Toyota Tour Brno

Jak už asi všichni víte, letošní turnaj evropské grand prix v Brně byl poslední pod značkou Toyota. Že by už japonskou automobilku přestalo bavit sponzorovat Cho Seok Bina? Tato domněnka je nejspíš úplně mylná, ale každopádně by bylo moc fajn, kdyby štafetu převzala pro změnu třeba korejská Hyundai a evropská tour tak nezanikla. Přece jenom European Cup ještě nevzkvetl do takové podoby, aby byl brán za prestižní akci v rámci evropských zemí.

Ale teď zpátky k samotnému turnaji, který se letos opět uskutečnil v důstojných prostorách hotelu Santon. Do jihomoravské metropole přijelo 144 hráčů v čele s absolutní špičkou. Chyběl snad jen zaneprázdněný Alexander Dinerstein, mistryně Evropy Svetlana Shikshina a „veteránka“ Guo Juan. První kolo začalo v pátek odpoledne a hned po něm následoval bohatý program: vyjížďka lodí po brněnské přehradě, oficiální zahájení turnaje za přítomnosti jediného hejtmana-goisty Stanislava Juránka (jak sám mimo jiné poznamenal) a nakonec tolik oblíbený raut. Ten ale bohužel nenaplnil očekávání a spousta hráčů odcházela zklamána. Vybrané lahůdky a chutné nápoje zmizely ze stolů během slabé hodinky. Člověku, který se na to díval zpovzdálí, muselo připadat, že místo hráčů propluly místností věčně hladové piraně. S menším zpožděním se na akci dostavilo hudební těleso, které mělo hrát k poslechu a tanci. Nevím, jak dost dobře mám popsat jejich styl, kterým se prezentovali, ale z mého pohledu to byla naprostá příšernost. Asi jako když spojíte jazz, tekno a hip-hop dohromady. Pořadatelé by měli zvážit, jestli by nebylo lepší najmout nějakého podprůměrného DJ-e, který by hrál přítomným na přání. Snad se dočkáme za rok.

A co se stalo mezi gobany? Vítězem se stal suverénní Korejec Cho Seok Bin (7.d), jehož nedokázal zastavit v cestě za titulem ani Catalin Taranu (5.p). Pro toho se stal turnaj noční můrou, jelikož prohrál ještě s rumunským kolegou Cristianem Popem (7.d) a obsadil sedmou příčku společně s naším nejlépe umístěným hráčem – Ondřejem Šiltem. Ten se pral s evropskou smetánkou statečně, porazil čtyři 6. dany (Daněk, Bogackij, Burzo a Merlijn), ale s rumunským dvojblokem Taranu – Pop se bohužel vypořádat nedokázal. Přesto můžeme tento výsledek směle pokládat za úspěch.
Zbylé dvě medailové pozice uzmuli dva mladí hráči z Maďarska – Csaba Mero a Pal Balogh (oba 6.d). Až za nimi skončil Pop, pátý byl Tibor Pocsai (6.d) a šesté místo si vybojoval trochu překvapivě Michail Galchenko (5.d) z Ukrajiny.
Ceny se udělovaly i za nejlepšího hráče v dané třídě a nás může těšit, že tři z nich převzali čeští hráči. Kategorii čtvrtých danů ovládl Vít Brunner, třetí dany pak Jan Prokop a nejlepším z kyu hráčů se stal Bronislav Snídal, čímž pravděpodobně rozšířil počet danových hráčů u nás. Favorizovanou českou trojici s třídou 2.dan (Žaloudková, Písařík, Kozelek) nečekaně převezl Michal Parkola z Polska. V shodanech kraloval Jaroslaw Kopek.
Velmi cenných 5 bodů z šesti se podařilo uhrát hned sedmi Čechům – Jitka Bártová (8.k), Jana Lukavská (11.k), Lukáš Holík (12.k), Jakub Hlaváč (17.k), Michal Helešic (17.k), Radek Valášek (19.k), Ondřej Borek (20.k).

