Sinaia – Vedlejší turnaj (Ing Memorial 2006)

Konečně byly zveřejněny výsledky z vedlejšího turnaje, kde nás reprezentoval Jakub Mírka (3.d). Dosáhl na skvělé 4.místo!

Reportáž z Rumunska

Na letošní Ing Cup do rumunské Sinaie vyrazili dva čeští reprezentanti (Vladimír Daněk a Ondřel Šilt), k nimž se díky velice levným letenkám z Bratislavy do Bukurešti připojili ještě dva výletníci (Jana Hricová a já). Vláďa, Jana a já jsme se vydali autem z Prahy již v úterý večer, protože náš let byl naplánován na středu dopoledne. V Bratislavě jsme pohodlně přenocovali v ubytovně pro ukrajinské dělníky a ráno vyrazili na letiště. Tam se k nám přidal ještě Medvěd a polský reprezentant Habu Koichiro. Let se sice ještě trochu opozdil, ale nakonec jsme přeci jen opustili runway a těšili se na mnohem lepší počasí, než bylo u nás. Vláďa a Medvěd si s sebou dokonce vzali i plavky.

V Bukurešti bylo ale bohužel úplně stejně nevlídno jako v Praze, takže jsme měli po radosti. Ještě na letišti se od nás odpojil Habu, který vyrazil rovnou do Sinaie. My ostatní jsme si vzali taxi, kterým jsme se dopravili do Catalinova bydliště. V tuto chvíli jsme velice ocenili přítomnost zkušeného obchodníka Vládi, který usmlouval cenu na 25 eur, i když řidič se tvářil, že pokud půjde pod 30, tak jeho děti nebudou mít co jíst. Později jsme zjistili, že obvyklá cena za stejnou vzdálenost je třikrát až čtyřikrát menší, ale u letiště jsou bohužel jen samí černí taxikáři.
V pátek večer jsme vyrazili do města. Nejdříve nás Catalin a Popicu zavedli do tradiční rumunské restaurace, kde jsme dobře pojedli a mohli se příjemně nasyceni přesunout do blízkého go klubu (Saijo association). Velice nás zaujalo, že jsme během této kratičké procházky prošli kolem deseti až patnácti obchodů se svatebními šaty (děvčata, tam by se vám líbilo!). Go klub byl z mého hlediska výborný, tzn. mohlo se v něm kouřit a pít. Některým citlivějším povahám to však vadilo. Sehráli jsme pár přátelských her a Catalin nám ukázal svou partii s Lee Se-dolem z Chunlanu, ve které si dlouho stál velice dobře.

Přespali jsme u Catalina a druhý den počkali na další lidi, kteří s námi měli vyrazit do Sinaie. Nakonec ještě přibyli Rob Kok, Popicova žena Vana (bohužel nevím, jak se to píše) a Fan Hui, který měl velké zdravotní problémy a v Sinaii byl dokonce přes noc hospitalizován v nemocnici. Přesto však druhý den nastoupil. Do Sinaie jsme jeli vlakem a dorazili jsme akorát na uvítací párty, na kterou jsme se s Janou zkušeně vetřeli, ač jsme nebyli účastníky turnaje. Po dlouhé a vydatné pitce jsme se s Janou a Popicovými přesunuli do našeho hotelu, který byl dole ve městě, poblíž místa, kde se měl hrát vedlejší turnaj. Ostatní spali v hotelu Mara, který byl opravdu luxusní, a tak přeci jen Vláďa nemusel litovat, že si ty plavky přibalil, a dosyta se vyřádil ve vířivce.

Na druhý den se konečně začal hrát Ing Cup. Já osobně jsem sledoval jen druhé kolo a mohu říci, že Medvěd hrál proti Catalinovi jako Čao-Jájí. Na začátku zkusil novou variantu joseki, dostal se do velmi slušné pozice, ale nakonec to bohužel nestačilo. Naši oba borci měli po prvním dni po bodu a osud tomu chtěl, že se v sobotu měli utkat spolu. To už jsem ovšem neviděl, neboť jsem se účastnil doprovodného turnaje, který se konal asi dva kilometry od hotelu Mara. To jediné bych pořadatelům vytkl, protože jsem se původně těšil, že v průběhu turnaje ještě stihnu pozorovat partie mistrů, kterýžto plán tímto padl. Turnaj byl jinak vydařený a seznámil jsem se na něm s mnohými rumunskými goisty, kteří byli všichni velice příjemní. Ačkoli rumunská špička startovala na Ing Cupu, zúčastnili se i tohoto vedlejšího turnaje velmi silní hráči.
Večer jsem se dověděl, že Vláďa po dlouhé době nad Medvědem zvítězil. Nebylo to ovšem tak strašně překvapivé, neboť během turnaje podával velice dobré výkony. Stál prý zatraceně dobře i s Dragošem i s Guo. Dalším příjemným překvapením (alespoň pro mne) bylo, že Popicu porazil Dinerchteina.

V neděli se vše mělo rozhodnout. V prvním kole, které jsem opět neviděl kvůli vedlejšáku (ve kterém jsem nakonec skončil s bramborovou medailí), naši borci zabojovali i bez mé podpory a mohli se těšit na své soupeře pro příští kolo, kteří byli docela přijatelní. Tato poslední partie měla rozhodnout o úspěchu a neúspěchu. Ovzduší prosycené nervozitou, před místností se tísní davy obdivovatelů, zpovzdálí se linou tóny Osudové … Nebudu to dále dramatizovat, neboť všichni víme, jak to dopadlo. Mohu jen říci, že ani Vláďa ani Medvěd po partii nedokázali pochopit, jak ji ještě mohli prohrát. Oba stáli velice, velice dobře. Je to škoda, protože čtyři body by byly fantastické. Ještě bych zmínil překvapení z pátého kola, kdy Bajenaru porazil Catalina a tím si v podstatě zajistil pěkné třetí místo, druhý byl Dinerchtein a první bez ztráty bodu Fan Hui, který měl však mnohokrát namále, ale vždy se nakonec vrátil do partie.

Večer jsme odjeli opět do Bukurešti a po krátké návštěvě klubu, kde se rozebíraly partie z Ing Cupu, jsme odjeli do restaurace. Pivo tam nosili po metrech, a tak by byla naprosto skvělá, kdyby tam nehrála příšerná pijácká hudba a la Bierfest. Ale ani tak to nebylo špatné. Pak jsme se přesunuli ke Catalinovi, kde jsme pokračovali v rozlučkovém večírku. Přenocovali jsme zde a druhý den se vydali taxíkem na letiště. Bohužel na špatné. Zde opět musíme poděkovat zkušenostem Vládi Daňka, neboť nás přesvědčil, že pokud chceme mít jistotu, že Rumunsko skutečně opustíme, tak by bylo dobré vyrazit s předstihem. To se nakonec vyplatilo, a na to správné letiště jsme dorazili celkem bez komplikací a včas. Tam se k nám připojil ještě Habu a letělo se. Zatímco při cestě z Bratislavy nebylo vidět vůbec nic, nyní se vyčasilo a z letadla byl nádherný pohled na Karpaty. Zbytek cesty proběhl bez komplikací. Jen v Čechách mne rozčarovalo, že se dosud nedostavilo jaro. Snad už to bude brzy.

Zážitků bylo samozřejmě mnohem více, ale už takhle je to příliš dlouhé. Turnaj se velice vydařil a i jinak byl pobyt v Rumunsku velice příjemný, také především díky ochotě našich hostitelů, čímž bych jim chtěl poděkovat.

Pro eGOBAN napsal Axios.