dospělí si osvěžovali chodidla. Na oběd nás Martina zavedla do japonského nudlového baru, kde jsme si všichni dali výborný ramen. Poté jsme vyzvedli auto, potkali se s vyspaným Písou, po cestě nabrali Terku a v pěti vyrazili k moři do Arcachonu. No, co vám mám znovu říkat, paráda! Byli jsme v takové písečné zátoce, ne přímo u Atlantiku, kde sahala mělčina několik set metrů od břehu. Při postupném odlivu to bylo ještě výraznější, takže my, kteří jsme si zapomněli plavky a ručník, jsme si užívali ve vodě dost zábavy i tak. Terce jsem pak ukázal, jak se staví pořádný hrad z písku, ale nemělo to valný úspěch. Místo pomoci (a bez potřebného nářadíčka) mi totiž spíše překážela, což mělo za následek takový trapnohrádek. Přesto jsem na něj byl náležitě pyšný. Po návratu už nezbylo moc sil na ponocování, šel jsem tedy po večeři rovnou na kutě.
Den 5
Dinův trapný protest neprošel a Medvěd si tak mohl zahrát s neporaženým Korejcem. Hlavní událostí se však stalo přidělení go kongresu v roce 2015 České republice! V hlasování jsme porazili těsným rozdílem (11:9) Rusko. Po klasickém dopoledním sledování partií z pohodlí našeho apartmánu a rutinním programu – snídaně, psaní na eGoban, úklid – jsem se vydal za ostatními na fotbalový turnaj. Včerejší sestava, která byla u moře, si výlet zopakovala beze mě, tentokrát na jiné (ještě lepší) místo. Já jsem se spolu se Scurgem, Kachnou, Palkem, Balónem a Mihaiem honil za mičudou. Sehrání nám sice chybělo, fyzička povětšinou taky, ale i přes tento handicap jsme dokráčeli až do finále (především díky Scurgovi a Palkovi), kde jsme jednoznačně podlehli našlapanému týmu z Německa. Už v semifinále jsme měli velkou kliku, když se nám podařilo přetlačit Francouze po nerozhodném výsledku 2:2 až na penalty (za výrazné pomoci rozhodčího). Písa s Vidlou nastoupili do bleskovky. Oba byli úspěšní a postoupili do vyřazováku. Vláďu s Alešem jsem nepotkal, ale předpokládám, že nás spolu s Janou “tlačili” na meetingu EGF ke zmíněnému kongresu. Stejně tak se mi doposud nepodařilo spatřit ostravskou výpravu, která nastoupila do turnajů s jednodenním zpožděním.
Den 6
Nějak mi to psaní dneska nejde, všichni jsou na bytě a nemám potřebný klid. Koukáme se na videozáznam z EGF meetingu a rozebíráme všemožné blbosti… Tak snad večer po návratu od moře.
Konec prvního týdne jsem si udělal trošku ležérko. Manova partie se Surinem nebyla na přenosu, tudíž jsem ani neměl důvod k úklidu. Trochu jsem se porozhlédl po blízkém okolí, navštívil nejbližší supermarché a koupil si vínko, olivy a paštiku. Paštiky tady mají vynikající, většinou jsou ve skle a cenově velmi dostupné. Ne jako ty sračkoidní Majky apod., co se konzumují ve velkém u nás. Hodně oblíbené jsou tu samozřejmě sýry, bagety, croissanty a takové sušené salámy/klobásy. V pravé poledne jsem si tedy dal dlabanec a šlofíka. Probudil mě až příchod Michala s Terkou, se kterými jsem v podvečer vyrazil za památkami. Procházka byla příjemná, viděli jsme pár nových věcí a fotky určitě dodáme. Večer jsme trochu popili, zavodničili, trávník zapálili a příjemně unavení usnuli.