Na závěr ještě krátké vysvětlení, proč Ivan Kostka hrál, přestože vyhlásil ukončení kariéry s dvouletou podmínkou. Ptal se mě na to v Brně asi každý a já všem stejně odpovídal, že jsem učinil výjimku vzhledem k ukončení Toyoty Tour. Přece jenom jsem se něco najezdil po turnajích této kategorie a v budoucnu by mi možná bylo líto, že jsem se nezúčastnil posledního ročníku u nás. Má pauza v go nadále trvá a určitě není nijak ovlivněna prachbídným výsledkem. Naopak se mi hrálo krásně a každou partii jsem si vychutnal až do konce. Mé rozhodnutí by nezměnil ani plný počet bodů.

Napsal: Ivan Kostka

Reportáž z Czech Masters, Karlovy Vary

Úvodem bychom se chtěli omluvit za zpoždění v publikování reportáží z akcí uplynulých týdnů. Na svou obhajobu však můžeme uvést pár objektivních důvodů. Prvním a hlavním z nich je, že redakci dočasně opustil Půlčík, který byl svou neúnavnou prací hybným motorem celého eGOBANU. Bohužel teď se mnohem více potřebuje věnovat škole a starostem o své živobytí. Doufám, že mu všichni vyjádříte dík za odvedenou práci. Některé jeho povinnosti jsem přebral já (především zodpovědnost za obsahovou stránku eGOBANU) a předem vás chci upozornit, že rozhodně nemám tolik času, jako měl dříve on, na to, aby byla zachována stávající úroveň (po formální (technické) stránce by ovšem neměly nastat žádné problémy, neboť tu obstarává Venca a ten zůstává – naopak jsem přesvědčen, že ta bude stále lepší.). Nicméně, pokusím se udělat, co bude v mých silách, aby tyto stránky nadobro nezanikly. Není třeba říkat, že každá pomocná ruka bude vítána sterými díky. Druhým důvodem zpoždění je, že jsem brzy po převzetí funkce redaktora onemocněl. Ale nyní už k samotné reportáži.

Druhý ročník turnaje Czech Masters se uskutečnil ve dnech 25. – 27. 8. v Karlových Varech. Stejně jako minulý rok byl odehrán v reprezentativních prostorách hotelu Gejzír. Herní podmínky pro účastníky byly nevídané nejen v českém, ale i evropském měřítku (srovnáme-li např. s turnaji European Masters). Pro účastníky bylo zajištěno luxusní ubytování, dále příspěvek na cestu a stravu. Předem byla dána jasná pravidla pro chování se v hrací místnosti, čímž byly zaručeny vhodné podmínky pro maximální soustředění hráčů. Rovněž panovala velká spokojenost s úrovní občerstvení. Za to patří velký dík především hlavní sponzorce turnaje Dagmar Ďurovičové. Zvláště pro diváky bylo velice příjemným zjištěním, že tento rok se budou na KGS živě přenášet obě partie. Bohužel jeden z modemů se porouchal hned na začátku, a tak opět zůstalo při jedné. Zde je třeba pořadatelům jednu věc vytknout. Chápeme, že nechtěli hýbat rozpisem, ale opravdu mnohým přišlo poněkud divné, když v pátém kole byla živě přenášena partie Daněk-Dach (mimochodem velice dramatická, až do samého konce – ovšem to na věci nic nemění) a opomenuta zůstala partie Hora-Šilt, která mohla rozhodnout o celkovém vítězi. Budiž jim to poučením pro příště.

Turnaje se zůčastnili O. Šilt, J. Hora, V. Daněk a při neúčasti velice zaměstnaného R. Nechanického též Z. Dach, který byl od počátku pasován do pozice outsidera. Podal ovšem vynikající výkony, a přestože nakonec nezískal ani bod, asi ve čtyřech partiích favoritům zle zatápěl, přičemž minimálně ve dvou stál na jasnou výhru. Za zmínku stojí především ta s Vláďou, ve které oba až téměř do konce považovali jednu situaci za seki, přičemž Zbyňkovi stačil jeden tah a zvítězil by v semeai. Škoda, že se nevyhlašovala cena za fighting spirit. Zbyněk by si ji za svou odvážnou hru jistě zasloužil.

