Tomáš Kozelek kráčí ke 2.danu
Čtyři rozpačité výsledky a jeden úspěch
Ve středu 24. května večer vyrazila skupinka pěti odvážných vstříc Amsterdamskému turnaji. Dlouho nebylo jasné, jestli se výprava vůbec uskuteční, ale nakonec se díky organizačním schopnostem a neutuchajícímu nadšení Honzy Hory dal dohromady dostatečný počet lidí, podařilo se sehnat i auto, a vyrazilo se.
Cesta byla únavná, ale přežili jsme ve zdraví a ráno mohli zasednout k prvnímu kolu. Turnaj se konal v GO-centru, budově na jihu města, kde se kromě GO hraje i bridž a šachy (možná se tam hraje i více her, ale tyto dvě jsem zaregistroval). V areálu je i restaurace, dobrá možnost parkování a klid ruší snad jen letadla, občas přistávající na nedalekém letišti.
Jen poznámka k výsledkům: nebudu se rozepisovat kdo s kým hrál v jakém kole, můžete si to najít ve výsledcích.
První kolo, jediné, které se hrálo ve čtvrtek, pro nás přineslo nepřesvědčivý úspěch. Honza Hora prohrál, Janeček Prokop také. Škoda, oba soupeři byli určitě k poražení. Čest našich barev zachraňovali Tomáš Kozelek, Ondřej Dlouhý a Anička Bernáthová, kteří se svými soupeři nemilosrdně zatočili. Skóre: 3:2 pro nás.
Na prvních stolech úřadovali Korejci, Cho i Hwang patřili mezi jasné favority a dalo se čekat, že o pořadí na prvních dvou místech se časem rozhodne právě mezi nimi.
Večer následoval přesun k Harrymu, vynikající večeře a další přesun do bytu, kde jsme během turnaje bydleli. Slabší jedinec výpravy (Anička) odpadla, zbytek využil pohostinnosti místních hospůdek, kterých je po Amstru jako máku.
V pátek se konala další dvě kola. Druhé kolo, které začínalo dopoledne, přineslo více úspěchů než zklamání. Honza Hora napravil svou reputaci a zvítězil, Jan Prokop rovněž. Tomáš Kozelek zaznamenal již druhý bod a rázně vykročil vstříc druhému danu. Anička a Ondřej ale nepřesvědčili o své síle, obzvlášť u druhého jmenovaného prohra o 1 a 1/2 bodu v dobře rozehrané partii zamrzí. Naše skóre po 2 kole je 6:4.
Na prvních dvou deskách opět řádili Korejci a ukazovali zcela jasně, kdo je na gobanu pánem. Začínal se ale pomalu ukazovat hrdina turnaje, malý Francouz Thomas Debarre. Tento 3 dan zaznamenal již druhou výhru nad silným soupeřem, ale jeho hvězdné chvíle měly teprve přijít…
Ve třetím kole Honza Hora opět zvítězil, stejně jako famózní Tomáš. Zbytek výpravy ale prohrál, což bylo velmi mrzuté. Turnaj byl totiž solidně dotovaný, peněžní výhry byly za 6 i 5 bodů a ještě za 4 body byla knížka. Celkové skóre po třetím kole je 8:7.
Korejci opět nedali svým soupeřům ani náznak šance a maličký Francouz Debarre se vypořádal již s třetím silným soupeřem. Jeho chvíle však teprve měla přijít…
Náladu z nepodařeného třetího kola jsme si šli spravit na procházku nočním Amsterdamem, kde jsme viděli mnoho zajímavostí a popili chutná piva místního i belgického původu.
V sobotu ráno začínalo čtvrté kolo. Cestu od bydliště, které bylo na druhém konci města jsme už znali, takže jseme přijeli včas a mohli se v klidu připravit na další boje.
Honza Hora prohrál, stejně jako Tomáš. Zvlášť u Tomáše to byla škoda, protože měl podle vlastních slov partii lepší, ale nakonec ho tato prohra tak mrzet nemusela. Nedařilo se ani Aničce, která měla po čtyřech kolech hubený 1 bod. Svou reputaci napravovali aspoň Janeček a Ondřej. Celkové skóre naší výpravy po čtvrtém kole: 10:10, tedy nic moc.
Na první desce se rozhodlo o vítězi, přesvědčivě (pokud si dobře pamatuji tak o 9 a 1/2 bodu) vyhrál Cho Seok-bin nad Hwangem In-seongem. Největší zájem ale vzbudila partie maličkého Thomase Debarre, který velmi těsně pokořil velmi silného Geerta Groenena. Debarre zaznamenal již čtvrtou výhru v řadě, a to neměl za soupeře žádné saláty.