Den 7
Atlantik je fantastický! Sice mi chvíli trvalo, než jsem se k oceánu dostal, ale podařilo se. Vláďa si půjčil auto od Scurge a vyvezl nehrající – mě, Kláru, Martinu a Aleše – k moři. Michal nám nějak ochořel, tak raději odpočíval na bytě. Cesta z města se trochu protáhla, až nás nakonec zácpa donutila uhnout pouze k zálivu. Voda tam ale bohužel žádná nebyla, tak jsme se kochali jen bažinou. Vláďa s Martinou neodolali, hezky se v ní prošli a ukázkově si zaprasili chodidla (naštěstí tam byla sprcha). Chvíli jsme ještě čekali, než nám vychladne přehřátý motor, došlo tedy na menší piknik u psího hovínka. Silnice se uvolnily a my vyrazili k vodě. Pláž byla plná lidí, ale to nikomu nevadilo. Voda a hlavně vlny byly perfektní. Dostatečně jsme se vyblbli a trochu se při tom i připekli. V mezidobí si Vláďa rozebíral vítěznou partii s Číňankou. Sluníčko a bytelné vlny všechny dost zmohly. Aleš nás tedy nasměroval na prohlídku Dune de Pyla a na večeři do Arcachonu. Duny z písku přímo u pobřeží byly impozantní! Nedá se to ani dost dobře popsat, to se prostě musí vidět. Trochu mě mrzelo, že jsme byli vyčerpaní a neměli sílu na delší procházku po pískovém “pohoří”. Na jídlo jsme zamířili do italské restaurace. Aleš tak dlouho rozmýšlel, co si dát, až si vybral něco (předkrm), co vůbec nechtěl. Ostatní sáhli po prověřené pizze a nelitovali. Na stole jsme k tomu měli báječný olivový olej, v němž byly naložené feferonky a nějaké bylinky. Ten tu pizzu doslova vystřelil do výšin. Lahoda! Zbyl ještě krátký čas na procházku po rušném pobřeží a poté už jsme nabrali směr Bordeaux. Po půlnoci jsem zapadl do pelechu a vstal až ráno při odjezdu našich hráčů na 3. kolo víkenďáku.
Den 8
V neděli jsem dopoledne dodělával resty z předcházejícího dne (psaní a úklid). Po obědě nás Michal s Vláďou znovu vyvezli k moři. Voda byla bohužel dosti poklidná a kromě plavání si člověk moc neužil. Někteří se ještě ke konci zabavili s míčkem hrou na osla, ale to bylo tak asi vše, co stojí za popis. Pozdní večeře byla domluvena v oblíbené “rámenovně”, tam už jsem se však nevydal. Ačkoliv jsem při dodělávkách na eGobanu na chvíli solidně vytuhnul, před půlnoci mě probudil hluk a den (spíše tedy noc) pro mě pokračoval. Zdlábnul jsem výbornou cibulačku od Scurge a popíjel s osazenstvem našeho apartmánu. Vedly se typicky ztřeštěné debaty na téma Bůh a Ďábel, smrt, hřích apod. Nakonec jsem začal Medvědovi předpovídat budoucnost za pomoci 50 centové euro mince. Nasmáli jsme se až až, protože si výsledky překvapivě neprotiřečily a nebyly zrovna Medvědem chtěné. Kdo by si to chtěl v budoucnu ověřit, tak vězte, že bude hrát go do konce života, který skončí překvapivě brzy (ve 40 letech), pořídí si Porsche a ožení se s jednou rumunskou goistkou (Adelina Sora), děti mít ale nebudou.
Den 9 a 10
Jelikož připravuji byt na dnešní velkou párty (slaví se Manových 25 a mých 30 let), napíšu zítra souhrn za dva dny, pokud tedy budu schopen vstát a nějak normálně fungovat. Tímto se omlouvám věrným fanouškům tohoto blogu.
Huh, to byla jízda. Když píšu tyto řádky, stále máme 2 pohřešované. Ale to bych předbíhal, hezky popořadě. Pondělí bylo takovým klidem před bouří. Na bratrovražedný souboj Písy s Medvědem se mi dívat moc nechtělo, tak jsem raději prozkoumával okolí (máme tady blízko docela pěkný park). Generální úklid jsem odložil až na den oslavy, mohl jsem se tedy poflakovat. Martina s Klážou, Alešem a Kachnou vyrazili k jezeru za městem, kam jsem chtěl původně jít taky. Nicméně po dvou dnech slunění u moře jsem na další plavání a opalování neměl chuť, tak jsem si raději po hobitovsku (rozuměj po vydatném jídle) schrupnul. Michal s Terkou se zařídili podobně. A udělali jsme asi dobře, protože na koupání tam nebyly zrovna ideální podmínky. Večer jsem povětšinou sledoval souboje Scurge s Písou, při kterých se otočil handicap ve prospěch Písy. Původně dostal Písa 3 šutry, aby nakonec dával Scurgovi 4. Prostě klasický večer u góčka.