Nikdo nevěděl, co se může očekávat od V. Daňka, který se navrátil z dvouměsíčního pobytu v Číně. Ten sice tvrdil, že tam téměř vůbec nestudoval, ale známe fintičky špičkových hráčů. Můžeme zodpovědně říci, že podal výborné výkony. V posledním kole dokonce už už sahal po titulu, když perfektně rozehrál partii s Ondrou. Nakonec ji však pokazil a skončil třetí.

O druhém místě Honzy Hory se vlastně rozhodlo už v pátém kole, kdy jako jediný na tomto turnaji porazil Ondru. Bohužel pro něj ani po tomto skvělém výkonu už na první příčku dosáhnout nemohl. Ta byla určena pro vítěze již zmiňovaného duelu Daněk-Šilt.

Největší favorit turnaje, O. Šilt vstoupil do turnaje velice sebevědomě, a poté co zvítězil v prvních čtyřech kolech, málokdo pochyboval o jeho celkovém vítězství. Ovšem pak přišlo páté kolo a prohra s Honzou, která Ondru viditelně rozhodila. Jak už bylo řečeno, v šesté partii pak balancoval na hranici vyloženého neúspěchu, neboť v případě prohry by skončil až třetí. Nakonec však vše ustál a obhájil titul Czech Master, jehož je zatím jediným držitelem.

Velice mě mrzí, že musím pořadatele tak skvělého turnaje rovněž kritizovat, ale i kdybych chtěl, nelze zatajit, že těsně před začátkem Czech Masters byl zrušen doprovodný turnaj. Je pravda, že se na něj nakonec přihlásili pouze čtyři hráči, a tak to bylo asi jediné možné řešení, ale jistě si mnozí z vás pamatují, jak se zde již dříve rozvířila bouřlivá diskuse ohledně neexistence vedlejšího turnaje při MR. Varští zde mimo jiné argumentovali tím, že doprovodný turnaj bude už u Masters, takže je to vlastně turnaj za turnaj. Nevím, jestli stokrát nebo tisíckrát byli varováni, že je to naprosto nevhodný termín (okamžitě po skončení soustředění a na druhém konci republiky), ale nedbali toho. Doprovodný turnaj při MR už nezachráníme, jen doufám, že se stejným způsobem nerozplyne i příslib přenosu partií ze všech pěti desek na MR (jako teď byl slibován přenos z obou desek).

Závěrem bych ovšem chtěl oddílu TJ Slovan Karlovy Vary poděkovat za skvěle uspořádanou akci a popřát jim mnoho ještě lepších (zvlášť to MR ;-), či případný kongres, na který si prý také brousí zuby).

Napsal: Jakub Mírka

Hovory s eGobanem

Na následujících řádkách vám přinášíme rozhovor s novou mistryní Evropy žen, Klárou Žaloudkovou.

Jak ses cítila, když jsi dosáhla tohoto velkého úspěchu?
Bezprostředně poté jsem pocítila obrovskou úlevu. Do turnaje jsem totiž nastupovala jako favoritka, a proto jsem cítila velikou zodpovědnost. Euforie se mne zmocnila, až když jsem přijela na soustředění do Poličky a konečně to mohla pořádně oslavit.

Jak vlastně vypadá taková goistická oslava?
To snad každý ví! První den se slavilo spontánně. Poslední večer pak byla oficiální oslava, uspořádaná panem předsedou Kovaříkem, se šampaňským a dortem s rachejtlí. To mě velice potěšilo, nečekala jsem to. Jen mě trochu mrzelo, že na tuto oslavu nebyli pozváni všichni. Teď už budu slavit jen v klidu v rodinném kruhu.

Vraťme se k samotnému turnaji. Zmínila ses, že jsi byla jeho favoritem…
Řekla bych, že favoritem jsem vlastně byla pouze v očích českých goistů. Papírově nejsilnější ve skutečnosti byla Angličanka Bexfieldová (2D), která však překvapivě klopýtla již v prvním kole s Ingrid de Dancker z Belgie (3k). Také jsem měla trochu štěstí, že organizátoři podcenili propagaci akce a z těch úplně nejsilnějších se přihlásila pouze Světlana Šikšina z Ruska (1P), která však nakonec nedorazila.

