Reportáž z ME párů v Berlíně

Naše dvojice začala s přípravami na cestu do Berlína přibližně týden před akcí. Původně jsme o účasti vůbec neuvažovali, nakonec jsem se ale nechala zlákat od Kláry a následně přemluvila i Vítka. Naše účast by nebyla možná nebýt dobré vůle organizátorů. Nejen, že nám sehnali ubytování dávno po termínu, ale navíc nám poskytli nocleh zadarmo.

První společnou partii jsme odehráli až ve čtvrtek ve vlaku, a to proti slovenským reprezentantům Šmídovým, kteří jeli s námi. I přes velký rozdíl tříd mezi námi a soupeři nebyla partie vůbec snadná, protože jsem naletěla hned na první joseki. Nakonec jsme zvítězili i přes mizernou počáteční pozici a nově naučené joseki se našemu páru celkem vyplatilo. Druhá tréninková partie nás čekala večer po příjezdu. Hledání místa srazu nebylo vůbec jednoduché: po kratším bloudění jsme dorazili na adresu uvedenou v propozicích, ale našli jsme jen ceduli se záhadným nápisem v neznámém jazyce. Naštěstí se nás ujal jakýsi goista, který šel kolem, a odvedl nás do klubu o dvě ulice dál.

V berlínském klubu jsme se poprvé, byť pouze zprostředkovaně, setkali s tahy korejského hráče In-seonga. V přátelském pairgo je na nás hráli soupeři a při komentáři po partii neopomněli zdůraznit, od koho je mají. Hráli to pěkně, ale přesvědčení, že jiný tah než ten doporučený In-seongem není správný se nám nezdálo být příliš zdravé. Nakonec jsme zvítězili, ale v této partii se poprvé projevil efekt, který nás měl provázet skrz většinu partií: Anička hraje celkem dobře, ale v každé partii udělá právě jednu obrovskou chybu. Naštěstí to obvykle nebyla chyba osudná.

Večer jsme se vydali ještě na krátkou prohlídku nočního Berlína, a potom už do hajan. Spali jsme v bytě berlínského hráče Andrease Urbana a cesta do hrací místnosti nám obvykle trvala necelou hodinu. Během turnaje jsme se tak důkladně seznámili s berlínskou MHD a utratili za jízdenky neskutečnou sumu: jedna jízda totiž vyšla na 2,10 eur. Zatímco tramvaje a S-Bahn vypadají nádherně, berlínské metro je šeredné. Narozdíl od toho pražského ale na podstatné části trasy jezdí na mostech nad zemí a ošklivý pohled na vnitřek vagónu je tak kompenzován nádherným výhledem na město.

Pátek poskytoval dvě možnosti jak strávit den. Před přednáškami jsme dali přednost prohlídce Berlína. Chodili jsme se Šmídovými, ale pokud je mi známo, ostatní české páry se také věnovaly prohlížení pamětihodností. Minimálně Zbyněk prý povídal něco o kopulaci ;), nám se ale nechtělo stát tu šílenou frontu před Říšským sněmem.

Prohlédli jsme si ulici Unter den Linden s Braniborskou branou (na této ulici stojí univerzita, kde se turnaj konal) a kolem Říšského sněmu doputovali až na Potsdamer Platz, náměstí plné opravdu zdařilých moderních staveb. Všechny tyto budovy byly postaveny až po pádu zdi, před ním se v těchto místech nacházel nechvalně proslulý “pruh smrti.” Stíny minulosti v současnosti ukazují zbytky zdi roztroušené tu a tam kolem celého bývalého západního Berlína. Jakožto počítačového fanatika mě nadchla možnost připojit se na náměstí zdarma k wifi síti a přečíst si na notebooku eGoban 😉

Pokračovali jsme v prohlídce směrem k dalším objektům popsaným v průvodce Top 10 Berlína, který měl ujo Šmíd neustále při sobě a u každé pamětihodnosti nám z něj přečetl nějakou zajímavost. Kromě místních fastfoodů mi utkvěl v paměti ještě Gedächtniskirche, kostel, jehož věž přežila bombardování a stala se tak památníkem válečných hrůz. U tohoto kostela jsme se také nakonec otočili a vrátili se na univerzitu, kde jsme stihli posledních pár minut u přednášky In-Seonga. Je to nejen výborný hráč, ale i výborný učitel. Dvě joseki, které jsem stihla okoukat, už se mi od té doby stihla osvědčit v mnoha partiích. Po přednášce nás čekala milá povinnost poslechnout si uvítání a spořádat hromadu suši. Bohužel jsme se nemohli příliš přejídat, protože vzápětí začalo první kolo.