Úterý, dopředu dohodnutý termín společné oslavy, jsem z větší části strávil šůrováním, velkým nákupem a přípravou pohoštění. Na sledování Manovy partie s Catalinem, ani na psaní, tentokrát nezbyl čas. Před šestou se pomalu začali sjíždět hosté a párty mohla vypuknout. Rozjela se pěkně v poklidu, nabrala rychlý spád a byla zakončena nepatrně divoce. O Michalovi zatím nemáme žádné zprávy (naposledy si ustlal na balkóně u dýmky) a Medvěd bloudí někde na druhém konci města, i když přitom komunikuje mobilem, stále se mu nepodařilo vrátit. Někdy po půlnoci se totiž část hostů vypravila do klubu do centra města. Mě se nijak zvlášť nechtělo, zůstal jsem tedy raději na bytě a šel pomalu spát. Terka s Alešem ještě hráli go a Kachnu nešlo odlepit od země, kde vytuhl, ačkoliv jsme se o to několikrát pokoušeli. Byla to sranda! No a já jdu pokračovat ve spánku, v noci jsem dělal vrátného.
Den 11
Po narozeninovém večírku se většina zmohla maximálně na polehávání a pospávání. Michala jsme nakonec objevili spát v autě na parkovišti, Medvěd se po několika hodinách taky dostal domů. Dva stateční (Písa a Scurge) šli bojovat na turnaj týmů, avšak nevíme, jak dopadli, protože se na noc nevrátili domů. Náš odhad je, že se vydali tancovat do centra… K večeru jsme se na chvíli vypravili do města a pojedli v japonském baru. Tentokrát jsem si dal na Manovo doporučení řízek s rýží, neboli Tonkatsu, a nebylo to vůbec špatné. Ostatní sázeli na prověřený ramen. Po návratu se zasedlo ke kartám a dalo se pár partiček Whistu. Medvěd šel spát před nejdůležitější partií v turnaji docela brzo, tak jsme se s Klážou, Terkou, Kachnou a Michalem přesunuli do pokojíku a tam pařili (spíše kecali) do pozdních ranních hodin.
Den 12
Poslední dny začínám naplno oceňovat, že nemusím po probdělých nocích hrát a můžu si po písovsku přispat třeba až do oběda. Ač jsem Medvěda proti Artemovi tlačil seč mi síly stačily, stejně jsem přitom několikrát usnul. Původně zamýšlené bruslení u řeky tak vzalo za své… Odpoledne se naše obvyklá sestava (já, Terka, Michal, Klára a Martina) jela rozloučit s oceánem. Počasí nám dopřálo nepálivé sluníčko a pohodové vlny. Vody jsem si tentokrát užíval nadmíru, když jsme se s Michalem poměřovali ve vodním pólu. Souboje byly velmi vyrovnané, přičemž jsme se rozešli smírně 2:2 na zápasy. Vyhladovělí si dali kousek od pláže palačinky, ale moc kladných hodnocení jsem nezaznamenal. Na závěr se ještě jelo na písečné duny, kde Michal s Terkou předtím chyběli. Nafotili jsme spoustu fotek a trochu se i vyváleli ve všudypřítomném písku. Na kýčovitý západ slunce se však nečekalo. Na bytě jsme si dali whistík a někdy před půlnoci se začala znovu oslavovat moje třicítka. Nic velkého už ale nebylo. Mano se totiž po prohraném čtvrtfinále ani neukázal, Písa okamžitě zalehl a Kachna se stihl opít přes den.