Jde o tvůj první veliký úspěch, nebo jsi nějaký zaznamenala již dříve?
Můj první goistický úspěch byl, když jsme se se Zbyňkem Dachem v roce 2004 stali mistry Evropy v pair go. Tenkrát to ovšem bylo v mnohem větší konkurenci.

Nemáš strach, že ti teď sláva příliš stoupne do hlavy?
Sláva? To mě ani nenapadlo. Žádnou slávu totiž nepociťuji. Go u nás hraje tak málo lidí, že se jím ani proslavit nedá.

Všiml jsem si, že jsi v poslední době hodně zesílila. Čím to?
Hodně jím (smích). Ne, vážně. Go mně začalo bavit. Dříve jsem na turnaje jezdila pouze kvůli přátelům a zábavě. Teď už se těším i na samotné partie. Dost mě nakoplo, když jsem se zúčastnila MS studentů v Tokiu, kde jsem dokonce i porazila jednoho 4D z Argentiny. Hned poté přišel turnaj Toyota Tour v Paříži, kde jsem získala šest bodů ze šesti partií.

Znamená to snad, že jsi začalo go i studovat?
Před nedávnem jsem byla kontaktována Radkem Nechanickým. Zaujaly ho mé partie, které jsem sehrála na turnaji v Bledu a navrhl, že mi bude dělat komentáře. Stále se také snažím přinutit se k samostudiu, ale vždycky mi do toho něco vleze. Škola, internet, oslavy a tak.

Jak jsi vlastně začala hrát go? …

Celý rozhovor

Reportáž z ME žen 2006

Konalo se ve dnech 20.8. – 22.8. na Isle of Man v rámci Isle of Man Go Kongress (akce pořádaná 1x za 2 roky). Pro mě vše začalo velmi nenápadně a narychlo. Dva dny před odjezdem na kongres do Říma jsem se dozvěděla, že se koná ME žen a musím se během chvilky rozhodnout, zda chci jet či ne. Díky pomoci mé maminky bylo možné vše zorganizovat a já jsem se mohla těšit na cestu na vzdálený a mě v podstatě neznámý Isle of Man. Jak se blížil odjezd, byla jsem nervóznější a nervóznější, byla to totiž moje první cesta do dalekých krajů, kterou jsem měla absolvovat sama. Mé obavy byly opodstatněné, hned cestou tam jsem měla problémy s letovým plánem, ale nakonec se vše zdárně vyřešilo (díky mé mamince) a já jsem dorazila na místo (18.8.). Čekalo mě milé přijetí od organizátorů, kteří se mnou strávili i celou sobotu výletem po jejich nádherném ostrově. V neděli měla celá ta sláva vypuknout… U registrace jsem se však dozvěděla, že budou jen tři kola (účastnilo se pouze 8 hráček). Nejprve mě to rozladilo, ale nakonec bylo moc prima mít volné dopoledne, které se dalo využít k procházkám místní krajinou, snídaněmi u moře apod.

Nyní k samotnému turnaji. Oproti loňsku byla účast o moc slabší. Přijeli pouze 3 zahraniční hráčky, já, Ingrid de Doncker (Belgie, 3k) a Pita Udo (Nizozemí, 20k). Zbytek startovacího pole doplnily hráčky z Británie. Papírově nejsilnější z nich byla Alison Bexfield, 2d, dále Natasha Regan, 1k, Sue Paterson, 3k, Edwina Lee, 4k a místní Celia Marshall, 11k. Mou největší soupeřkou měla tedy být A. Bexfield, prohrála však hned v prvním kole s reprezentantkou Belgie. Já jsem v prvním kole porazila S. Paterson. Do dalšího kola mi přálo štěstí a hrála jsem s C. Marshall (měla výhru nad P. Udo), a tak těžká partie mě čekala až poslední den. Začala jsem cítit velkou šanci celý turnaj vyhrát, ale také velkou zodpovědnost a nervozitu. Den jsem strávila relaxací u moře a četbou. Pak přišla finálová partie, která byla určitě plná chyb z obou stran. Nakonec však přálo štěstí mě a já si mohla oddychnout. Měla jsem to za sebou a ještě úspěšně. V ten moment jsem se začala těšit domů, na soustředění, na kamarády a na oslavu… Slavilo se samozřejmě již tam, organizátoři připravili sqělý bufet, který se stal příjemným rozloučením s ostatními hráči a hráčkami. Dál následovala pouze cesta domů, která už proběhla víceméně bez komplikací.