Páté kolo, které se hrálo odpoledne, přineslo prohru Honzovi Horovi a Ondřejovi. Jan Prokop vyhrál, čímž si uchoval naději na solidní výsledek, Anička konečně zaznamenala další bod a Tomáš Kozelek dal svým výtězstvím jasně najevo, kdo že bude naším dalším druhým danem. Cekové skóre naší výpravy po pátém kole je 13:12.
Na první desce porazil Cho malého Francouze, ale to se dalo čekat. Ani Hwang nezaváhla, první dvě místa byla prostě daná.
Večer byl ve znamení vynikající večeře, kterou v Harryho bytě ukuchtila naše výprava v čele se skvělou kuchařkou Aničkou. I naši milí hostitelé se tvářili, že jim chutná.
Po večeři jsme (již bez našich hostitelů) vyrazili do doporučeného klubu, pochopitelně nesmírně vzdáleného, kde se ale líbilo jen Hezimu a Janečkovi, zatímco na ostatní členy expedice tam bylo poněkud hlučno. Našli jsme tedy útulnou hospůdku, kde jsme svorně zakalili. Anička a Ondřej se cítili poněkud unaveni, vyrazili tedy z podniku o hodinu před ostatními, zabloudili v nočním Amstru a domů dorazili pět minut po příchodu odolnější části výpravy, která z hospody vyrazila dlouho po nich. Bylo na čase jít spát a nabrat síly na balení a poslední kolo, což se docela podařilo…
Na poslední, šesté kolo, jsme dorazili včas, přestože Hezi chtěl něco nakoupit v herním obchůdku, který však měl v neděli zcela nepochopitelně zavřeno.
V jedenáct hodin jsme zasedli ke gobanům, odhodláni ukázat, že nejsme žádní saláti. Což se i podařilo. Vyhrál Honza Hora, Tomáš, Ondřej i Anička, takže jedinou kaňkou byla prohra Jana Prokopa. Dá se ale říct, že jsme v posledním kole jako výprava zachránili naši reputaci. Celkové skóre po posledním kole 17:13 pro nás je uspokojivé.
Tomáš Kozelek vyhrál nějaká Eura, takže jsme měli za co dojet domů, za což mu patří věčný dík zbytku expedice.
Na prvních deskách opět ukázali Korejci, že na tomto turnaji neměli soupeřů. Hrdina turnaje, Tomas Debarre, prohrál o 1/2 bodu se silným holanďanem, ale jeho 4 body nad silnými hráči jsou velkým příslibem.
Celkově bych turnaj označil jako nepříliš vydařený, s výjimkou Tomáše Kozelka, který na gobanu skutečně exceloval a ukázal, že ho čeká skvělá goistická budoucnost. Ostatní členové výpravy až příliš často prohrávali se soupeři, kteří mohli být nad jejich síly, což je velká škoda.
Cestou domů se již nic mimořádného nestalo, takže kolem třetí ráno jsme již byli v Praze.
A celkový dojem? Pěkný turnaj, kterého se zúčastnilo kolem stovky goistů, velmi málo slabších hráčů kolem 20 kyu (to je velký rozdíl proti našim turnajům), příjemné tempo hry – maximálně dvě kola denně, nepřítomnost špičkových evropských hráčů, kteří asi měli strach z Korejců a dobrý pocit z pěkné akce, kterou každému mohu jen doporučit. Výborné navigátorské schopnosti Aničky s mapou a Heziho bez mapy, mrzutá nálada Ondřeje, kterého rozbolela záda, milé humorné hlášky Janečka Prokopa a klid a přehled Tomíka.
Takže výborná akce. Až na tu příííííšeerně dlouhou cestu.
Napsal WhiteDog
Do maďarského historického městečka jsme se vydali z Blanska autem já (Jarek), Marcelka a Martin Štoudek alias Kolumbus a z Brna se k nám připojil Ondra Jurásek. Ondra Šilt už nějaký čas v Maďarsku pobýval s klanem Pocsaiových. Už předem jsme se domluvili, že zformujeme čtyřčlenné družstvo (Marcelka nehrála) a budeme soutěžit o slevy na ubytování. Z Ostravy přijeli druhý den ráno k našemu překvapení taky Zoltan Domonkos s Daliborem Šodkem.