Všechny tři české páry měly první partie spíš odpočinkové, protože horní část top skupiny byla nalosována na spodní. My jsme byli s Vítkem na chvostu horní poloviny, a proto nám los přiřkl naše ozkoušené soupeře, Šmídovy. protože už jsme znali jejich nejsilnější zbraň, takamoku, hráli proti nám hvězdy. Zahájení z nás všech čtyřech skoro nejlíp hrála Saša a její následující tahy také nejsme zvyklí vídat u devátých kyu. Partie hovořila celkem bez problémů pro nás až do chvíle, kdy jsem usoudila, že není třeba ožívat rovnou, když můžeme hrát ko 😉 Získaný náskok se rozplynul ve chvíli, kdy soupeři jako ko hrozbu získali náš třicetibodový růžek. Partie začala být nebezpečně vyrovnaná, ale ujo Šmíd nezklamal a chcípnul si skupinu přes půl gobanu. Anička už naštěstí podruhé nezaváhala a na další ko v partii nedošlo. Šmídovi se vzdali ve chvíli, kdy by museli začít hrát brutální byoymi třicet na pět. Pokud je mi známo, ostatní páry vyhrály bez problémů.

Večer nás čekalo posezení s vínem u našeho hostitele a druhý den se nám do vstávání opravdu nechtělo. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že naším soupeřem budou britští reprezentanti, jsem byla nucena otřít z očí ospalky a začít se snažit. Jméno Macfadyen přece jen vzbuzuje jistý respekt. Partie byla celkem zběsilá, ale jeho partnerka naštěstí hrála s námi mnohem častěji než já s nimi. Vítězství tak nakonec bylo překvapivě snadné. Martina s Martinem nebyli tak šťastní jako my: ve druhém kole si na ně vyšlápla ruská reprezentace a jejich průměrná třída 4,5 danu se rozhodně nezapřela. Podle Martiny rozhodně bylo možné dvojici Kovaleva-Mezhov porazit, bylo by ovšem třeba hrát o trochu líp. My jsme s Vítkem jejich tvrzení posoudit nemohli, protože jsme se s nimi vůbec nepotkali.

Ve třetím kole byl k české výpravě los nemilosrdný: po chybě ve výsledcích a přelosování neomylně přiřadil k sobě české reprezentanty a nás. Protože jsem si večer před tím na eGobanu přečetla, jak moc našim soupeřům všichni fandí, cítila jsem opravdu silnou motivaci zvítězit. Inu, povedlo se, ale ta partie mě straší v noci ještě několik dnů po akci. Martina s Martinem bohužel znovu prohráli, po třetím kole tak Češi měli šest bodů z osmi možných. Vítězství nad Klárou a Zbyňkem nás vyneslo na průběžné třetí místo a první desku, potom už ale následoval držkopád.

Ve čtvrtém kole jsme dostali po tlamě od dvojice Trinks-Firnhaber, další dva páry ale zvítězily. Podobně proběhlo i páté kolo, v kterém jsem jediným tahem zlikvidovala naši výbornou pozici, kterou jsme získali proti nakonec třetí dvojici Regan-Cocke. Vůbec nechápu, kde vzali pět bodů, proti nám totiž hráli fakt dost divně. Této prohry je mi opravdu líto. Ostatní páry opět získaly po bodu.

Mimochodem, večer po čtvrtém kole se konala party. Bubny a dudy přinášené do hrací místnosti mi naháněly celkem hrůzu, majitelé těchto nástrojů ale předvedli úžasnou přehlídku balkánské hudby. Navíc s sebou měli tři členky tanečního souboru, které si daly za cíl naučit goisty nejméně desítku rumunských, bulharských, řeckých, makedonských a dalších tanců. Čeští hráči mužského pohlaví se trsání nezúčastnily, my s Martinou jsme si to ale užívaly a ke konci se k nám přidala i Klára. Během tance mě přestala trápit bolavá hlava, záda a deprese z předchozí partie. Tanec je podle všeho mnohem účinnější než na českých turnajích obvyklá návštěva nějaké nálevny.

Šesté kolo bylo celkem napínavé. Klára se Zbyňkem hráli na první desce proti Rusům, kteří se ale o prvenství nehodlali nechat připravit. Martina s Martinem bojovali s polskou dvojicí Czaplik-Lubos a konečné skóre vypovídalo o tom, že nešlo o nijak snadnou partii: vyhráli o pouhý bod a půl. Nás čekala partie s párem Sommerfeld-Palant. Na začátku jsme stáli fakt hrozně, když jsme společnými silami uplácali nepříliš silnou invazní skupinku a já z ní pak udělala skoromrtvolku přes celý goban. Měla jsem pořád pocit, že bychom se možná mohli kamsi připojit, ale neodvažovala jsem se ten tah zahrát. Po mě hrál totiž pátý dan a já věděla, že pokud spojení nefunguje, můžeme se vzdát. Místo toho jsem hrála různá kikashi a skupinu postupně zvětšovala. Když už nebylo kam utíkat, Vítek se zkusil připojit a soupeřka zahrála tah, na který by nebylo pyšné ani leckteré patnácté kyu. Uf. Poté co nám nacpala do chřtánu ještě kameny, které původně měly rozdělovat naši skupinku v jejich vlivu, bylo vyhráno. Potřásli jsme soupěřům pravicí a utíkali jsme na vlak.

V Berlíně to bylo skvělé, nádherné a úžasné. Už dlouho jsem nezažila tak pěknou goovou akci. Pokud se bude konat v Berlíně nějaká další goistická událost, určitě tam nebudu chybět.

Napsala Anička