Napsala a fotila: Kláža

Reportáž ze soustředění 2006

Po dvou letech, kdy si místo goistického soustředění okupovaly Zlaté Hory, se místo týdenního kempu rezervovaly Hamry u Bystré u Poličky. Hned na úvod můžu napsat, že ač je místo prakticky uprostřed republiky, dopravit se na tam bylo velmi složité. Kdo neměl domluvený odvoz autem, tak musel absolvovat někdy i několikahodinový čundr vlakem nebo autobusem ( i když ani motoristi to neměli lehké). Naše skupinka, která přijela do Poličky už kolem poledne využila volné chvilky k okoštování místního piva z Poličského pivovaru. A jaké bylo překvapení nad jeho chutí. Tak jsme pokračovali v ochutnávání a v nejlepším jsme ale byli brutálně převezeni do hotelu.

Celá reportáž

Napsal: Trautenberk

eGoban Cup 2006

Vítězové
Skupina A: Ondřej Fidrmuc 3.d
Skupina B: Martin Chrz 7.k
Skupina C: Jana Lukavská 12.k

Připavuje se:
Rozhovor s Catalinem a Klárou Ž., reportáž ze soustředění, ME žen a Czech Masters 2006

Jeseník (1. – 2. 7. 2006) – GPČR

Turnaj v Jeseníku patří k malým výjimkám Grand Prix ČR. Je to počtem hráčů asi nejmenší turnaj, hraje se redukovaný handicap, což je raritou celé GP. Kde jinde si člověk může zahrát devět kamenů proti někomu jinému???

Turnaj mám rád především pro jeho prostředí: rozpadající se chatkový tábor u řeky, stromy, zeleň a úžasná pohoda dána asi především klidnou povahou Jindry Dvořáčka. Osobně to považuji za jednu z nejklidnějších a nejlepších akcí, kterou znám. Duch turnaje je v Jeseníkách neopakovatelný – nikam nespěcháte, nejste nervózní ze soupeřů a vše plyne samo. Dobře či blbě, to závisí jen na každém zvlášť.

Turnaj je hodně závislý na počasí. Když jsem se v pátek večer probíjel deštěm a mraky na místo, bylo zcela zoufalé. Do optimismu mne neuvedly poznámky typu „voda stoupá, jestli takhle bude pršet, možná se budeme muset v noci evakuovat“ apod. Naštěstí však na víkend se vyčasilo, což většina využila k výletům, procházkám a lenošení. Hraní go bylo jaksi navíc. Což je právě příjemná změna.

Turnaj nemám rád z jediného důvodu: neumím hrát go, s handicapy obzvláště, po každé prohrané partii zpytuji svědomí, v duchu si nadávám a zaříkávám se, nicméně bezvýsledně.

Turnaj byl malým kláním mezi Brňáky (9 hráčů) a místními hráči (v počtu 7), ostatní doplnili celkový počet startujících na 22. V handicapu jsou různá překvapení, takže nelze příliš určit kdo je favoritem a kdo outsiderem. To se projevilo i na výsledcích jednotlivých partií, o zvraty nebyla nouze. Milé ovšem bylo, že Jindra měl připraveno 22 cen, takže nikdo neodjížděl s prázdnou, což ocenili nejvíce děti.

Turnaj nám vnukl nápad pro příští rok: uspořádáme jej v termínu červencových svátků, koupíme bečku, maso a budeme se radovat se života. Mezi tím si občas zahrajeme a prohrajeme. Příští rok se to zase určitě vydaří.

Není Vám líto, že jste nejeli???

Napsal Martin Kovařík alias “Makov“.