Den 13
V pátek se Bordeaux zatáhlo a střídavě pršelo. Využil jsem však malé skuliny a prošel si další neprozkoumané části středu města. Tamní stavby, ulice a domky pro mě mají nějaké skryté kouzlo, protože se mi líbilo snad vše, i budovy na první pohled škaredé a neudržované. Nejvíc mě však zaujalo moderní obchodní centrum, které je zasazeno do zastavěné plochy, jako by tam přistálo UFO. Kulaté a prosklené monstrum v sobě krásně odráží historický ráz okolí.
Odpoledne se Scurge, Kachna, Mano a Písa vydali na poslední chvíli k moři. Počasí jim sice nepřálo, ale i přesto se někteří u písečných dun vykoupali. Na pláži strávili příjemný večer s trojicí rumunských slečen, poté se “mejdan” přesunul k nám do apartmánu. Písovi jsme všichni poctivě vyklidili pozice v obýváku a napakovali se do pokojíku k našim holkám (Klára se vrátila až později). Místo Bálona, který prý přespával pod stromem, se s námi bavil další z maďarských friends – Marko Peter. Ve stísněných podmínkách bylo veselo až hanba mluvit. Něco se i natáčelo na video, takže se máme určitě na co těšit. Démon alkohol zase jednou pracoval na plné obrátky… Spací pořádek se pro tuto závěrečnou noc definitivně rozbil, ale to už nikomu nevadilo.
Den 14
Na 10. kolo jsem se konečně vydal fandit Čechům naživo. Poctivě jsem si obešel všechny hrací místnosti a musím více než souhlasit s Kurtem Paarem, který prohlásil, že to byl jednoznačně nejhorší kongres ze všech (a to jich zažil opravdu hodně). Přestože v tento den vůbec nebylo horko, naopak pofukoval příjemný chladivý větřík, hráči museli zažívat neskutečná muka. Nedýchatelný vzduch, horko a dusno…, v tomhle se hraje opravdu blbě. Za slunečného bezvětří si to ani nechci představit. O podmínkách pro nejlepší danové hráče, jejichž místo bylo v jiných „budovách“, raději taktně pomlčím. Přidejte si k tomu organizační zmatky, mizerné ubytování na kolejích, Francouze a máte z toho koktejl nejhoršího kalibru. Kongresy však naštěstí nejsou jen o go a v tomhle nabídlo město Bordeaux + nedaleký Atlantik přívětivou a otevřenou náruč!
Scurgovi (už podruhé) nepřišel soupeř, takže jsme mohli začít odbordelizovávat bydlení dříve. Práce nám šla hezky od ruky, ani to moc nebolelo. Po očku jsme přitom sledovali finále mezi Šikšitem a Katošem. Ve dvě bylo skoro hotovo. Scurge se jel rozloučit s Viktorem Linem (jeho stav se spíš zhoršil a uzdravení je v nedohlednu) a potom na vyhlášení. Moje posádka v čele s Michalem vyjela k pravému domovu okolo třetí hodiny, cenu totiž nikdo nezískal. Cesta byla dlouhá, místy mokrá. Vlastně si nepamatuji, že by někde vytrvale nelilo. Snad jen při rozloučení s Francií na chvíli vysvitly nádherné červánky, pak už byla jen tma a liják až do ČR.
Den 14 + 1
Michal se pral s jízdou beze spánku seč mu síly stačily, občas mu vypomohla Terka. V Plzni, kde byla v plánu nejdelší přestávka, jsme se objevili v neděli krátce po poledni. Se Zbyňkem Na potravinách byla u dobrého pivíčka, při českém jídle a povídání o zážitcích velká pohoda. Na rozptýlení jsme si dali dvě partičky whistu, stále totiž pršelo. Poté už se vyrazilo směr Praha. Tam jsme se rozloučili s Klárou, vrátili Vláďovi přepravní box a vyrazili na poslední úsek cesty. Totálně vyčerpaní jsme dorazili do Frýdku po jedenácté večer.
To je z mých dojmů pro tento blog úplně vše, snad jsem vás příliš nenudil. Děkuji svým kamarádům za bezvadný narozeninový dárek, bez kterého by tyto řádky nikdy nevznikly!
Z Francie psal Půlčík
Komentář(e): 47