Kim-in Cup, turnaj seniorů v Gang-jinu

Zase jednou jsem se podíval na Dálný východ. V létě v Bordeaux mi Viktor Bogdanov dal propozice turnaje seniorů a pozval mě. Moc se mi to nezdálo, ale časem jsem zvážil, že zajet do Koreje, kde jsem nebyl 8 let, potkat staré známé včetně několika profíků a mého obchodního partnera, navíc si zahrát go na dobře dotovaném turnaji bez agresivních (a silných) mladých, by mohlo být fajn. Bylo to ještě lepší.

Kim-in Cup, celým jménem The 5th Kim-in Cup International Senior Baduk Competition in Gangjin, měl v podmínkách „pro danové hráče, muže nad 50 let, ženy nad 30 let“. To abychom si tam mohli brát své o 20 let mladší manželky. I další podmínky byly dobré, všechny náklady – hotel, luxusní tradiční jídlo, cestu Soul-Gangjin (asi 400 km na jih), exkurze po okolí – platil pořadatel, mně zbývalo zakoupit letenku do Soulu.

Kdo to je Kim In? Je jedním z nejproslavenějších a nejúspěšnějších profi hráčů go, dominoval korejskému go v 60. a polovině 70. let 20. století. Sesadil z trůnu Cho Nam-cheola, který byl prvním vládcem profesionálního go v Koreji, a byl vystřídán až Cho Hun-hyunem. Kim i Cho studovali go v Japonsku, v Koreji poté vládli každý 15 let, získali ohromné množství titulů, Kim prý více než Cho. Zatímco Cho Hun-hyuna, jasnou světovou jedničku celých 80. let, všichni znáte, o Kim-inovi neví skoro nikdo, tak jsem ho trošku představil.
V současnosti je Kim In sedmdesátník s příjemným a skromným vystupováním, přestože je zřetelný velký respekt a úcta všech v jeho okolí. Na zahájení mj. řekl „Byla to drzost nazvat turnaj svým jménem, ale už tu máme 5.ročník…“. Zaštítil turnaj a získal pro něj organizátory a sponzory a zdá se, že tato akce má i dobrou budoucnost.

Turnaj se skládal ze 3 paralelních akcí, turnaje 4-členných družstev mužů, žen a jednotlivců, všichni hráli 5 kol s krátkým časem 25 min a 30sec. Hráčů bylo cca 160, z toho 60 cizinců. Z Evropy jsme hráli 3, z USA jeden, zbytek půl na půl Japonci a Číňani. Některé Japonce znáte z Go kongresů, Sumikura 6D, Takechi Harumi,… a řada z nich se chystá na kongres do Bonnu.
Náš tým Kai Naoyuki, já, Viktor Bogdanov, Jurij Solovjov (nesehnali jsme 4. Evropana, přestože jsme se hodně snažili) hrál překvapivě úspěšně, máme 3 výhry z 5, porazili jsme 2 silné korejské týmy, to nás potěšilo, prohráli jsme jen s Japonci, kteří skončili celkově druzí. Jedno naše utkání skončilo 2:2, ale prohráli jsme na „věk“. Já a Kai jsme měli 4 z 5, já jsem navíc porazil profesionála se 2, tak jsem si užil pár hodin „slávy“. Trochu jsem to zkazil prohrou v posledním kole.

Příjemná relaxovaná atmosféra po celé 4 dny, velmi dobrá práce pořadatelů a výborné jídlo a pití v restauracích byly ale mnohem důležitější a charakterističtější pro tuto akci než výsledky. Paralelní překlady do 4 řečí byly dílem mladých dobrovolníků z KABA, všichni byli velmi dobří aspoň ve 2 cizích řečech, to jsme oceňovali. No a také jsme dostali krásné ceny a suvenýry, klasický porcelán, v okolí Gangjinu se vyrábí od r. 800, jsou na něj velmi pyšní, přivezl jsem velký balík asi 15kg, super dáreček na cestu letadlem.

Na závěr jsem strávil 2 dny v Soulu, promluvil jsem s těmi, které jsem potřeboval (jen lapit nějakého CEO Samsungu nebo LG, kteří by podpořili evropské profi go, se nepodařilo), vypil hodně šodžu, spolu s profíky jsem byl v baru i s jistým Vladimirem 4-dan z Mexika, který studuje ve stejné Baduk Academy jako Ondra Š., a spokojeně odletěl domů.

Napsal Vladimír Daněk