Visegrad je malé městečko žijící hodně z turistického ruchu. Jsou tam pozůstatky královského paláce Zikmunda Lucemburského a pořádají se tam středověké turnaje a slavnosti. S obnovou památek se vůbec nemazlí: starou polorozbořenou věž normálně dostaví nově opracovanými kvádry a vršek dolijí betonem, takže ze správného úhlu podhledu se středověká věž jeví jako docela solidní post šedého komunistického sídliště. Současně s turnajem go byl ve městě i šachový turnaj, což poznali vítězové v go na medailích s šachovými figurkami.
Bohužel jsme my tři nikde neshnali forinty a ani na hranicích nešly proměnit. Zachraňoval nás Ondra. Sotva jsme dojeli, organizátor nás bez ptaní pozval na večeři. Říkali jsme si, že na něj musíme pozvolna: nejprve se najíme, pak budeme chtít laciné ubytování a nakonec teprv na něj vybalíme, že nemáme chechtáky. On nás bez ptaní odvezl do penzionu a řekl, že jako nejlepší, i když jediné, družstvo z Čech máme nárok na poloviční slevu ze startovného i ubytování. Stravné bylo zajištěno třikrát denně za asi sto korun, no neberte to! I když ta maďarské chutě… Třeba smažený sýr (kolečko průměru 3 cm) se suchou rýží a navrch miňonky zapíjené vodou.
Druhý den ráno hledáme směnárnu. Hrůza, všechno zavřeno. Jediné forinty padly na poloviční startovné, ještě nás založil Ondra Šilt a my už nemáme ani floka. Celý víkend bez peněz, nemůžeme jít ani na pivo. Plné kapsy eur jsou k ničemu, ani na benzínce je neberou. Se slzou v oku vzpomínáme na tradiční ideály postu a odříkání. No nic, musíme se vrhnout na práci. A naší prací je vítězit!
Ondra Šilt skóroval druhé místo v turnaji, prohrál pouze s vítězným Korejcem Hwang In-Seongem. Třetí pak skončil Tibor Pocsai a klan Pocsaiů uzavřela Rita na 7. místě. Mně se taky nadmíru dařilo, uhrál jsem 4 body a velmi pravděpodobně i vyšší třídu, což by měl konečně pochopit i ten pomalý bodový systém. Nad to jsem byl ještě nejlepší ve svém pásmu tříd, takže jsem dostal 10 tisíc chechtáků a mohl splatit dluhy. Kolumbus skóroval rovněž 4 body a byl spokojen. Ondra měl smůlu na los a jedno kolo pauzíroval, uhrál 2 body. Jako nejlepší družstvo jsme obdrželi i čtyři vína se speciálními upomínkovými nálepkami: kdyby jsme je tak měli na začátku a ne nakonci… Dalibor rovněž zaskóroval 4 body.
Jediné, co lze turnaji vytknout kromě maďarského jídelníčku, bylo velmi pozdní vyhlášení cen, takže jsme na čtyřhodinovou cestu domů vyráželi až o půl sedmé večer. Ale jeli jsme spokojení s elánem do dalších akcí.
Napsal: Jaroslav Jiruše
eGOBAN zřídil další blog! Tentokrát jde o skladiště fotografií z různých goistických akcí.
Stejně jako na tomhle blogu lze jednotlivé fotografie komentovat. Velkou výhodou je možnost zapojení se do sdílení vlastních fotografií na stejném serveru. Touto cestou tedy zveme všechny, kteří mají co nabídnout, aby se neváhali připojit.
Dvě cesty jak publikovat své fotografie s námi.
Pokud se Vám nechce prokousávat malinko složitější cestou pořizování vlastního blogu (nutné ke společnému publikování), jednoduše pošlete fotografie na vaclav.kijonka@seznam.cz (v předmětu emailu zadejte prosím “fotoegoban”, a přiložte do přílohy nejlépe zabalené v archívu fotografie o maximální šířce nebo výšce 640 pixelů).
Druhou možností je pořízení účtu na www.yahoo.com a pod tímto účtem se přihlásit na server www.flicker.com. Až se Vám podaří prokousat se několika stránkami v angličtině a nahrát pár fotografií, pošlete email na vaclav.kijonka@seznam.cz s předmětem “joinfoto” a my co nejrychleji pošleme přivítací email (bohužel opět v angličtině).
Pokud budete mít jakékoliv dotazy, neváhejte je zveřejnit v komentářích, my se budeme snažit co nejlépe poradit.
Věříme, že si společně užijeme mnoho zábavy!
U partie sedí zleva – Jurásek, Šilt, O. Kruml, Jiruše a Písařik
Turnaj v Linci aneb pohroma rakouských druhých danů
Na turnaj do města na Dunaji jsme vyrazili v sestavě já (Jarek), Kláža, Písa, Ondra Kruml a Ondra Jurásek v pátek odpoledne z Brna. Už sraz byl veselý. Kláža totiž uvízla déle s autobusem z Prahy a my si zatím krátili čas hraním go na trávníku pod bytovkou, při kterém projevila svůj velmi negativní postoj k duševní hře jedna důchodkyně. Mohla ji vadit taky naše živelná výměna názorů, snad jsme si měli dát scuka v sousední čtvrti, kde jsou na paviání řev zvyklí. Jakmile jsme byli všichni, frčeli jsme autem k Vídni, kde nás chytla špička. Do západu slunce jsem stačil došoférovat asi 60 km před Linec, kde jsme rozbili stany a utábořili se. Byla to taková mítina v lese, kam vedla soukromá cesta, kterou jsme si dovolili použít. Pan majitel jel v noci kolem, svítil si na nás autem, civěli jsme na sebe, ale beze slova odjel. Tož počestnost se pozná na první pohled.
Ráno jsme pokračovali do Lince. Hrálo se na Měsíčním náměstí v Slunečním městě (opravdu: Lunaplatz ve Solar City). Jediná mapka, co jsem z internetu sehnal, byla dost zoufalá, ale našli jsme to. Bylo to satelitní umělé městečko obložené dřevem a železem se spoustou zelených ploch okolo. SMS zprávičkami jsme navigovali posledního goistu z Čech, Medvěda, kde se hraje a jak se tam dostane. Medvěd přijel v noci vlakem a přespal v hotelu.
Turnaj byl v celku skromný: 35 hráčů, což je ale na rakouské poměry docela dost. Medvěd neměl vážnější konkurenci, byl tam jen jeden čtvrtý dan a pak až druzí dani, takže turnaj pojal spíše jako školení pro mírně pokročilé, za které si inkasuje první cenu 250 euro. Podobně i Ondra Jurásek podal standardní výkon, když porazil všechny slabší třídy i s handicapem a prohrál jen s těmi o 3 třídy silnějšími. Skutečná zábava však nastala v oblasti 1k – 2D. V prvním kole jsme já, Kláža i Ondra Kruml dostali za soupeře 1 kyu a porazili je, Písa si neporadil s Winklerem 4D. Ve druhém kole Kláža poráží Stefana Grubera 2D, já Gabriela Kronbergra 2D, Ondra další 1 kyu, ale Písa hrubkou kazí vyhranou partii s Davidem Hilbertem 2D a je pořádně naštvaný. Třetí kolo se to otáčí naopak, my tři prohráváme s 2D a Písa se hojí na 1 kyu. Ve čtvrtém kole ale přišel další revanš: Kláža decimuje Kronenberga, já Krenna, Ondra s Písou prohrávají. V posledním kole narazila Kláža bohužel na Medvěda. Písa konečně ukazuje svou sílu a likviduje rakouského 2D o 100 bodů. Já jsem se dostal proti Lotharu Spieglovi 2D, který byl v tabulce na třetím místě a výhrou ho odsunuji na čtvrté a připravuji o 100 euro. Ondra rovněž vyhrává. Suma sumárum dostali rakouské dvojky docela zabrat. Nejvíc to pocítil Gabriel Kronenberg, který hrál všech 5 kol s námi Čechy a končil se skóre 1:4.
Noc ze soboty na neděli jsme opět strávili ve stanech, všichni, v nedalekém lesíku. Ušetřilo nám to dost peněz, Medvědovi naskytlo možnost probrat až do usnutí všechny možné i nemožné historky, Písovi dalo příležitost předvést svou metodu komprese stanu do obalu a tentokrát si na nás nikdo ani neposvítil ani nestěžoval.
Turnaji lze vytknout jen ceny: byly jen pro první tři místa a juniora Ondru, který to měl jisté od začátku a na další knížku se jako správce celé knihovny Čago moc těšil. Já jsem za své vydřené 4 body utřel a ani neznali cenu za nejvzdálenější klub.
Na cestu zpátky si Kláža vyměnila lístek vlakem do Budějic s místem v autě s Medvědem. Asi toho litovala, protože když jsem si po přejetí hranic v Mikulově zapnul mobil, našel jsem tam zprávu: „Já tě zabiju, Medvěde. Ten vlak má 2 hodiny zpoždění a navíc je to EC.“ Sluší se ještě poznamenat, že za rychlou jízdu nás těsně před hranicemi v neděli večer chytli policajti. Jak jsme tam ale skládali ty naše zbylé 50-ti centy, tak nám to milostivě nechali za symbolických 7 euro. Inu, štěstí přeje vítězům.
Pro eGOBAN napsal Jaroslav Jiruše